Moje velké rozhodnutí: přihláška do domova s pečovatelskou službou

Evi, blahopřeji ti k tak závažnému rozhodnutí. Také už jsem o tom přemýšlela. DS máme v ulici. Když jsem před několika lety zjišťovala podmínky přijetí, zaujalo mě, že nesmím mít vlastní byt. Až vyřeším vše kolem maminky, podívám se na to. Nechtěla bych moc daleko od bydliště. Blízko mám Martinu, v dosahu dceru přítele. Fotky jsou krásné. :-)

Jistě jste se rozhodla po důkladném zvážení, ale člověk nikdy neví a pak je pomc vítaná. U vás si myslím, že ještě mnoho vody v řekách proteče, než se přesídlíte. Přeji vám hodně zdraví, osobní pohody a radosti z života.

Paní Vlasto N... já jsem všechny informace získala na Odboru sociál. věcí na Magistrátu města. Do domu mne v této době nepustí, ale jak jsem psala, vyjádření obyvatelek mi informace potvrdilo. Možná že by stačilo jen si na soc. odbor zavolat.. Přeji Vám, aby se to podařilo. Určitě by jste získala od úřadu práce i příspěvek na péči / díky snížené mobilitě/ a to by bylo jedno velké plus pro umístění. I když tento příspěvek není nutný / stačí věk 75 let/..je li Vám méně, tak je potřebný, to ano...

PS. Ten titulní obrázek je super. :-)

Děkuji za povzbudivá slova... To video mne mrzí, jsou na něm pádící koníci ve sněhu u nás na ranči. Když jsem zakládala článek, fungovalo... Dala jsem jej pro vás, kdo má zájem alespoň do videí zde.

Evi, už jsme o tom spolu mluvily, do budoucna je to rozumné, teď si ještě užívej výhled na Ještěd a lesy. Ty se neztratíš nikde o to se vůbec nebojím, fotky jsou krásné. :-)

Evo, hezké fotky! A ať ti tedy vyjde všechno podle tvých představ - hlavně zdraví ať ti dlouho a dlouho slouží :-)

Gratuluji k Vašemu rozhodnutí ! Jste velmi moudrá a statečná žena, která má realistický pohled na život ve stáří !

Myslím, že jsi velmi rozumná, jako vždycky. Vzpomínám na svou pratetu, která žila jako bezdětná vdova asi 30 let sama v domečku. Ale hodně pomáhala s dětmi v příbuzenstvu. Měla několik let zažádáno o tehdejší domov důchodců v Rokytnici n Jiz. Ale pořád to odkládala, milovala svůj zaběhnutý život. Nakonec tam odešla v 86 letech a žila tam spokojeně až do 93 let. Pomáhala sestrám s rozvozem jídla, vařila tamním obyvatelkám kafe a měli ji tam rádi. Osobně za sebe ještě nevím. Jsi opravdu fajn.

Ahoj Evo, obdivuji Tvé rozhodnutí, a přeji tam, i u Tebe doma ještě hodně let v radosti a soběstačnosti. zdraví Jitka