Ilustrační foto: ingimage.com

Manželka zadlužila naši společnou firmu. Když zemřela, spadl jsem na dno

13. 2. 2021

Nikdy jsem se nikomu se svým příběhem nesvěřil, tohle je poprvé. Není se čím chlubit. Vzali jsme se s Barborou ještě na vysoké škole a listopad 1989 nás zastihl v jedné projekční kanceláři. V revolučním zápalu jsme založili stavební společnost a život se proměnil v jeden velký zmatek.

dluhy Můj příběh ovdovění

Autor: Redakce

Hodnocení:

(4.8 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Danka Rotyková 13.2.2021 11:27

Je to neuvěřitelné, až nešťastné, ale asi pravdivé. Musím být ráda, že jsem nastavená pro život naprosto obráceně. Uměla jsem peníze vydělat i ušetřit. Můj manžel naopak, a proto mne nechal spravovat náš rodinný rozpočet. Myslím, že nelitoval.

Josef Borecký 13.2.2021 11:13

Pokud je to pravda, (zdá se mi to až neuvěřitelné) potom jsem rád, že jsem starej mládenec...

Dana Divišová 13.2.2021 10:06

Podnikatelé z okruhu mých známých rozhodně znají svůj finanční stav. Většinou si ho hlídají sami, pokud jim dělá účetnictví manželka nebo matka, tak komunikují finance s ní. Také můj známý stavař skončil s bydlištěm na úřadě, ale o bydlení ho vždy připravila nějaká bývalka. Nezdá se mi, že by takový člověk skončil pod mostem . Pokud je zvyklý pracovat, má známé v oblasti stavebnictví, tak si mohl sám najít malý pronájem a pracovat. Z bezdomovectví se těžko dostává . Pán měl štěstí, že mohl splatit dluhy a začít znovu. V podstatě si všechno zavinil sám. Přece nebyl slepý a věděl, kolik vydělal a kolik utrácí..

Jaroslav Kolín 13.2.2021 09:25

Článek je poučný, případy, kdy jeden z manželů druhého zadluží, se skutečně stávají a staly, ale popisovaný příběh se mi zdá poněkud vyfabulovaný. Co všechno se nestihlo za 30 let od listopadu 1989, kdy dcera ještě ani nechodila do školy. Ale budiž.

Olga Škopánová 13.2.2021 09:17

Každý kdo závidí podnikatelům jejich peníze by si měl uvědomit, že když se daří je to paráda, ale když se dařit přestane je to katastrofa.

Zpět na homepage Zpět na článek

Marta (73 let): Vdovy si mají pomáhat. Ale já už tomu nevěřím

Když jsem přišla před třemi lety o manžela, kontaktovala mě kamarádka z mládí. Psala, že také ovdověla. Začaly jsme se vídat. Jenže to, co mi mělo přinést do života radost a vzpruhu, mě nakonec ještě víc srazilo na kolena.

Redakce

Alena (76 let): Ovdověla jsem a sousedé mě málem připravili o byt

Manžel byl ještě se mnou, když se naše bytové družstvo rozhodlo vzít si desetimilionový úvěr na rekonstrukci domu. Bylo tam dvanáct bytů. Jenže pak muž zemřel a já jsem neměla na splátky. Ze sousedů, kteří se tvářili jako kamarádi, se stali supi, lumpové, podvodníci.

Redakce

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Šárka (71 let): Rodina mi vyčítá, že stále jen hledám společnost

Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda ve společnosti. Když manžel zemřel, je pro mě samota ještě horší. Cíleně hledám zábavu, nové známé. Jenže rodina to nechápe.

Redakce

Hana (68 let): Rodina mě odsoudila, protože jsem se nepostarala o manžela

Jednou jsem někde četla, že pokud se někdo nestaral o těžce nemocného seniora odkázaného na pomoc druhých, nemá právo odsuzovat nikoho, kdo to nezvládl. Tak se tou větou nyní utěšuju. Nezvládla jsem se postarat o muže, který trpí těžkou demencí a dalšími potížemi.

Redakce