O naslouchání
Ilustrační foto: ingimage.com

O naslouchání

16. 2. 2021

Vypadá to, že neprožíváme zrovna nejšťastnější období. Jakoby koronavirus uvolnil v naší společnosti ještě spoustu dalších džinů z láhve –  aroganci, sebestřednost, závist, sobectví…

A tak si mnohem častěji než kdy předtím, jaksi intuitivně všímám i docela běžných, každodenních věcí, které nám do života vnášejí aspoň záblesk radosti a dobrého pocitu. Snažím se je vnímat a naslouchat jim.

Ano, vím, že naše vzájemná komunikace na těchto stránkách je především písemná. S tou se dá pracovat. Na počítači můžeme mazat, doplňovat, přepisovat, používat různá znaménka, závorky či emotikony a svůj písemný projev dlouze cizelovat, aby byl výsledek co nejlepší. Proto bývají (ne vždy!) sepsané myšlenky více srovnané, pěkně učesané a tudíž na pohled líbivější.

Mluvené slovo má jinou hodnotu. Je podmíněno lidským hlasem, jeho barvou, intonací, momentálními emocemi nebo naopak jejich absencí. Můžeme si s ním taky hrát a přemýšlet o něm, než ho vypustíme z úst, ale když ho jednou vyslovíme, už ho nemůžeme vzít zpátky. A už vůbec ne vymazat. Snad jedině s trochou řečnického talentu šikovně zamluvit a ubrat mu tak na významu. A to se málokdy podaří, pokud zasáhne obzvlášť bolestně.

Další podmínkou mluveného slova je, aby bylo vyslyšeno. A já jsem si zrovna nedávno uvědomila, jaký rozdíl je mezi tím, když někoho (nebo něco) posloucháme a když někomu (nebo něčemu) nasloucháme…

Například často poslouchám svého muže. Někdy chci, někdy musím. Je to nepochybně muž chytrý a vzdělaný, ale taky velmi pragmatický a občas i dogmatický. Takže poslouchat jeho vyhraněné názory obvykle nevydržím příliš dlouho. Výhodou je, že můžu slušně požádat o ukončení přednášky, anebo prostě odejít do vedlejší místnosti. Stejně tak jako můžu vypnout televizi nebo rádio, když už nemám chuť (nebo kapacitu!) dál poslouchat.

Ale křičícího bažanta na zahradě nevypnete. Ani křupající sníh pod nohama, když jdete lesem a ten zvuk vás provází doslova na každém kroku. Jenže tohle vypnout nechcete. Tomu prostě nasloucháte rádi. A když se na chvilku zastavíte, zimní bunda přestane šustit a sníh křupat, dá se krásně naslouchat i tichu… V přírodě je takový okamžik téměř posvátný, a přináší klid a pokoru.

Ráda naslouchám i svému šestiletému vnukovi. Jeho otázky a postřehy mi odhalují úplně novou dimenzi pohledu na svět.

Postupně jsem se naučila naslouchat svému srdci a taky intuici. Ale především svojí mamince a dokonce i tchýni. V případě maminky mě k tomu donutila její diagnóza Alzheimerovy choroby. Proto několikrát denně s láskou naslouchám jejím vzpomínkám, přijímám její smyšlené historky a odpovídám na její stále stejné otázky.

Své dvaadevadesátileté tchýni naslouchám především z úcty k jejímu věku a psychické kondici. Ale dělám to ráda, protože na konci každého rozhovoru je z jejího hlasu slyšet uspokojení, že jí někdo se zájmem naslouchal.

Myslím si, že naslouchání má smysl.

Kdybychom si víc naslouchali, možná bychom byli šťastnější.

Ještě že máme možnost si vzájemně aspoň psát…

Hezké vztahy v běhu času vám přeje

HŠ.

Glosa Hany Švejnohové
Hodnocení:
(4.9 b. / 27 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Švejnohová
Pane Berko, máte stoprocentní pravdu... My už si s mužem vybíráme v televizi jen ze stanic, které nepřerušují film nebo pořad reklamou. A já osobně teď ujíždím na Netflixu - velký výběr žánrů a žádné reklamy. Těm naslouchat i na ně koukat je utrpení. A navíc můj muž chodí spát mnohem dřív než já... Vy si ale očividně nejste jistý, jestli spolu 19.dubna oslavíte 39 společných let - píšete "možná" - to já jsem si jistá, že 1.dubna budu muset zase dělat chlebíčky, protože budeme mít 33.výročí svatby... Tak to máme téměř nastejno...
Jindřich Berka
Ještě jsou věci, které nemůžete vypnout a nebo se jim vyhnout. Je to REKLAMA, myslím tím nechtěnou která prodlužuje film o další polovinu, pustím si rádio nebo internet a musím přetrpět počáteční reklamu, možná jedině v lese nebo na pustém ostrově se jí jedině vyhnu. Když doma mám vše vypnuto, včetně mobilu a zavře dveře od bytu, už mě opět mám. Je to diktátor, který nesahá tomu v severním Korey ani na paty. Proč když chceme vnímat příjemný tón nebo film nás ruší reklama? Prostě peníze jsou na prvním místě. Vím, že když přijde žena s práce s taškami s nákupem, tak se klidím z cesty. Je to u nás každodenní rituál. Možná jsme již 19.dubna spolu 39 let. Ona vyloží nákup, dá si kafe, přečte si, co bude v televizi a potom sama přijde do ložnice, pohladí mě pokud nezlobím a sdělí mi, co je nového. Co jí volala dcera, kdo ji naštval v práci. Já přikyvuji, nebo kroutím hlavou: "to snad ne". Člověk zlostný se promění v příjemného, tak jako každý a opět je pohoda. Já mám své dny jindy.
Eva Kopecká
Vyslechnout ze soucitu opakovaně (bez možnosti porovnat to se slovním komentářem té druhé, pomlouvané strany), na to aby měl člověk pomalu hroší kůži. To se ani nevyplatí, ani to nemá co dělat se soucitem. Ani si nemyslím, že bych musela to stejné poslouchat při každém setkání. Zejména, když je to pořád dokola. No a když řeknete, aby se pokusili o smír, domluvu, atd. To jste pak špatní. Chronicky stěžovatel na vás své trable vychrlí a chce jediné. Bezpodmínečný souhlas. S tím, že on je ten chudák. Politovanihodný a naprosto bez viny. Většinou mají na situaci podíl obě strany. Což strana stěžovatele ani omylem nepřipouští.....je bohužel nefér využívat takhle své kamarády, známé. Na pokus přehodit řeč jinam ve stylu....pojďme se bavit o něčem pěkném a zajímavém ....následuje ukřivděný výraz nepochopeného chudáka. Případně výčitky o podezření že spolčení s protivníkem. To už ustojí skutečně silné povahy. Takže jak říkám....některé naslouchání může být i přes moje empatie a s ohledem na mou slušnost nad mé síly....
Jitka Caklová
Možná by stálo za úvahu, že naslouchání, poslouchání a vyslechnutí, jsou tři výrazy, naprosto rozdílného významu. Nasloucháme srdcem, posloucháme rozumem, buď proto že musíme, nebo se to vyplatí a vyslechneme třeba ze soucitu, jak píše Eva K., tedy "jedním uchem sem, druhým ven". Někdo má nervy z hluku hrajících-si švitořivých dětí a druhý si s úsměvem řekne "šťastné to děti" :-) A tím jsme zase u toho, že každý má svoji cestu.
Eva Kopecká
Je potřeba si uvědomit, že je naslouchání a naslouchání. Pokud někdo točí stále stejnou písničku dokola, je namístě dát najevo, že člověk naslouchat už nechce. Ono slyšet stížnosti na stále stejné příbuzné, dokola ty stejné historky o nich vyprávěné, to by člověk musel mít téměř svatozář......
Alena Švancarová
Ano,ne každý umí naslouchat.Dobře se mi povídá s každým,kdo to umí.Myslím.že je dobré si toto přečíst vícekrát.Je to hezké vyjádření o daru naslouchání.Opravdu to každý neumí.
Jana Šenbergerová
I když jsem jen četla, zároveň jsem pozorně naslouchala. Jsem ráda, že jsem se to naučila. Děkuji za slova nejen "pro uši".
Lenka Kočandrlová
Nejraději naslouchám hlasu lesa,ptáčkům,větru,svému vnitřnímu hlasu.Poslouchám žvanění v TV , někdy venku slyším i to,co bych raději neslyšela. Já možná raději píšu, lépe se soustředím.Doma někdy nechci nic slyšet,ale je nutné naslouchat bližním,tak poslouchám a někdy hned druhým uchem vypouštím....
Jaroslava Handlová
Umění vyprávět je dar od Boha a podobně je to i s nasloucháním. Já nejsem mistr mluveného slova. Ale vzájemná důvěra mluvícího a naslouchajícího hraje klíčovou roli. Od té se odvíjí i další průběh rozhovorů a naslouchání se může stát všestranně prospěšné. Naslouchám taky ráda zvukům přírody. V tom jsem si jistá, že je pro mne přínosná kdykoliv. Snažím se naslouchat a porozumět její řeči. Ona zato naslouchá mně, když na ni vyklopím své starosti. Pak se mi (nebo nám) odměňuje neskonale krásnými proměnami. Být vyslyšen a umět naslouchat - to je štěstí...
Ladislava Mikendova
Ano,některé zážitky a zkušenosti jsou nepřenosné a i vzpomínky se mohou postupem času měnit.Mám syna,který má dospělé děti a někdy mi líčí své vzpomínky z dětství o kterých vím,že se staly úplně jinak . Ale nepřesvědčuji o opaku. A zásada,která se mi osvědčila je, do ničeho se neplést,neudělovat nevyžádané rady a pomáhat jen tehdy,když o to někdo stojí. A naše vztahy jsou perfektní. Bohužel už víc jak půl roku jen telefonicky,protože synova rodina žije v zahraničí.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?