O naslouchání

Pane Berko, máte stoprocentní pravdu... My už si s mužem vybíráme v televizi jen ze stanic, které nepřerušují film nebo pořad reklamou. A já osobně teď ujíždím na Netflixu - velký výběr žánrů a žádné reklamy. Těm naslouchat i na ně koukat je utrpení. A navíc můj muž chodí spát mnohem dřív než já... Vy si ale očividně nejste jistý, jestli spolu 19.dubna oslavíte 39 společných let - píšete "možná" - to já jsem si jistá, že 1.dubna budu muset zase dělat chlebíčky, protože budeme mít 33.výročí svatby... Tak to máme téměř nastejno...

Ještě jsou věci, které nemůžete vypnout a nebo se jim vyhnout. Je to REKLAMA, myslím tím nechtěnou která prodlužuje film o další polovinu, pustím si rádio nebo internet a musím přetrpět počáteční reklamu, možná jedině v lese nebo na pustém ostrově se jí jedině vyhnu. Když doma mám vše vypnuto, včetně mobilu a zavře dveře od bytu, už mě opět mám. Je to diktátor, který nesahá tomu v severním Korey ani na paty. Proč když chceme vnímat příjemný tón nebo film nás ruší reklama? Prostě peníze jsou na prvním místě. Vím, že když přijde žena s práce s taškami s nákupem, tak se klidím z cesty. Je to u nás každodenní rituál. Možná jsme již 19.dubna spolu 39 let. Ona vyloží nákup, dá si kafe, přečte si, co bude v televizi a potom sama přijde do ložnice, pohladí mě pokud nezlobím a sdělí mi, co je nového. Co jí volala dcera, kdo ji naštval v práci. Já přikyvuji, nebo kroutím hlavou: "to snad ne". Člověk zlostný se promění v příjemného, tak jako každý a opět je pohoda. Já mám své dny jindy.

Vyslechnout ze soucitu opakovaně (bez možnosti porovnat to se slovním komentářem té druhé, pomlouvané strany), na to aby měl člověk pomalu hroší kůži. To se ani nevyplatí, ani to nemá co dělat se soucitem. Ani si nemyslím, že bych musela to stejné poslouchat při každém setkání. Zejména, když je to pořád dokola. No a když řeknete, aby se pokusili o smír, domluvu, atd. To jste pak špatní. Chronicky stěžovatel na vás své trable vychrlí a chce jediné. Bezpodmínečný souhlas. S tím, že on je ten chudák. Politovanihodný a naprosto bez viny. Většinou mají na situaci podíl obě strany. Což strana stěžovatele ani omylem nepřipouští.....je bohužel nefér využívat takhle své kamarády, známé. Na pokus přehodit řeč jinam ve stylu....pojďme se bavit o něčem pěkném a zajímavém ....následuje ukřivděný výraz nepochopeného chudáka. Případně výčitky o podezření že spolčení s protivníkem. To už ustojí skutečně silné povahy. Takže jak říkám....některé naslouchání může být i přes moje empatie a s ohledem na mou slušnost nad mé síly....

Možná by stálo za úvahu, že naslouchání, poslouchání a vyslechnutí, jsou tři výrazy, naprosto rozdílného významu. Nasloucháme srdcem, posloucháme rozumem, buď proto že musíme, nebo se to vyplatí a vyslechneme třeba ze soucitu, jak píše Eva K., tedy "jedním uchem sem, druhým ven". Někdo má nervy z hluku hrajících-si švitořivých dětí a druhý si s úsměvem řekne "šťastné to děti" :-) A tím jsme zase u toho, že každý má svoji cestu.

Je potřeba si uvědomit, že je naslouchání a naslouchání. Pokud někdo točí stále stejnou písničku dokola, je namístě dát najevo, že člověk naslouchat už nechce. Ono slyšet stížnosti na stále stejné příbuzné, dokola ty stejné historky o nich vyprávěné, to by člověk musel mít téměř svatozář......

Ano,ne každý umí naslouchat.Dobře se mi povídá s každým,kdo to umí.Myslím.že je dobré si toto přečíst vícekrát.Je to hezké vyjádření o daru naslouchání.Opravdu to každý neumí.

I když jsem jen četla, zároveň jsem pozorně naslouchala. Jsem ráda, že jsem se to naučila. Děkuji za slova nejen "pro uši".

Nejraději naslouchám hlasu lesa,ptáčkům,větru,svému vnitřnímu hlasu.Poslouchám žvanění v TV , někdy venku slyším i to,co bych raději neslyšela. Já možná raději píšu, lépe se soustředím.Doma někdy nechci nic slyšet,ale je nutné naslouchat bližním,tak poslouchám a někdy hned druhým uchem vypouštím....

Umění vyprávět je dar od Boha a podobně je to i s nasloucháním. Já nejsem mistr mluveného slova. Ale vzájemná důvěra mluvícího a naslouchajícího hraje klíčovou roli. Od té se odvíjí i další průběh rozhovorů a naslouchání se může stát všestranně prospěšné. Naslouchám taky ráda zvukům přírody. V tom jsem si jistá, že je pro mne přínosná kdykoliv. Snažím se naslouchat a porozumět její řeči. Ona zato naslouchá mně, když na ni vyklopím své starosti. Pak se mi (nebo nám) odměňuje neskonale krásnými proměnami. Být vyslyšen a umět naslouchat - to je štěstí...

Ano,některé zážitky a zkušenosti jsou nepřenosné a i vzpomínky se mohou postupem času měnit.Mám syna,který má dospělé děti a někdy mi líčí své vzpomínky z dětství o kterých vím,že se staly úplně jinak . Ale nepřesvědčuji o opaku. A zásada,která se mi osvědčila je, do ničeho se neplést,neudělovat nevyžádané rady a pomáhat jen tehdy,když o to někdo stojí. A naše vztahy jsou perfektní. Bohužel už víc jak půl roku jen telefonicky,protože synova rodina žije v zahraničí.