Každý den je jiný, i když …
Čekání na vítr. FOTO: Eliška Murasová

Každý den je jiný, i když …

18. 2. 2021

Moc se toho v tomto čase dělat nedá, ale na jedno je času více, než kdy bývávalo, na procházky. A pokud chci zůstat pozitivní, a to bych moc ráda (covidově samozřejmě negativní), musím si dělat každodenní malé radosti všude, kudy chodím, možná si i trochu vymýšlet a hrát si ... a fotit.

Nemáte chuť na malou fotoprocházku s příběhem?

Před pár dny jsem potkala dva sněhuláky, jednoho, který se chlubil svým novým kloboukem, zatímco ten druhý v plechové čepičce si smutně stěžoval na nevlídné místo a těšil se, až roztaje. Kousek dál na plotě se třepotal rezavěhnědý lístek, možná mu bylo zima, nebo čekal na vítr. Ryba z krajkoví a dečka utkaná z pavučin předváděly svoji preciznost a soupeřily s třpytem potůčku. Na stromě poskakoval zajíc, který tuze spěchal, že běží k potoku, ale proč, to neřekl.

Když jsem se ráno probudila, schody pod balkonem skoro nebyly, jen malinko, jakoby tužkou malované. Den poté přispěchali zelení mužíčci a umělecký výtvor přírody zničili, dlužno dodat, že v dobrém úmyslu. Hlavně neupadnout!

Dalšího dne se chumelilo, u globusu jsem viděla  dva stařečky, kteří asi neměli nikoho, kdo by jim nakoupil. Na zpáteční cestě na kopci v zahrádce jsem si chtěla vyfotit sáňkující děti, asi tak desetiletý kluk mě upozornil: "Paní, to mi pak na obličej musíte dát tu cenzuru".

A příští ráno před garáží Sherlock s Watsonem zkoumali neznámé stopy. Já se k nim tentokrát nepřidala, ale pokračovala jsem ke ztichlému pískovišti, a pak  dále k rybníku. Až jsem se lekla, když po mně sáhla revmaticky pokroucená ruka statného stromu. Vedle bylo veseleji, mladý muž tam poctivě umetal cestičku dívce na bruslích. Vystřihla mi piruetu jako z partesu a já šla spokojeně dál. Byl překrásný den, slunce až přehánělo….

U hájenky na lavičce odpočíval pán a druhý se kochal tou zimní nádherou, sníh jiskřil, intenzivně jsem vnímala to zvláštní propojení. Domů jsem se vracela kolem potoka a on mi nabídl své srdce. Ráda se s vámi o ně podělím …

 

P.S. Kdoví, zda i zajíc ví ...

 

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 27 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Seitlová
Krásná příběhová fotoprocházka, ty se umíš koukat.
Naděžda Špásová
Eliško, hezká procházka a fotky jsou velice zajímavé a pěkné. :-)
Věra Ježková
Eliško, tvá fotoprocházka se mi moc líbí.
Marie Faldynová
Krása všedního dne! Jen ji umět vidět!
Zuzana Pivcová
Milé, jako sama autorka. Díky, Eliško.
Daniela Řeřichová
Eliško, miluji příběhy a ty Vaše jsou laskavé a optimistické, včetně nádherného fotografického doprovodu, děkuji.
Vladislava Dejmková
Vtipné a milé. Dík.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.