Téměř polovina lidí pociťuje kvůli restrikcím spojeným s pandemií negativní dopady snížené fyzické aktivity. Tak zní závěr největší světové fitness organizace IHRSA, která zveřejnila následující údaje:
Počet kroků, které lidé udělají, klesl o více než dvacet sedm procent. Čas strávený sezením vzrostl na nejméně osm hodin denně. Třicet pět procent lidí, kteří se účastnili velkého průzkumu, přibralo na váze. Autoři průzkumu tvrdí, že fyzická pasivita a nezdravý životní styl, který většina lidí v době pandemie provozuje, oslabuje jejich imunitu, fyzickou i psychickou zdatnost a tím vlastně přímo nahrává k tomu, aby onemocněli. Průzkum i výsledná zpráva má jasný cíl: docílit ve všech evropských zemích, aby byla znovu otevřena fitcentra.
„Součástí řešení současné situace by mělo být otevření sportovišť, samozřejmě za přísných bezpečnostních podmínek a kapacitních limitů, ne jejich uzavření. To je naopak kontraproduktivní, říká Jana Havrdová, prezidentka České komory fitness a členka představenstva Hospodářské komory. „Je to už rok, kdy jsou sportoviště zavřená, a to už je doba, která bez jakýchkoli pochyb ovlivní zdraví nás všech. Pravidelná pohybová aktivita je jednoznačně řešením, nikoliv problémem. Pohyb by měl být jedním z hlavních nástrojů boje proti většině nemocí,“ tvrdí.
Naopak jiní odborníci jsou přesvědčeni, že právě fitness centra jsou vysoce rizikovým místem pro přenos covidu, protože v nich lidé hluboce dýchají a jedná se o uzavřené prostory. Jde o téma, které rozděluje nejen sportovce, ale i generace.
„Vnuk neustále naříká, že nemůže cvičit ve fitku. Nechápu. Já s tátou cvičil vždy venku před naším domem s činkami, které nám táta nechal udělat ve fabrice. Prostě jsme si každý den, v zimě v létě udělali sestavu našich cviků a pak jsme si dali běh. Když jsem to navrhl vnukovi, smál se. Asi jsem mu připadal jako blázen,“ říká sedmasedmdesátiletý Ivan, který ve svém věku pravidelně cvičí jógu, chodí po horách a pokud to bylo možné, chodil i jednou týdně plavat. „No tak mi zavřeli plavecký bazén, no. Tak jsem to přes zimu vydržel a těším se, jak si v létě budu chodit zaplavat do rybníka. Jenže mladí by dnes nevlezli do rybníka, to je pod úroveň, oni musí plavat v bazénech,“ podotýká.
Podobně uvažuje řada lidí vyššího věku. Starší generace není zvyklá na tolik komfortu a to se týká i sportu. Mnozí starší lidé preferují chůzi, plavání v přírodě nebo cvičení doma či venku, oproti tomu, že by si kupovali permanentky do sportovních zařízení. „Nevím, kde bych na to z důchodu vzala, kdybych měla cvičit v kurzech, fitcentrech a v aquaparcích. Hýbat se ale chci, tak si to řeším v přírodě nebo doma. Cvičím doma celé roky stejně, občas společně s kamarádkou a je nám jedno, jestli je pandemie nebo ne. Co má covid společného s tím, že si doma dávám ráno rozcvičku podle programu na internetu?“ diví se jednašedesátiletá Monika.
Je to jedna z ukázek, že pandemie a s ní spojená opatření více komplikují život mladé a střední generaci.
Na druhé straně provozovatelé sportovišť logicky argumentují tím, že mladší generace je zvyklá na cvičení ve fitcentrech a jejich zavření zhoršuje jejich kondici. Upozorňují na to, že větší část lidí hospitalizovaných s vážným průběhem nemoci, měla kardiovaskulární problémy, cukrovku nebo obezitu. „Stav těchto lidí by mohl být lepší a průběh nemoci by nejspíš zvládli lépe, kdyby měli lepší kondici a věnovali se pravidelnému, byť i nenáročnému pohybu,“ vysvětluje Jana Havrdová.
Z průzkumu vyplynulo, že téměř čtyřicet devět procent dotázaných pociťuje negativní dopady snížené fyzické aktivity a že i když mnozí cvičí online, nepovažují to za plnohodnotnou náhradu cvičení ve fitku či jiném sportovišti.
A to je přesně ta věc, kterou lidé vyššího věku těžko chápou. Pro většinu z nich je cvičení a pohyb něco, co prostě chtějí sami dělat a nepotřebují k tomu speciální prostory, výbavu, organizaci ani trenéry.
