Můj mikrosvět je naprosto nepatrnou součástí celého Vesmíru

Život je cesta. Někdo o něm umí psát s humorem, jako například pan Soukup, v příspěvku Fenomenální paměť, už od prenatálu. Jiný píše na vážnější notu a další raději píše o druhých. Já jsem svůj život do svých třiačtyřiceti let vnímala jako jednu velkou tragédii a proto moje články byly v první etapě takové jaké byly a proto také skončily zpět "v šuplíku". V pětačtyřiceti v mém životě nastal zlom a začaly se dít věci. V půli dvacetileté etapy, abych toho neměla málo, mi do cesty vstoupilo i60. Dnes mohu říci, ač je to pro mnohé nepochopitelné, stalo se pro mě tou nejlepší školou života, které se mi kdy mohlo dostat a díky které dnes žiji svůj šťastný život. Nejsem bojovnice, ani odvážná, jen se nechávám vést myšlenkami, které přicházejí od někud, co nejen mě, mnohonásobně převyšuje ♥♥♥

Paní Vargová, bez jakékoliv dávky skromnosti to neberu jako odvahu, ale jako obyčejnou lidskou přirozenost, ke které jsem dospěla až v pozdním věku. Nic méně děkuji. Svoje vnímání světa, jsem si dlouho komplikovala sama svými domněnkami. A nakonec z lidí, o kterých jsem se dlouhá léta domnívala, že by si o mě ani neopřeli kolo, natož aby odpověděli na pozdrav, jsou dnes přátelé a někdy i naopak. Michael Jackson má pravdu. Přátelé, kteří nejsou opravdovými přáteli, odcházejí a ti opravdoví zůstávají, i když prší za krk.

Paní Caklová, obdivuji Vás, že jdete s kůží na trh. Otevřít se na veřejných stránkách, to už chce sakra odvahu! To mnoho lidí nedokáže. A co by dodal Michael Jackson? „Někteří přátelé jsou jako stín. Jsou tu, jen když nad vámi svítí slunce.“

Ano Soňo, každý má svoji životní filozofii, která se nemusí druhým líbit. Proto jsem dostala meil od člověka, který zřejmě vůbec nepochopil o čem článek je a v pětadvceti řádcích mi napsal o věcech, které se mě vůbec netýkají a podle kterých, zřejmě dle jeho názoru, bych se měla naučit myslet. Jak příznačné. Doufám, že si ještě alespoň pětkrát poslechne vtip, v podání Zdenky Studénkové, aby pochopil, že psát takovéto výlevy nemá smysl. Ale co já vím, třeba pro něho to smysl má a proto mi napsal. Nechť každý má svoji filozofii, já budu ta poslední, kdo by ji chtěl druhému vyvracet.

Šťastný ten, kdo si najde svoji cestu, kdo pochopí, že dojít klidu a pohody se sebou samým, je v jeho rukou. Lehká tato pouť není a cíl se nachází až opravdu po hledání a ve zralém věku. Někdo hledá, hledá a nenachází. Každý máme svůj osud, který můžeme trochu pozměnit, ale neutečeme mu. A každý má i svoji životní filosofii, která se nemusí líbit druhým. A proč také ? Život jde dopředu, věřím, že vše má svůj smysl.

Ano Zuzko, to jsem opravdu napsala a tak to vnímám stále. Sama si tvořím svoji realitu, naprosto nezávisle na tom, co mi kdo přeje a někdy možná i nepřeje. Dlouho jsem hluboko zasouvala věci, které jsem vnímala, jako nepříjemné, lépe řečeno, jako křivdu. A až když jsem je nechala vyplavat na povrch a našla cestu do svého nitra/k sobě, pak teprve jsem pochopila, proč se mi děly. Nesmírně mi pomohly posunout se tam, kde jsem dnes. Nebyla to cesta jednoduchá, ale jsem ráda, že jsem se po ní dala.

Každý z nás je nepatrnou součástí Vesmíru a myslím, že to tak cítí čím dál víc lidí. Nebudu Ti, Jíťo, nic přát, protože jsi nedávno někde (mně nebo zde na portálu) napsala, že není důležité, co Ti přejí jiní, ale co si přeješ Ty sama. A to už máš v sobě srovnané dostatečně.

Vypsat se někdy ze svých pocitů, zklamání i s trochou kritiky nikdy neuškodí. Je to hlavně důležité pro vás. Protože ti, kteří kamarády byli a nejsou to stejně neocení, ti co zůstali to poberou. Skuteční kamarádi jsou ti, kteří vás bere takovou, jaké jste dobrá i zlá, a to jsou pak přátelé. Ti ostatní nestojí za dlouhé přemýšlení. Tak to vidím já.....

S videem si ani Radek nevěděl rady a požádal o nápravu. Tak uvidíme.

Jano, proto jsem dala název článku, jaký jsem dala a díky tomu, ne že budu, ale už jsem ve všech vztazích v pohodě. Každý má svoji cestu ♥ Díky!