BLOG - Závěť
Foto: autorka

BLOG - Závěť

25. 2. 2021

V  poslední době jsem spojená s okolním světem především prostřednictvím internetu. A ten, jak všichni dobře víme, ví mnoho o nás i o našem chování na síti. Občas nám nabídne, i když ho o to nežádáme, informace nebo odkazy, které nám mohou pomoci nebo urychlit naše hledání. Ale mnohem častěji nám vnucuje články nebo spojení na stránky, o které rozhodně nemáme zájem. 

Při procházení historie na Íčku jsem před časem narazila na článek Zodpovědně sepsaná závěť osvobozuje. Ani jsem ho pořádně nečetla, protože samotné slovo závěť ve mně nevyvolává moc příjemné pocity. Závěť, testament, poslední vůle, jako by mi ta slova říkala, že to bude to poslední, o čem svobodně rozhodnu a pak už přijde konec. Rozum oponuje, ale emoce stále vítězí. Klikla jsem na článek, potom na další podobný a od té osudné chvíle mi internet v rámci personifikované reklamy začal podsouvat odkazy na toto téma. Je potřeba říct, že většinou jsou to reklamní sdělení notářských kanceláří, které mi, jistě v dobré víře,  připomínají, abych uspořádala svoje majetkové záležitosti, než opustím tento svět. A navíc potom prý budu osvobozena. Tak to opravdu nevím. Mám s tím jinou zkušenost.

Mám dceru, která s rodinou žije v Londýně. Před několika lety jsem za nimi letěla na několik dní na návštěvu. Bohužel to bylo v době, kdy v Evropě řádil tak silný vítr, že některá letiště byla úplně uzavřená a na dalších byl omezený provoz. Můj let na letiště do Lutonu nezrušili a myslím, že na něj nikdy nezapomenu. Možná si někteří z vás vzpomenou na videa z přistávání  letadel, se kterými si vichr pohrával a houpal je  jako  krabičky sirek. Stejně tak to bylo i s mým letadlem, pasažéři se s vyděšeným pohledem křečovitě drželi sedadel a ke konci letu většina lidí nahlas křičela, když se letadlo kousek nad zemí naklánělo z jedné strany na druhou. Tehdy jsem se úpěnlivě modlila a nebyla jsem sama. Dopadlo to dobře a po několika dnech jsem se vracela domů. Vítr byl sice menší, přesto stále dost silný na to, abych se bála. Před odletem jsem našla čistý list papíru, a přesto, že mám moc hodnou rodinu, spravedlivě jsem je podělila o vše, co by je z mé pozůstalosti mohlo zajímat.  Moje závěť začínala slovy: Pro případ, kdyby letadlo spadlo.... Nespadlo díky bohu ani v Praze. 

Nejhorší na tom celém bylo, že  mě ten papír vůbec neosvobodil, natož aby mě uklidnil. Spíš naopak, jako by mi nějaký hlásek celou dobu letu říkal, máš to sepsaný, teď už to může spadnout. A já jsem vážně nechtěla, aby ta vůle byla opravdu moje poslední. 

Je to už pár let. Za tu dobu jsem na všechny nepříjemnosti zapomněla, v klidu jsem absolvovala několik dalších letů a o tom kousku papíru, dnes už neplatném, ani nevím, kde skončil. Jen mi ho teď připomněla ta vyskakovací okénka na mém tabletu.  

A znovu mi do mého vědomí zasévají myšlenku: neměla bys konečně sepsat....

Můj příběh
Hodnocení:
(5.2 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Kdo chce, nechť tak učiní, kdo má jasného jednoho dědice, si nemusí dělat starosti, přiznám, že také občas o tom přemýšlím. Moje teta, tehdy v NSR neměla děti a říkala, musím sepsat závěť , vše Sonja dostaneš, nemám nikoho. Nenapsala a propadlo státu. Jo také mě připadá, že ta závěť se blíží k posledním věcem člověka.
ivana kosťunová
Naštěstí na tyto věci pamatuje zákon, a já, kdyby něco, bych to stejně jinak rozdělit nechtěla, než to v zákoně stojí. Takže jsem v klidu . Nač stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko.
Zuzana Pivcová
Jsme se sestrou bez potomků, ale dnes už také začínáme zvažovat, co s chalupou v Týně, kdybychom odešly naráz nebo záhy po sobě. Už jsme si něco vymyslely a myslím, že to tak bude dobře.
Jana Šenbergerová
Myslím si, že i já bych měla, ale "inventarizace" ve mně vzbuzuje mnohem větší hrůzu, než představa mé fyzické konečnosti, obzvláště v této nevyzpytatelné době a v mém věku. Jsme teď všichni tak trochu v "rozhoupaném letadle".
Zdenka Soukupová
Asi by tyhle věci člověk měl vyřešit za "dobrého rozumu", ale já to neřeším. Mám dvě děti, tak je vše jasné.
Hana Nováková
Někdy se ne nadarmo říká, že by pořádek měl být i ve věcech, které si do hrobu nevezmeme. A já jsem pro, sice pro živé to zrovna není jednoduché, ale musíme se přes tuto skutečnost nějak přenést.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 49. týden

Staré české filmy a pohádky se minulý týden líbily, a tak v nich ještě budeme pokračovat i v tomto týdnu.

AKTUÁLNÍ ANKETA

Jak nákladné budou vaše letošní Vánoce - kolik zhruba utratíte za dárky, jídlo atd.?

Do 3 000 korun

21%

Mezi 3 000 - 6 000 Kč

19%

Mezi 6 000-10 000 Kč

20%

Přes 10 000 Kč

21%

Nevím, neumím to odhadnout

18%