Marta - ach ty děti
www.pixabay.com

Marta - ach ty děti

2. 3. 2021

Tento článek je volným pokračováním předcházejících příspěvků s názvem Marta. 

Zhoršující se situace kvůli koronaviru už ovlivňovala skoro všechno. Přesto Marta považovala místo, kde s Petrem a jeho dcerou bydlela, za bezpečné zázemí pro celou rodinu. Za místo, kde se všichni scházejí a je jim tam dobře. Jakoby zde ze všech opadávalo to nepříjemné napětí, které bylo cítit všude venku. I Lenka, která se doma zdržovala ze všech nejméně, protože měla spoustu služeb v nemocnici, si dokázala doma dobře odpočinout a načerpat novou energii. Oddělení, kde pracovala, bylo změněno na covidové, a tak denně hleděla smrti do tváře. Ale zatím se jí dařilo oddělit práci a osobní život. Nemalou zásluhu na tom měl určitě její nový přítel Martin. Ten se při vyhlášení nového nouzového stavu k Lence zcela pragmaticky nastěhoval a začal se starat o Sofii, která nemohla chodit do školky. Martě se Martin hned od začátku zamlouval. A když zjistila, že je to i praktický mladý muž, který zvládá a dokonce ochotně dělá řadu domácích prací, tak si ji definitivně získal. Zdálo se jí, že by mohl být pro Lenku tím správným partnerem. Marta se s ním ochotně začala dělit o domácí práce a byla ráda, že neleží všechno jen na ní. I když teď zrovna do firmy nedocházela, často se cítila unavená a někdy uléhala s nepříjemným pocitem zbytečného vyčerpání.

Petr zase chtěl využít nucené volno, a tak se s velkým elánem pustil do budování domácí sauny. Ten elán byl potřeba, protože v době omezených možností a hlavně zavřených obchodů nebylo jednoduché sehnat všechno, co pro to potřeboval. Ale v okamžiku, kdy mu byla skládačka sauny doručena, měl už k dispozici skoro všechno potřebné nářadí a materiál. Stačilo začít. Marta sice jeho nadšení nesdílela, ale v podstatě ho chápala. Každý teď hledá něco, co má jasný a jednoduchý smysl a cíl. Něco, co ho důkladně odcloní od nepříjemné reality. Občas za Petrem do míst, kde začala vznikat sauna, zašla. Ale většinou jen aby ho pozvala k jídlu nebo se s ním na něčem domluvila. O to víc ji překvapilo, když tam jednoho dne uviděla i svého syna, který Petrovi s montováním sauny pomáhal. A pak se u nich začal objevovat pravidelně každý podvečer. Na vysvětlenou jen utrousil, že to má místo běhání. Někdy se k nim dokonce přidal i Martin, a tak jim šla práce rychle kupředu. Bylo vidět, že všechny ta fyzická práce baví. Je příjemné vidět, jak člověku roste něco nového pod rukama. A nejen to. V domě, kde dříve převládaly ženy, vznikla najednou silná chlapská trojka. Chlapi si mohli spolu i pokecat a poctivě to využívali.

Jednoho večera při příchodu do sauny Marta zaslechla úryvek rozhovoru Petra s Liborem. Nejdřív chtěla nepozorovaně odejít, ale pak jí zvědavost nedala a chvíli poslouchala. Pochopila, že se spolu baví o ženských, jak jinak. Vytušila, že je právě řeč o Amy, protože několikrát padlo její jméno. Ale ta slova nebyla určená jí, tak radši rychle a nenápadně vycouvala. V první chvíli jí bylo líto, že se její syn svěřuje někomu jinému. Ale došlo jí, že Liborovi asi ten mužský vzor v jeho životě chyběl, tak si to třeba teď tak trochu vynahrazuje. Nebo potřebuje radu či pomoc? Chvíli o tom přemýšlela, ale pak usoudila, že je to vlastně dobře. Dobře v tom smyslu, že je ochoten se svěřit. I v tom, že našel důvěru k jejímu partnerovi. A pokud půjde o něco podstatného, tak se to Marta stejně od Petra dozví.

Teď musela zapnout počítač, protože za chvíli má domluvený videohovor s dcerou. Těšila se, že uvidí všechna vnoučata. Ta se naštěstí naučila komunikovat s babičkou i touto neosobní formou. Toník jí určitě ukáže všechny své výtvory z posledních dnů. Stále něco staví z Lega, ale v posledních dnech objevil i starou stavebnici Merkur po tatínkovi. Vlastně díky této hračce zase k sobě našli s tatínkem cestu po jeho nemoci. Jednoduché spojování kostek z lega už Toník bravurně zvládá a dovede postavit podle návodu i složité věci. Ale spojování kovových prvků ze stavebnice Merkur pomocí šroubků a matiček mu zatím moc nejde. A tak zarputile trénuje u tátova pracovního stolu, kde si může hrát jenom on. Anička se zase ráda stará o své panenky. Ráda jim češe vlásky a fouká do nich dětským fénem, který dostala od Ježíška. A také ráda panenky převléká do různých šatů. A nejmenší Ema jí určitě bude ukazovat jejich nově narozené koťátko. Jak ráda by je Marta objala a sdílela s nimi jejich drobné radosti a starosti! Vždyť už je osobně neviděla přes tři měsíce. A patrně ještě dlouho neuvidí! V duchu si povzdechla právě v okamžiku, kdy se ozvalo známé vyzvánění a její dcera se objevila na obrazovce.

Rozhovor proběhl přesně tak, jak si představovala. A když se děti s babičkou dost vypovídaly, zbyl prostor i na další informace. Marta se od dcery dozvěděla, že se rozhoduje, zda má po rodičovské dovolené znovu nastoupit do práce. Oslovila ji totiž s dotazem jedna z větších firem v jejich regionu, která výhledově hledá personalistku. A nabízí velice zajimavé podmínky. Lada sice počítala s tím, že bude s Emou doma až do jejích tří let, ale mezitím se situace zkomplikovala. Její muž, který byl stále na nemocenské po prodělaném covidu, se dozvěděl, že až se vrátí po nemoci do práce, bude propuštěn. Sice neoficiálně, ale ze spolehlivého zdroje. A zatím vůbec není jasné, zda a kdy se uzdraví. Po několika odborných vyšetřeních, nové medikaci a návštěvách fyzioterapeuta se sice cítí mnohem lépe, ale některé problémy budou patrně dlouhodobé. Jejich rodinný příjem už dlouho tvoří pouze jeho nemocenská a rodičovský příspěvek. Nějak se s tím zatím naučili vyjít. Utrácejí jen za to nejnutnější a šetří, kde se dá. Ale bude třeba se rozhodnout, co a jak dál. Do své původní firmy by se sice Lada vrátit mohla, ale pravděpodobně na jinou a horší pozici, než před odchodem na mateřskou zastávala. Nová pracovní nabídka je pro ni mnohem lákavější, ale zatím netuší, jak se rozhodnout. Aničku s Toníkem by vozila do školky stejně jako dosud, ale co s Emou? Zvládal by její muž se o Emu celý den postarat? O nabídce, kterou dostala, mu řekla. Čekala, že jí k tomu řekne svůj názor. Neprojevil ani souhlas, ani nesouhlas. Spíš nezájem. Překvapilo jí to tak negativně, že rychle změnila téma hovoru. V duchu jeho chování omlouvala jeho nemocí, ale sama si nebyla jistá, že to je ten pravý důvod. Nebyla zvyklá dělat důležitá životní rozhodnutí sama. Ale asi bude muset. I když nikdo teď neví, co a jak bude za půl roku. Toník by měl v září nastupit do školy, ale bude v září normální škola? Nebo jen škola formou distanční výuky, která vyžaduje přitomnost rodiče při výuce nejmenších žáků? Nebude to lehké rozhodování.

Obsah videohovoru s Ladou nasadil Martě brouka do hlavy. Lada se sice jen svěřovala, nežádala ji o radu. Ale Marta přesto přemýšlela, co by na jejím místě dělala. Určitě by ji lákala ta pracovní příležitost. Taková nabidka se vyskytne jen velmi mimořádně. Ale zároveň by v téhle nejisté situaci hodně váhala a snažila se, aby děti jejím rozhodnutím neutrpěly. Ona sama to kdysi měla jednodušší, práci si sehnat prostě musela, aby s dětmi neumřela hlady. A nikdo neřešil, že dávala Libora do jeslí, když mu ještě nebyl rok. A že denně utěšovala malou Ladu, když plakala na cestě do školky. Doteď si dokázala představit její uplakané oči, ktere se na ni tehdy tak nešťastně dívaly.

Z úvah Martu vytrhl až Petr, který ji našel, jak sedí potmě v křesle před vypnutým počítačem.
“Něco se děje?”zeptal se empaticky. Marta se ale vymluvila. Teď se jí o Ladiných problémech mluvit nechtělo. Spíš ji zajímalo, o čem si Petr povídal s jejím synem.
“Jak vlastně došlo k tomu, že ti Libor pomáhá se saunou?”
“Potřeboval jsem k montáži víc rukou, tak jsem mu prostě zavolal, jestli nemá čas mi s něčím pomoci. Čas měl a ochotně přišel. A zůstal, i když už jsem ho nutně nepotřeboval. Začalo ho to prostě bavit.” řekl Petr téměř jedním dechem.
“Ale on nikdy takové věci nedělal a nikdy nebyl moc zručný.” namítla Marta.
“Ono něco podržet nebo zašroubovat není zase tak velká věda. A mně se navíc zdálo, že je docela šikovný. Dobře se nám spolu dělalo.” přesvědčoval jí Petr.
“A bavili jste se u toho o holkách.” vyhrkla Marta.
“Jak to víš?”
“Zaslechla jsem něco o Amy, když jsem tam za vámi šla. Radši jsem rychle vycouvala. Nechtěla jsem vás rušit.” přiznala se.
“A proto tady teď sedíš potmě?” dovtípil se Petr. Pochopil, že to bude na delší povídání. A tak vylákal Martu, aby vstala z křesla a sedla si s ním na pohovku. A rozsvítil k tomu stojací lampu, která osvětlovala jen tenhle kout pokoje.
“Myslím, že nemusíš mít o Libora strach. Má prostě dobrý základ, dobře jsi ho vychovala. Vyprávěl mi hodně zajímavých věcí ze svého pobytu v Anglii. Samozřejmě i o Amy a jejích rodičích. O tom, jak moc ho svým sobeckým rozhodnutím zklamala. Jak se cítil nešťastný a vykolejený. A navíc, když začal v Evropě covid, musel se vrátit z Anglie domů, místo toho, aby nastoupil do práce v hotelu v Kanadě. Tam podepsal smlouvu půl roku předem a pak se mu všechno zhroutilo jako domeček z karet. Zdálo se mu, že to je pouze špatný sen, ze kterého se jednou probudí. Ale byla to tvrdá realita, kterou vzal nakonec na vědomí. Teď je rád, že má práci, která ho baví a přináší mu uspokojení.”
“Takže ani rozchod s Janou ho nemrzí?”
“Vypadá to, že se přes to docela rychle přenesl. Říkal, že měl celou dobu pocit, že s ní něco je, ale nemohl na to přijít. Rozhodně prý byla úplně jiná než Amy. A hlavně mu vadilo, že se stále vyhýbala nějakému bližšímu kontaktu. Proto na ní tlačil a možná ji tím vyprovokoval, aby mu tu knížku přinesla. Nakonec se domluvili  docela rozumně, že se dál budou vídat pouze v práci. A pracovně prý komunikují bez problémů.”
Marta jen vzdychla, ale bylo to spíš úlevou. Přitulila se blíž k Petrovi. Ten měl ale dnes povídavou, a tak pokračoval:
“Vlastně ti takového syna docela závidím. Nikdy jsem si to neuměl představit, jaké to je mít syna. Skoro celý život jsem žil hlavně mezi ženami. A Lenku už znáš, ta na nějaké řeči moc není. Z domova odešla, jak nejdřív to šlo. A to, že jsme se nakonec rozhodli bydlet spolu, bylo jen východisko z nouze.”
Marta si dovolila nesouhlasit. Lenku postupně poznávala během jejich soužití v jednom domě a měla pocit, že si k ní našla cestu. Ale to by bylo ještě na dlouhé povídání. A Martě se už povídat nechtělo. Nejsou na světě jen jejich děti, jsou tu i oni dva. Přitiskla se k Petrovi ještě blíž, aby si tuhle myšlenku potvrdila.

 

 

 

 

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Rodinný život je mnohotvárný, přináší radosti i starosti , Marta je dobrá máma, uvidime co příště.
Alena Vávrová
Přesně tak, jak psáno níže ;-)) .
Dana Puchalská
A já se přidám,ano i já se stále těším na další pokračování.. Děkuju.
Jana Šenbergerová
Pořád mě to baví. Umíte nejen dobře vypravovat, ale i napínat. :-)
Zuzana Pivcová
Ano, Vlaďko, zde platí to pořekadlo o malých dětech a malých starostech a velkých dětech.... Ale ať je rád každý, kdo může i takové starosti mít, tedy, že má s kým je mít.
Růžena Kuželková
Pode mnou Dalibor vyjádřil vše - už se těším na pokračování :-))
Dalibor Polanský
Hezky to rozvíjíte a dobře se to čte.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.