Napětí v ramenou a nohou, poruchy dechu, problémy se spaním. I tak se může projevovat nervozita a nejistota z přemíry negativních zpráv. Psychologové vědí, že existuje jev, kdy negativní informace vyvolá v člověku takovou nervozitu, až se to projevuje na jeho fyzickém zdraví. Výsledek je jasný: člověk, který se cítí mizerně nejen psychicky, ale už i fyzicky, je na tom časem psychicky ještě hůř, protože podlehne přesvědčení, že je nemocný.
Už dříve si hodně lidí stěžovalo, že se na ně z internetu, z televize, z rozhlasu a dalších médií valí převážně špatné zprávy. To si ale ještě nedovedli představit to, co slyšíme a čteme nyní. Neustále slyšíme o tom, kolik lidí zemřelo, onemocnělo, přišlo o práci. Takový proud negativních informací lidstvo nikdy nezažilo, protože sice prošlo těžkými válečnými útrapami, ale informace se tehdy nešířily tak jako nyní. Dříve lidé prakticky nevěděli, co přesně se děje v jiných zemích, mnohdy ani v té jejich. Jen si vzpomeňme na dobu, kdy mnozí lidé netušili, že existují koncentrační tábory a těm, kteří se z nich vrátili, nevěřili, že něco takového prožili. Prostě o tom neměli informace, ty se k nim dostaly až později.
Nyní se ví rychle o všem a mnohdy i o tom, co se vůbec nestalo. Kdo si toto neuvědomuje, je na cestě k vlastní zkáze.
„To, co naši psychiku nyní ovlivňuje asi nejvíce, je absolutní nejistota, nepředvídatelnost, nesrozumitelnost činěných opatření a řada negativních zpráv,“ uvedl psycholog Radek Ptáček. „Lépe jsou na tom lidé, kteří se od negativních zpráv umí odstřihnout a dokáží se těšit na budoucnost,“ dodává.
Problém je v tom, že negativní zprávy vyvolávají další negativní zprávy. Když si na internetu čteme o přibývajících těžce nemocných, hned na nás vyskakují odkazy s podobnými tématy. My na ně klikáme a tudíž získáváme pocit, že nic jiného se na světě neděje. Máme dojem, že všichni jsou nemocní a my, logicky vzato, zanedlouho budeme taky. Už nás bolí ramena, špatně spíme, ráno jsme kýchli, takže to je jasné, už to máme. Nedostávají se k nám totiž zprávy o tom, že vedle té mizérie se odehrává i normální život. Že lidé vyrábějí kvalitní věci, že se rodí děti, že vykvetla unikátní kytka, že někdo vymyslel něco zajímavého.
Novináři a editoři nyní velmi často řeší, jaké zprávy vlastně zařazovat. Ty o kruté realitě, které působí negativně? Nebo ty milé, zábavné? Budou lidi v těžké době zajímat? Nebo dělat nějaký jejich mix? A není to hloupé mít hned za zprávou o tom, kolik lidí umřelo, zprávu, že se narodil lachtánek?
Jenže právě lidé, kteří si umí ve svých hlavách vytvořit takový vlastní mix zpráv, jsou na tom v této době lépe. A také ti, kteří dokáží posoudit, z jakého zdroje negativní zprávy pocházejí, co se nám snaží sdělit, ale hlavně, proč a v jaké situaci je čteme.
Jestliže si jednou denně prohlédneme, jak se situace vyvíjí, je to správné. Jestliže se pak zasekneme u počítače na tři hodiny a necháme se pohltit dalšími a dalšími články na téma covid, není to správné.
„Jestliže hltáte pouze negativní zprávy, vaše naštvání nebo úzkost se zvyšuje,“ upozornil psycholog Dalibor Špok. „Je na každém člověku, čemu sám sebe vystaví, jaké prostředí si kolem sebe vytvoří a to platí i u čtení a sledování informací,“ dodal.
Ne, opravdu to neznamená, že by člověk měl začít tvrdit, že covid neexistuje, případně, že ho lze zahnat pozitivním myšlením, což si někteří lidé opravdu myslí. Znamená to jen to, že se člověk nenechá pohltit pocitem, že nic jiného než covid neexistuje.
On je vážnou hrozbou, realitou, ale souběžně s ním se dál odehrává běžný život. Jiný, než jsme ho znali, ale stále je to náš osobní, běžný život. A je na každém, jestli si ho dělá co možno nejhezčí nebo co možno nejhorší. K té druhé variantě přispívá právě situace, kdy si člověk neumí naordinovat informační dietu.
