Nedivím se, že udivené. Je pravda, že ty staré stromy toho už viděly jistě hodně, co ani my, starší lidé, nemůžeme pamatovat. To, co ale vidí teď, je možná udivuje hodně. Kolem nich chodí lidí minimálně a ještě k tomu jako lidi moc nevypadají. Mají totiž něco zvláštního s obličejem, který si schovávají pod nějakou maskou.
Stromy mají své, i když staré, kořeny a stojí hrdě a pevně v zemi.
Ano, mají své kořeny, které lidé ztrácejí. Dříve se říkalo: "Tady mám své kořeny, tady žiji". Teď už ale skoro nikdo z lidí své kořeny nemá.
Mladí lidé už určitě ne. Ti pendlují, stěhují se sem a tam za lepší prací, za více penězi, za lepším oceněním. Kořeny nezapouští a to je asi velká škoda. Kdyby totiž ty podmínky a možnosti byly všude stejné, tak by odcházet z místa na místo nikdo nemusel. Žilo by se všem lépe a i ty ošklivé viry by se neroznášely tak rychle.
Teď se sice lidem pendlování zakazuje, ale všichni jsou nešťastní a hlavně ti mladí, protože jejich stěhování je už nutné a jde jim o jejich existenci. Nikdo z nich už zapouštět kořeny nechce.
A tak kořeny a svoji hrdost mají jenom ty stromy, a proto také, když příjde jejich čas, umírají vstoje.