Ve stínu ráje

Moc ráda jsem si na článkem a obrázky oživila svoje vzpomínky na nejednu cestu tímto krajem. Jezdívali jsme do Dřemčic pro meruňky, Košťálov nás jednou vyzval ke zteči "rovnou za nosem", tedy spíše za těmi fantastickými výhledy, v třebenickém muzeu jsem vzdychala nad krásou českých granátů a moje sousedka a kamarádka pochází z Třebívlic, kam mě sebou vzala...no a z lásky a obdivu k celému Českému Středohoří jsem se již vyznala nejednou. Jendo, dík.

Pane Zelenko, úzce spjatou s "rodnou hroudou", mě nikdy dálavy nelákaly. Nemusí to být jen rodný kraj, když kdekoliv zažiji něco hezkého, stává se to pro mě srdeční záležitostí a Váš článek ve mně hezké vzpomínky vyvolal. Nic víc.

Pěkný článek a krásné kresby!

Pane Zelenko toto jste psal v 17 letech?Řekla bych ,že toto psal zralý muž,který je po výšlapu ušlý a ví ,jak je v té chvíli příjemné sednout do hospůdky a dát si sklenici piva nebo kávu.Veškeré Vaše příspěvky čtu ráda,píšete hezky.

Na Košťálu i Hazmburku jsem byla osobně, bylo to sice trochu víc do kopce, ale rozhled byl nádherný.

Paní Caklová, vy ten kraj znáte? Dodnes je to moje srdeční záležitost. Je to můj rodný kraj.

Umělecké nadání všeho druhu se u vás v rodě viditelně dědí z generace na generaci. Zvláštní, když si představím, že mi bylo 12 let a ještě 2 měsíce žil náš tatínek. Děkuji.

Jóó, kde jsou ty časy.... Třebenice - Teplá - Vlastislav - meruňkový sad pod Skalkou, hezké vzpomínky.

Moc děkuji za Váš milý příběh* Vidím se v něm i já sama, když mne někde něco moc zaujalo tak jsem také vždy musela o tom několik slov napsat do svého každodeníčku, který jsem měla neustále u sebe. A to samé i můj tatínek, který zase měl neustále u sebe nějaký tužší papír a co ho zaujalo ihned kreslil a doplňoval i nějakými veršíky...*