Zavřená kadeřnictví nejvíce komplikují život ženám, které mají více či méně šedivých vlasů a kvůli tomu se chodí v pravidelných intervalech barvit. Tedy, většině žen ve věku nad padesát. Ještě přesněji, těm, které považovaly za samozřejmost zajít si co měsíc či dva do kadeřnictví nechat zakamuflovat šedivou pěšinu. Úplně nejhůř jsou na tom dámy, které své šediny zakrývaly výraznými barvami, odlišnými od jejich barvy přirozené. Situace, kdy je uprostřed hlavy měsíc co měsíc širší bílá silnice navazující na sytě vínovou barvu, je opravdu k vzteku.
Kdo se však poučil z jarní vlny pandemie, která nás poprvé naučila žít bez kadeřníků, je nyní vítězem. Zpravidla jde o ženy, které vsadily na ne příliš výrazné barvy a na ne moc krátké, spíše polodlouhé jednoduché účesy.
Tady je několik rad zkušené kadeřnice, jak v době pandemie zachovat účes, ve kterém se člověk nemusí bát podívat se do zrcadla.
Být na ježka není řešení.
„Když se kadeřnictví otevřela po jarní vlně, setkávala jsem se s tím, že se klientky rozhodly nechat si vlasy delší. Poté, co neměly šanci chodit se pravidelně stříhat, jak byly zvyklé, a vlasy jim narostly, mnohé zjistily, že jim to tak vyhovuje. Nejhorší je překonat mezifáze, tedy čas, kdy hodně krátké vlasy dorůstají do polodlouhých. V té době účes nemá tvar, obtížně se upravuje a málokterá žena vydrží čekat. Ale ty, které tou fází v první jarní vlně prošly, mnohdy zjistily, že jim delší vlasy vyhovují a žádaly, abych jim je jen lehce upravila, dodala jim tvar, ale nestříhala je na krátko, jak třeba byly zvyklé,“ říká kadeřnice Kamila Škrachová. Takže, řešením není v momentě, kdy se kadeřnictví otevřou, nechat se ostříhat na ježka a pak, když se, nedej bože, znovu zavřou, trápit se tím, že se účes změnil, nemá tvar a nedá se upravit. Mnohem lépe jsou na tom v takových případech ženy, které si mohou polodlouhé vlasy sepnout skřipcem nebo svázat do malého culíku.
Pozor na domácí barvení.
„Naprosto chápu ženy, které jsou zoufalé z výrazných šedivých pěšin, koupí si barvu a doma se nabarví samy,“ říká Kamila Škrachová. „Jen je třeba si uvědomit, že barvy, které se dají běžně koupit, si nerozumí s těmi, které používají kadeřníci. Ty kupované jsou agresivnější, vlas takzvaně více otevřou, více do něj zasáhnou. Působí jinak. Takže je třeba počítat s tím, že pak barvení u kadeřníka může dopadnout jinak než obvykle, že si ty barvy prostě nesednou,“ vysvětluje.
Řešením, jak zatočit s výraznou šedivou pěšinou, jsou různé barevné spreje, kterých je nyní v drogeriích velké množství. Ovšem opět je dobré mít se na pozoru, protože ne každý sedí každému typu vlasů. „Postříkat si barevným sprejem odrosty je dobrá první pomoc, ale zažila jsem u některých zákaznic, že se spreje chovaly velmi agresivně. Vytvořily na vlasech povlak, který nešel umýt a pak na ně špatně chytala barva. Je dobré vědět, že mají své plusy i minusy,“ upozorňuje kadeřnice.
Zapomeňte na razantní zásahy.
Využít dobu, kterou musíme trávit doma, k vlasovým experimentům, není dobrý nápad. „Nejhorší je, když se ženy rozhodnou doma si stahovat barvy nebo se pokusí udělat si barevné proužky. Ve finále se stává, že jsou flekaté jak dalmatin,“ podotýká kadeřnice Kamila.
Totéž platí i u stříhání vlasů. Ustřihnout si doma svépomocí kousek ofiny, když už máme pocit, že přes ni nevidíme, je normální a většina z nás to zvládne. Ale než si doma ustřihnout kus vlasů vzadu nebo nad ušima, je lepší nechat je růst a tvářit se, že záměrně máme účes, který vypadá tak trochu ledabyle.
Smiřme se s tím, že vlasy se mění.
Vlasy stárnou stejně jako jejich majitelky. Pokud některá žena v době zavřených kadeřnictví podlehla pocitu, že kdysi si doma zvládla vlasy upravit lépe, ano, je to tak. Krutá pravda zní, že čím je žena starší, tím má vlasy jemnější. Řídnou, mají méně živin, ztrácejí keratin. Existují samozřejmě výjimky. Některé dámy mají vlasy tvrdé, husté i ve vysokém věku a většinou jde o dědičnou záležitost. Ale hroutit se nad tím, že se někomu v šedesáti nedaří vlasy podomácku vyfoukat a učesat tak, jak to šlo ve čtyřiceti, je zbytečné. Zkrátka, starší vlasy mnohdy potřebují odbornou pomoc kadeřníka a pokud na ni byly zvyklé, není divu, že jim nyní nestačí, když se je snaží krotit a vylepšovat jejich majitelka.
Univerzální rada, jak přežít bez kadeřníků, neexistuje. Vlastně ano. Myslet na šedé pěšiny a dávno neexistující tvar co nejméně. Prostě tu dobu přežít.
