Literární obývák „U MLSNÉ BRITNEY“  II
Úvodní foto: Jan Zelenka

Literární obývák „U MLSNÉ BRITNEY“ II

16. 3. 2021

O jednoduchosti     

Říká se, že v jednoduchosti je krása. Pro mne ano, ale podobných rčení je víc. Ovlivňovat se jimi nenechávám. Mám ráda jednoduché linie románského slohu a gotiky. Vždy ve mně vždy budí úžas a povznášejí mne někam mimo současný svět. Obdivuji nádheru renesance. Baroko už je na mne příliš zdobné. Svatá Horo, tebe nemám na mysli. Jsi krásná a spolu s městem a jeho okolím pod tebou jsi má srdeční záležitost. Přeplácané rokoko s kudrlinkami ve mně vyvolává pocity velmi nelibé.

Mám ráda jednoduché, elegantní oblečení, nehýřící barvami. Volány, kanýry, mašle a fiží v mém šatníku nenajdete. Nenosím šperky a na ženách je neobdivuji; natož na mužích.

Mám ráda i jednoduché vyjadřování. Vím, že je projevem myšlení. A jednoduché myšlení není zrovna to, čím by se člověk měl chlubit. Nemyslím tím ale holé věty. Myslím tím stručnost, schopnost vystihnout podstatu věci, představit téma pokud možno krátce. Líbí se mi citát Václava Duška „Moc slov nespočívá v tom, že je jich moc“. Jenda, jemuž se můj způsob psaní líbí, se domníval, že je to tím, že jsem coby vědecká pracovnice psala odborné texty. Snad jsem ho přesvědčila, že tomu tak není, že je to přesně naopak. Má podstata, můj způsob myšlení mi umožňovaly stručné, věcné vyjadřování. Jsou i tací, kteří ve stejném oboru píší velmi květnatě.

Na tomto portále mě zaujaly příběhy na 50 slov. Baví mě je psát. Napsala jsem příběh i na 40 slov. Nyní končím. Abych se proti svému zvyku nerozepsala do bezbřehosti.

 

Arnsburg, Hesensko

 

Ano. V jednoduchosti se může skrývat i krása. A také síla a údernost. Jednoduchost má i větší šanci na život. Pokud tím ovšem nemyslím jednoduchost našeho myšlení, ale jednoduchost konání. Tady bych jen opakoval Věrku, která to napsala velmi výstižně. I historický vývoj nám názorně ukazuje na přednosti jednodušších společenských struktur, které byly daleko životaschopnější. 

Jednoduchost je hodně obecný pojem. A může se týkat celé řady lidských aktivit. Ale pokud sedíme v příjemném prostředí literárního obýváku, musím se zmínit především o jednoduchosti, či rozvláčnosti v literatuře.

Pokud píši glosu, či fejeton, musím své občasné sklony k rozvláčnějšímu vyjadřování hodně mírnit. Když dopíši, nechám text nějaký čas uležet a pak se k němu vracím s „Occamovou břitvou“ v ruce. Tedy, spíš v hlavě. Taková břitva je perfektní nástroj. Jednoduše řečeno, takto se odborně nazývá princip logické úspornosti v literatuře, omezení zbytečných adjektiv, užívání jen tolika argumentů, které jsou nezbytně třeba k vysvětlení nějakého jevu, zbytečné neroztahování popisných líčení a soustředění se na hlavní dějovou linii.

Krásně a srozumitelně tyto postupy vysvětluje spisovatel Josef Formánek v jedné kapitole své knihy „Syn větru“. Cituji:

„Po dopsání se z vás musí stát řezník – ořezejte text. Nechte uležet, protřepat, nemíchat. Minimálně měsíc. Jen hlasité čtení odhalí opakující se slova, tak zvané dvojáky a další kostrbatosti.

Vaši nepřátelé jsou: prostě, jakoby, potom, pak, náhle, najednou, která, který, ten, takovýhle, ta, to, já a další. Nevyhnete se jim, ale je to plevel. Za přídavná jména si rovnou sekejte prsty na rukou.“       

Spisovatel Formánek je příjemný a moudrý muž. Mluvil jsem s ním, asi před dvěma lety, na prezentaci jeho knih v litoměřické knihovně. Ta jeho doporučení beru, neboť mají patu a hlavu. Zkušenou hlavu. Jen s tím sekáním prstů budu opatrný. Těžko bych pak mohl jeho rady realizovat.

                                                                                                                          

Pozn. VJ: V Arnsburgu jsem byla, je úžasný.

Autoři: Věra Ježková a Jan Zelenka

 

 

Hodnocení:
(5.2 b. / 23 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Kollinová
PO analýze obsahu sdílení autorské dvojice: "Literární obývák „U MLSNÉ BRITNEY“ II. jsem se zděšením zjistila, že moje amatérská tvorba je jen mým sdílením pocitů, nemá žádnou literární hodnou.. Za používaná přídavná jména si nehodlám ,cituji: " rovnou sekat prsty na rukou.“ Vypsala jsem si "vycpávky" textu a bez ohledu věk, nehodlám položit ani jeden článek svého prstíku přídavným jménům.
Alena Švancarová
Mám ráda český jazyk.Tak jako Vy dva.
Věra Ježková
Děvčata, děkuji. :-)
Marie Ženatová
Děkuji Vám oběma ze srdce za velmi zajímavé i poučně čtení* I já si každý článek po sobě několikrát čtu a skutečně znovu a znovu tam nacházím "nepřátele ve formě plevele", které musím nemilostrdně jako ten řezník* znovu a znovu "ořezávat..."
Martina Růžičková
Prima počin Literárního obýváku. Se zájmem jsem si vaše pojednání o jednoduchosti přečetla. Věra ví, že se s ní ztotožňuji v náhledu na slohy i oblečení. (Fiží mě přímo děsí!). Část pana Zelenky mi připomněla, že si chci v knihovně rezervovat Formánkovu Knihu o tichu. Fotkou kláštera v Arnsburgu, který bohužel neznám, jste mi připomněli naši krásnou Rosu coeli v Dolních Kounicích. Díky a těším se na pokračování :-).
Marie Měchurová
Nevím, jestli mám ráda jednoduchost, spíš nemám ráda přeplácanost a dlouhé články. Jsem hodně netrpělivá. Se šperkama (bižuterií) teprve začínám, líbí se mi na starších dámách. Jsem ale sportovní typ. Jsem ráda, že se íčku můžu seberealizovat a psát články, nikdy dřív by mě to nenapadlo. Dokonce mám v šuplíku čtyři povídky, ale bojím se je vytáhnout. Děkuju za zamyšlení.
Jan Zelenka
Stejně, jako Věrka, vám i já děkuji za příznivé ohlasy. Zvláště v této době, kdy se nemůžeme navštěvovat, nás tyto společné aktivity velmi baví.
Dana Puchalská
Děkuju za další příjemný "obývák".
Hana Nováková
Jednoduchost strohost, stručnost, důraz na obsah - to vidím např. když jsem psávala úřední záznam, rozhodnutí, usnesení, ale pokud píši článek, zamyšlení, příběh nedávám to bez přídavných jmen, prostě se rozepíšu. Ale nejsem spisovatel, píšu srdcem a snažím se děj tímto nějak ozvláštnit. Strohosti, jednoduchosti... jak jsem psala v úvodu, mám za život dost, čeština má tolik krásných slov a já se je snažím do svých článků včlenit. Jen se podívejte, jak dnes mladí mluví, čeština je na úbytě.
Libuše Křapová
Stručnost ve vyjadřování obdivuji :-) Mně osobně dělá problémy, jsem i v psaní poněkud "ukecaná".

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.