Dobře schovaný dárek

Připomíná mi to mé celoroční prožívání Vánoc. Již půl roku před Štědrým dnem nakupuji průběžně dárky, průběžně ukrývám a průběžně na ně zapomínám. Po Štědrém dnu je zase půl roku průběžně nacházím. Někdy je do úkrytu vrátím na příště a cyklus se opakuje. Našel bych jistě dárky, které přežily už několik Ježíšků.

Alenko tos měla stěští já taky zrovna našla v albumu s fotkama stokorunu ale bohužel starou tu zelenou z roku 1964 asi mi ji nikdo nevymění tak si ji mohu dát zarámovat haha

Tedy schovat tak dokonale dárek, abych ho nenašla, to se mi nepodařilo. Ale jednou jsem si schovala "na zlé časy" tisícikorunu. A zřejmě se mi dost dlouho potom dařilo dobře, že jsem na to úplně zapomněla. Darmo se však neříká, že kdo spoří na zlé časy, tomu také nastanou. A to se bohužel stalo i mně. A jak jsem tak "ška do sebe", dala jsem se do úklidu ve skleníku s památečním sklem a tu bankovku jsem ke své nemalé radosti objevila. "Když je nouze nejvyšší, pomoc Boha nejbližší", říkavala moje babička...

I mě je to vaše vyprávění docela blízké.Někdy si také " něco " někam dám a říkám si:" to si budu pamatovat "..a pak se jen divím,že nepamatuji...díky

To mě, Růženko, moc pobavilo. Je pravda, že já už taky nevím, kam jsem různé věci dala. Vedou brýle. Ty už se ocitly i v květináči, jak, nevím. Naše maminka před námi schovávala vánoční dárky tak dobře, že je pak o vánocích nenašla. Takový zapomenutý dárek objevila jednou až v březnu. No, taky to mělo svůj půvab.