BLOG: Ztracená slova

Někdy použiji samomluvu, zejména tehdy, když se mi něco nedaří, nebo něco hledám, slůvka najdu, ale neptejte se jaká.

Moc se mi líbí vtipný příspěvek Jarmilky.

Jedna moje známá zase říká "Samomluva je jediná možnost promluvit si s rozumným člověkem".

Odjakživa vede mé malé já dialog s Já. Povídám si s vodou, mravenci, květinami, stromy. Na některé otázky dostávám i odpovědi. O slova se nebojím. Nic v tomto vesmíru se nemůže ztratit, nanejvýš zatoulat. Zrovna dnes jsem u oběda pozorovala, kudy všudy se toulají mé myšlenky. Asi také mají boty, ale nikoliv z toulavého telete, ale toulavých kvant. :-) Hezky jsem si početla. Mimochodem, ten hlásek, který k nám občas promlouvá, promlouvá ke každému, jen ho každý neslyší.

Hezká reakce na Hančin článek.

Problémem podle odborníků je samomluva až ve chvíli, kdy dotyčná osoba mluví sama se sebou ale neuvědomuje si to.

Irčo, nevím a v žádném případě to netvrdím, ale četla jsem to v článku o demenci jako jeden z příznaků. Ale znáš to, článek na internetu!

Jindro, to snad ne... my jsme si pro sebe povídali i v práci v open space, i mladí to dělali :-)

Nevím, k samomluve jsem ještě nedospěla, ale ta představa mne děsí. Někde jsem četla, že je to jeden z příznaků demence.

Jsme na tom v tomto věku asi dost podobně, ale každý to nedokáže takhle zábavně a celkově pozitivně pojmout. D