Žít v penzi na chatě. Tak vypadá sen většiny Čechů

S manželem jsme plánovali bydlet na stará kolena na chalupě, jenže jeho předčasné úmrtí naše plány zhatilo. Sama bych starost o chalupu nezvládla. Naopak si v poslední době říkám, že je pro staré lidi lepší bydlení v bytě. Pokud nemají nablízku někoho z rodiny, kdo se jim o údržbu nemovitosti stará.

Bydlím v malém městě a na chalupu bych bydlet nešla, přece jen budu víc a víc potřebovat lékaře a tak se spokojím s tím, že les máme v dosahu.

Dokud člověk muže a netrápí ho zdravotní problémy tak proč ne chatu,chalupu,krásne bydlet s přirodou...............

Já jsem domek po rodičích využíval pětadvacet let, ale vzhledem malé dopravní obslužnosti a přibývajícím létum, prodal.Držet dvě domácnosti taky nešlo. Někdy lituji, ale jsem realista.

Oceňuji panelák a chatku se zahradou na kraji města. Na noc domů do pohodlí. Chatu nebo chalupu si půjčujeme na letní pobyt a poznávací turistiku v okolí.. Letos i mladí kupují zahrádky . Všechny zanedbané pod lesem už prokoukly po vykácení a prořezání, ani jsem o chatkách nevěděla.. A rodinka tam už tráví volný čas..

Na chatu nebo chalupu v létě na dovolenou, v zimě možná na Silvestra... Bydlím na vesnici a vím, co to je dojíždění - všude. Naštěstí základní potřeby obstarám doma - tedy v obci (praktického lékaře, prodejnu potravin, knihovnu, poštu), ale potřebuji ke specialistovi, občas taky koupit nějaké oblečení, boty, elektrospotřebič a to je už docela problém. Pokud nemáte auto a samozřejmě řidičák, tak se na vesnici nestěhujte. No a do hor už vůbec...

Jsem napůl paneláková myš a napůl chalupářka. Léto na vsi, zima ve městě. Oboje má své, oboje mě baví. Když je venku nevlídná zima, přijdu z práce, otočím kohoutkem radiátoru, vezmu si knížku, a je mi fajn. Dovolená na chalupě, kdy si vezmu ranní kávu ven, kdy se hrabu na zahrádce, než mě zažene sluníčko do chalupy, má taky něco do sebe. A mezi těmito dvěma obdobími od každého trochu. Víkend, nebo odpoledne na chalupě a všední dny ve městě.

K téhle většině určitě nepatřím. Jsem naprosto spokojená "paneláčnice" a doufám, že to tak zůstane až do konce mých dní.

Ano tak jsem si to s manželem také plánovali. Opravovali, přestavovali a najednou v 59 l. tragicky na chatě zemřel a všechny plány byly pryč. Sama bych tam bydlet nemohla, jezdila jsem tam a v létě byla s vnoučaty. Vnoučata odrostla a už se jim tam nechce, totéž dcera s manželem - mají svůj dům, a na chatu jezdí jen posekat trávu a udělat to nejnutnější. Je mi to moc líto, ale co nadělám. Takže bydlím ve městě a vzpomínám na všechny ty roky na chatě....

S manželem jsme si postavili v 80letech zděnou chatu v krásném údolí Úterského potoka. S tím, že tam budeme žít až budeme v důchodu. Dnes si neumím představit, že bychom tam opravdu žili v důchodu. Nikde žádní lékaři, obchody atd. Chatu jsem dala synovi. Ten tam s rodinou jezdí občas, protože máme svůj domeček na okraji Plzně. Já tam nejezdím vůbec.