Ilustrační foto: Ingimage

Úcta ke chlebu

15. 4. 2021

Před mnoha lety jsem se seznámila s téměř devadesátiletou stařenkou z vesničky Kořenec na Drahanské vrchovině, která zpracovala a uchovala mnoho místních "povídaček". Sedíme spolu v prostorné kuchyni a já se jí dívám do krásných očí.

Můj příběh vzpomínky

Autor: Marie Ženatová

Hodnocení:

(5 b. / 25 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Naděžda Špásová 15.4.2021 15:49

Ano, na chleba se těžko vydělává, to se říkalo u nás. Myslím, že v naší rodině se nikdy nepekl. Teď to napravuje dcera a zkouší různé typy chleba péct doma, na rozdíl ode mně jí to baví. Maruško, vždycky se mi líbí nářečí, které v článcích používáš.

Dana Puchalská 15.4.2021 15:45

Nemůžu napsat jiného než pochvalu. A pochopitelně poděkovat.

Václav Soukup 15.4.2021 14:09

Díky své babičce jsem nikdy v životě nevyhodil ani kousek chleba do popelnice. Úcta ke chlebu se lidem možná vrátí velice brzy. Ekonomické dopady covidu budou hodně zlé zejména pro lidi, kteří nemají vlastní byt ani možnost přivýdělku. Hezká vzpomínka !

Alena Tollarová 15.4.2021 13:47

Děkuji za krásné povídání o chlebu, psané nářečím. My jsme sice chleba nikdy nepekli, ale maminka chlebu říkala boží dárek. Když jsem byla holka, chodilo se do konzumu na návsi pro kulatý bochník chleba. Než ho maminka nakrojila, udělala na spodní části nožem tři křížky. A zvyk, že když kousek chleba upadl, musel se políbit, dodržovala také. Já toto sice nedělám, ale hezky se mu omluvím, to ano :)

Martina Růžičková 15.4.2021 13:07

Krásný vzpomínkový článek. Připomněl mi moji starší babičku, která chovala chléb ve velké úctě a ani drobeček by z něho nevyhodila.

Eva Mužíková 15.4.2021 12:57

Maruško, Tvé vyprávění mne až dojalo....Já jsem jako dítě jezdila do pekárny pro krmný chléb pro zvířata. Měla jsme v malém vozíčku zapřaženého kozla, kterému tatínek vyrobil krásný postroj. Ostatní děti mne provázely, byla to mnohdy veselá jízda...

Libuše Křapová 15.4.2021 10:50

Krásné vzpomínkové vyprávění, Maruško :-) Díky.

Hana Šimková 15.4.2021 10:36

Velmi krásně nostalgické.

Marie Seitlová 15.4.2021 10:20

Krásný článek o chlebu, líbí se mi i to nářečí. Děkuji.

Soňa Prachfeldová 15.4.2021 10:19

*************** dodatečně s omluvou. Maruško překrásné povídání. Moje milovaná babička také udělala 3 křížky na chlebu, než ho nakrojila a maminka taktéž.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Křižovatky života

Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku francouzského spisovatele Marcela Prousta. Následující jeho otázku jsem si už kdysi položil, ale tehdy jsem si na ni neodpověděl. Až nyní se o to pokusím.

Jan Zelenka

Potkala jsem pár andělů, co neměli křídla, ale měli srdce

Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem náhody, ale jejich schopností, že je potkáte v pravý čas. Dnes jsem si vzpomněla na jednoho z nich.

Zuzana Zajícová

Lednová vzpomínka na mladá léta

Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych si trochu zavzpomínala. Minulou neděli mi v noci začal bolel krk, zuby, a tak jsem zůstala přes den doma v teple.

Marie Ženatová

Taneční dozvuky

V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého bydliště v plném proudu těžba uranu. Okolnosti tomu chtěly, že jsem tenkrát pracovala na ředitelství dolů jako admistrativní pracovnice. Mým nadřízeným byl všemi kolegyněmi obávaný Bedřich M., takový "studený čumák."

Eva Mužíková