Stehýnko nebo křidýlko?

Rodiče neměli nadbytek, vždycky bylo ale uvařeno a upečeno. Když se koupil nanukový dort, byl to svátek. Jeden dva druhy jogurtů. Regály obchodů nebyly nijak přeplněné. Každou chvíli něco nebylo. Co si vzpomínám, byl jeden druh džusu. Pomerančový, v plechu. U nás doma fungoval nepsaný zákon, že nadstandardní ovoce, tj. Pomeranč, banán.....se dalo na mísu a my děti věděly, že se dělíme a kolik kusů každý má. Zahrada nám dala veškerou zeleninu a ovoce. Zavařilo se vše, co se zavařit dalo. Jablek bylo dost, brambor taky. Jako máma dvou malých dětí jsem si na vlastní zahradě vše vypěstovala i zavařila zrovna tak. Časy se změnily. Už není potřeba nosit mrkev na zimu do sklepa do písku. Ten jeden džem, když dostanu chuť na palačinky,si vždycky koupím. Nijak nekomentují, že dcera ani snacha nezavařují. Ono se to snad asi ani nevyplatí. Když ale vidím, jak si děti dneska vybírají, který druh džusu pijí a který ne, jaký jogurt jim chutná a jaký odmítají, jsem ráda, že tohle doma nemusím řešit. Musela bych si asi pořídit rákosku. A asi bych čelila atakům obou babiček,proč ona těm dětem nedá najíst to, co chtějí ony....tohle bych, při veškeré toleranci, asi neustála. Časy se sice změnily, ale pořád platí, že ne dítě dělá milost matce, když sní od ní nachystané jídlo, ale matka dělá milost dítěti, že mu je nachystala. Zatím to všude vypadá opačně. Doslova do kolen mě dostala matka s holčičkou na dovolené. Dítě odmítlo snídani,kterou měli všichni ostatní. Šlo o čaj, chléb, máslo a paštiku. Matka se snažila ze situace vybruslit. Kdybys nesnidala, to bych ti na pláži nemohla koupit zmrzlinu. Dítěti to bylo fuk. Vědělo, že si svoje stejně vydupe. Matka to zkusila tedy jinak. Dobře. Když tedy sníš oplatku, co mám na pokoji, tak teda tu zmrzlinu můžeš dostat. Úchvatný postup. Dítě milostivě žako matku za slovo, schroupalo oplatku ze zásob na pokoji, a na pláži zmrzlina samozřejmě byla. Ano, dneska je hodně věcí jinak. Rodič to omlouvá reklamou. Dostatkem. Může si dovolit dítěti dopřát. Každý všechno nejí. Obchody jsou plné. Není potřeba hrát si na sociální případy, kdy dítěti nekoupi,nač ono ukáže....ale... nemyslím, že tenhle přístup je dětem prospěšný. Jako máma jsem neznala to,vařit dvojmo. A nedělala bych to určitě ani teď...

Moc krásné vzpomínání, přenesla jsem se v duchu do dětství, vůni čerstvě upečeného kuřete jsem cítila až u nás, jak hezky a procítěně jste to napsala. Díky za krásné čtení po ránu..

Nez jsem mela horkovzdusnou fritezu tak jednou za cas jsme si koupili grilovane kure, ted se u pultu s grilovanymi kuraty ani nezastavim, to doma grilovane provoni cely byt a nez se ugriluje nachystam misu salatu, miluji obirat kosticky na rozdil od meho muze, ten ted jasa ale kdyz jsem kupovala fritezu tak jsem umyslne preslechla vetu ... a na co Ti to bude... dnes uz vi svoje. Kdyz nas byl plny pocet tak se varilo hodne bezmasich jidel, maso jednou v tydnu ale vikend musel byt masovy.

Kde koupím kuře? Normální chlazené kuře z Alberta. I toto může mít krásnou křupavou kůrku a dobře chutnat. Do školní družiny jsem také na jídlo chodila. Vím, že vařili podle norem, maso tam bývalo častěji než doma, ale také si vzpomínám na spoustu dobrých bezmasých jídel nebo jídel s minimem masa. Každý přece můžeme mít vzpomínky jiné.

Všichni tady mluvíte o kuřátku s křupavou kůrčičkou. Můžete mi někdo napsat, kde takové kuře koupím?? Ta dnešní kuřata jsou vyhnaná prášky a o někajé zlatavé kůrce nemůže být ani řeč. A maso jen v neděli? Pokud jste chodili do školní jídelny, tam bylo maso skoro každý den. Tak nevím, kde jste bydleli?! A to, že je dnes k dostání celý rok letní ovoce a zelenina? Tak o tom bych vůbec nemluvila. To se totiž nedá pozřít. Je to upravované na krásu, dozrává to v kamionech a Pokud bych nevěděla, co jím, tak podle chuti to nepoznám. Tak se vracím opět k zavařování, zamrazování a nakládání, tak jak to byvalo, než jsme měli ty vymoženosti kapitalismu. Ale článek je moc pěkný a připomíná zašlé, krásné časy.

Krásná vzpomínka. Opravdu to tak bývalo, taky si to pamatuji. A ty bramborové placky přímo z plotny, jak píše Věrka J., ty neměly chybu.

Dříve se jedlo daleko méně masa. My jsme ho mívali hlavně o víkendech. Přes týden jsme mívali výpěstky naší zahrady. Na vesnici se žilo trochu jinak, než ve městech. U nás byl jen malý koloniál, který měl pouze omezený sortiment.

Milá Vlaďko, jako bys to napsala i za mne. Jídlo bylo dar a tak se také k němu přistupovalo. Neexistovalo plýtvání, byli jsme skromní a vděční. Jediné, co mě odvykli ve školní jídelně, byla kolínka a rýžový nákyp. Naše maminky uměly z mála stvořit pochoutku. Také patřím k těm, kteří nemuseli mít maso. Bývalo pouze v neděli. O plackách babičky jsem tady měla článeček. Děkuji za laskavou vzpomínku.

Ta křidélka s kouskem prsíček mi byla souzena, protože z peč. kuřátka na mne u stolu nic jiného nezbývalo. Jak děti povyrostly, všecky tři chtěly masíčko "s hůlčičkou" = stehýnko, tak jsem jej musela ke kuřeti dokupovat. Ale křidýlka miluju i nyní. Jo, a na pečené kuřátko si z dětství též nevzpomínám. Bylo nás 6 dětí. Kdyby táta nechoval králíky, děda nimrod občas neposlal něco divokého (s broky) a v ulici nebylo výsek. řeznictví, tak jsme možná ani nevěděly, jak maso vypadá.

Pečené kuřátko s křupavou kůžičkou miluji! A je mně jedno jestli je to křidélko, nebo stehýnko.