Vzpomínka na idoly mládí

Vzpomínka na idoly mládí

17. 4. 2021

Při pohledu na obrovské plakáty zpěváků, které zvou na koncerty tam a onde, jsem se jednou zamyslela nad idoly, jež nás provázejí životem. Pravda, ne každý se zhlédne v herci, sportovci, zpěvákovi, někoho prostě tito známí lidé minou. Pro mě, coby zasloužilou seniorku, jsou mnohá současná, zejména zahraniční, jména španělskou vesnicí a většinou nevím, o koho vlastně jde. Někdy se mi zdá, že těch rádobycelebrit se na jednom metru čtverečním vyskytuje až příliš. S mým názorem by dnešní mládež asi nesouhlasila, a možná by byla překvapena, že mně je jejich postoj doslova jižním větrem, tedy fuk. Tak jako kdysi moje názory také nikoho nezajímaly. Ale ani mně se obliba populárních osobností nevyhnula.

Psychologové by pravděpodobně vysvětlili, proč Dáša Nováková vzhlíží k Bradu Pittovi, proč Franta Vomáčka píše maily Julii Robertsové. Že bychom se dozvěděli, že je to trauma z dětství, nebo nenaplněné sny? Nebo si ten či onen představuje sama sebe v kůži svého virtuálního vyvoleného? Ne, nechci zlehčovat práci psychologů, v této turbulentní době jí mají nad hlavu.  

Můj podobný obdiv, kterým jsem si prošla v době puberty a postbuperty, má pokračování do dnešních dnů. Přízeň mé maminky si vysloužila Judita Čeřovská. Maminka si její písničky broukala a při jejich poslechu v rádiu také prozpěvovala. Já jsem se posunula o příčku výše. Moji dobu dospívání provázely rádio a gramofon, ze kterých se linul zpěv pro mě úžasných Pavla Nováka a Marty Kubišové. Velké plakáty jsem nesehnala, tak jsem si z časopisů vystřihovala obrázky a články a ke každému mému idolu si založila vlastní sešit. Obsah jsem prokládala texty písní z různých magazínů. Protože mě postihla posedlost a chtěla jsem je mít všechny, sedávala jsem u rádia a při zpěvu mých oblíbenců si texty, místo úkolů z fyziky, zapisovala. Možnost produkci zastavit a poté pokračovat jsem neměla, tak jsem seděla s uchem na reproduktoru a drásala a drásala, až jsem se prodrásala k čmaropisu, který po mně přečte jen dcera. A to si ještě musí vyčlenit dostatek času, neboť, jak tvrdí, moje hieroglyfy by se na egyptských deskách ztratily. Nad mou poznámkou, že Egypťané svoje hieroglyfické písmo nazývali „písmem bohů“, protože věřili, že jej vynalezl bůh Thovt, jen mávne rukou, vytočí oči k nebi a sama pro sebe prohodí: to ale neměli možnost něco přečíst po tobě.

Pavel Novák mě tehdy uchválit tak, že jsem po maturitě chtěla jít studovat učitelský obor čeština – tělocvik. Tato kombinace nebyla otevřena, musela jsem zacílit jiným směrem. Kdykoliv se v některém blízkém městě konal jeho koncert, nechyběla jsem. Se zalíbením jsem sledovala vystoupení, k hlasitému projevu ostatních puberťaček jsem se nepřipojovala, a byla jsem přesvědčena, že mám telepatické schopnosti, které Pavlu Novákovi řeknou, jak se mi jeho písničky líbí. Když dnes v éteru zazní jakákoliv jeho píseň, většinu z nich si potichu zpívám, protože texty znám. Asi dva roky po jeho smrti jsem šla na koncert jeho syna. Ze sálu zaplněného mými vrstevnicemi se ozýval zpěv nejen z pódia, ale hlavně z hlediště. Nejsem sama, která si pamatuje.

Z první desky Marty Kubišové, kterou jsem si z obchodu nesla jako drahokam, zněla píseň Loudá se půlměsíc. Jakmile jsem měla volnou chvilku, a tu jsem si dokázala vyšetřit, zapla jsem gramofon a s nábožnou úctou sledovala točící se černou placku. Po několika dnech usurpování si prostoru v bytě moje milovaná prababička vzhlédla od háčkování záclony s prosbou: nemohl by se ten měsíc už doloudat?!

Nikdy jsem nebyla fanatická obdivovatelka, a tak jsem své idoly nepronásledovala. Chvíle strávené s jejich písničkami byly jen a jen mé. S narůstajícím věkem zaujetí sláblo, bylo vytlačeno studiem a brzkým narozením dcery. Moje vyprávění poslouchala, ale do sešitku si vkládala fotografie někoho jiného.

Kdesi ve skříni mám schované nejen sešity s obrázky, články a texty, časopisy a další relikvie mého pubertálního uctívání. Dlouhohrající i malé desky odpočívají a kdo ví, zda ještě někdy uvidí gramofonovou jehlu. Dneska se nad těmito vzpomínkami jen usměji. I se svojí dcerou Martou.

Můj příběh
Autor: Jana Vargová
Hodnocení:
(5.1 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Antonín Nebuželský
Hezky jste to napsala. Já bych chtěl vzpomenout na LVT, kam většina těchhle umělců jezdila. A podle programu i my. To bylo něco, chodit s Matuškou po Zoo, dokonce sem seděl v hotelu Lev, myslím, na obědě a vedle u stolu Dvořák s Bohdalkou. A ty módní přehlídky, já tam měl vyhlídnutou jednu modelku z OP Prostějov, na tu jsem se několik sezón těšil :-) Jó kde jsou ty časy...
Jan Zelenka
Pěkná vzpomínka
Soňa Prachfeldová
Které zpěváky jsem měla ráda, mám ráda pořád i když už nejsou mezi námi. Pěkné vzpomínání.
Eva Kopecká
Milé vzpomenutí, které nás, pamětníky, oslovilo. Co se týče oblíbených herců, zejména zpěváků, spisovatelů....jsem od dětství zásadová. Pokud mě někdo zaujal, oslovil, zůstalo mi to celý život. Řada vrstevníků to měla tak, že ty své favority prostřídávala podle toho, kdo byl na špici. Jenomže, mít nejradši toho momentálně nejoblíbenějšího mi přijde takové....táhnu s davem, nemaje vlastního názoru. Jistě, že uznávám ty, kdo na vrcholu vydrželi dlouho. Ale neznamená to, že mě nemůže oslovit ten, kdo se na něj třeba nedostal. V těch písničkách musí být srdíčko. A u mně je...zhruba těch padesát let. Od prvního stupně základky. Neměnné, stálé. Ano, na několika koncertech jsem byla a užila si je. Byla jsem tedy i na koncertech jiných....to byl kulturní zážitek. Koncerty toho celoživotně mého....to byl nezapomenutelný svátek.
Dana Puchalská
Krásně sepsané vzpomínání. Děkuju.
ivana kosťunová
Tak tohle je mi důvěrně známé, včetně toho zapisování textů. Já jsem se to paj snažila ještě opatřit akordy a zahrát na kytaru. Nad postelí mi visel plakát Petra Nováka a Beatles.
Jiřina Jindrová
Jako my starší, i dnešní mladí mají svoje idoly. Snad si z nich vezmou jen to dobré. Díky za povídání.
Zuzana Pivcová
Už jsem tu kdysi psala o Karlu Gottovi, kterému jsem v 16 napsala a on mi odpověděl. Mně se líbila Přenosilová, i když ji moc lidí ráno nemělo. Ale to bylo jen krátce na střední škole, pak už mě zpěváci tak nezajímali. Tím spíš, že po osmašedesátém se někteří ztratili a objevili se, jak jsem říkala, "normalizační", kteří se mi vesměs nelíbili.
Růžena Kuželková
Paní Julie myslím,že naši vrstevníci měli své idoly. I já Jaromír Mayer. "Kámošky uctívaly" Gotta,Matušku ale já Jaromíra. Také si ráda poslechnu po letech jeho písníčky.Myslím,že se tady vyjádří dost žen na jejich idoly. Pěkně napsaný příběh.
Daniela Řeřichová
Hezké vzpomínání. Idoly jsem neměla, ale Pavla Nováka a Martu Kubišovou jsem také ráda poslouchala, i Hanu Hegerovou či Nováka Petra.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.