Na zemi nezůstanu

Ano,mobil s sebou, je to jistota. Od jisté doby než něj už ani já nedám ani ránu.

Tak příště mobil s sebou :-)

Pády mohou být nebezpečné, většinou snad dopadnout dobře. Myslím že teď je tolik pádů starších lidí že se najde vždy někdo ochotný pomoci a ani to není k smíchu. Byla jsem několikrát svědkem jsem se snažila pomoci když se někomu udělalo špatně a vím že jsou lidé solidární tak to není s námi ještě tak špatné. Přeji Hanko hezké jaro bez pádů a ve zdraví.

Evičko co je pod postelí, pod skříní to tam zatím zůstane protože se nedokážu ohnout.

Přestože jsem dokud stojím na nohou velice čiperná, jakmile upadnu musím si nejdříve kleknout a pak pomocí rukou zvednout. Naštěstí se mi to nestává často, spíš když se do polohy v leže dostanu při hledání čehokoliv třeba pod postelí.

Ivanko a také nevím kdo to řekl-Není hanba upadnout,ale příliš dlouho ležet.

Občas se mi to stává, a samozřejmě, že je to někde, kde chodí lidi. Zatím se mi vždycky podařilo vstát sama a celkem rychle. Snad to tak zůstane ještě pár let. V každém případě, je to vždycky nepříjemné. :-)

Hani, přeji ti, abys měla vždycky takovou kliku a aby se vždy našla pomocná ruka, která ti pomůže zpátky na nohy. Svoje držkopády už ani nepočítám, vždycky se to semele, ani nevím jak.

To máš pravdu, Hanko. Když jsme byli mladí, bylo snadné poradit si s přitažlivostí zemskou. Dál to rozebírat nebudu, protože další myšlenky jsou poněkud morbidní. :-)

Ten závěr, Haničko, je pěkný, symbolický. Když jsem ještě pracovala v archivu a už jsme byli na Ruzyni, dobíhala jsem jednou vlak a zakopla a padla až na břicho. Nějaký mladý muž mi pomohl se zvednout a pak si ještě ve vlaku sedl blízko mě a zjišťoval, jestli se cítím dobře. Byl velmi ochotný. A to už jsem nebyla mladice, kterou by vzal rád někdo do náručí.