Zoologické zahrady zůstaly po dlouhou dobu díky proticovidovým opatřením zavřené. Život v nich bylo možné sledovat jen na internetu díky aktivitám zaměstnanců zoo. Jakmile se objevila zpráva, že zoo otevřou své brány návštěvníkům, „zaklekla jsem do startovacího bloku“. Jen nevlídné počasí mi bránilo vystartovat hned. Za příhodný den jsem zvolila středu 21. dubna, kdy modrá obloha za oknem slibovala pěkné počasí. Po dlouhé době jsem sedla do vlaku a vyrazila směr Zoo Praha.
U pokladen se táhl had dost dlouhý na to, aby vybrané vstupné začalo postupně alespoň trochu zacelovat ohromnou díru v rozpočtu zoologické zahrady.
Prozatím jsou všechny pavilony uzavřené, i tak je však o zábavu postaráno ve venkovních expozicích. Myslím, že jak my lidé chodíme do zoo pozorovat zvířata, tak i zvířata naopak ráda pozorují nás. Bohužel ani tento den jsem počasí úplně nevychytala a ve chvíli, kdy jsem zvědavě nahlížela ze shora do hnízd volavkám, začalo pršet. Nevím, jestli se takto volavky dají pozorovat i jinde, ale právě teď je jedinečná příležitost z cesty vedoucí v úrovni korun stromů vidět volavky sedící na hnízdech, volavky rovnající zelená vajíčka v hnízdech i volavky pečující o už vylíhnutá mláďata.
Snažila jsem se obejít co největší kus zahrady, což by se mi možná i podařilo za předpokladu, že bych se nikde nezastavila. To však nedokážu, a tak jsem si další díl musela nechat na příště. A to určitě bude brzy.