Zahrádkáři z vlastní vůle

Elen, ani nevíš, jak ti rozumím, my máme zahradu už pár let v pronájmu. Hodně už pamatuje, taky nejsem žádný mičurinec, ale snaha je vidět. My s krtky problém nemáme, nám tam řádí divoká prasata a srnky. Že by jsi se svého souseda Jožky zeptala, jak máme chytit divočáka nebo srnku a odnést je pryč do lesa? Ale narcisy, máš krásné, mně letos kvetl jen jeden. :-)

Obdivuji každého, kdo se umí starat o zahradu, i když k tomu mají lidé rozdílné nadání, ale samozřejmě i jiné podmínky, časové i místní. Pamatuji si, jak si před nějakými víc než 40 lety vytvořila moje sestra v Týně u baráku ve svahu v zahrádce skalku. Přivlekla tam kameny, zasázela nějaké skalničky. Jenže přijížděla ze školy až k večeru a práci měla i jinou. Skalka postupně zarůstala a o to víc vynikala skalka naproti u poměrně čiperných sousedů, kde paní na ní dělala denně. Ale je vidět, že si i navzdory nějakým malým problémům se zahradou poradíš.

Užitkový zahradník ze mne už nikdy nebude. A nejen kvůli pokročilé artróze. Kdysi jsme měli služební rodinný dům v Krásné lípě. Šest let jsme tam se ženou zvelebovali dvacetiarovou zahradu. Březový hájek s houbami, jezírko, zastřižený trávník, suché zídky, skalky. Naši zahradu si lidé chodili fotit. Když jsme se po šesti letech stěhovali do Prahy, chodil jsem o berlích a měl vybočené obratle. Rád se na hezkou zahrádku podívám a potom rychle pryč. Všem zahrádkářům proto přeji hlavně dobré zdraví, aby se mohli bez nebezpečí ohnout.

Dost napínavý článek. Až budeme na novém, tak budeme i zahradu zvelebovat, ted je tam všechno možné, dokud probíhá rekonstrukce. Ale aby se děti nenudily, tak mladí zakoupili velkou trampolínu. Museli také navozit hlínu, aby se zahrada zatravnila, bylo tam dost kamínků a kamení

Eleno, koupili jste si ten původně pronajatý, nebo jiný?? Někdo mi na likvidaci hryzců poradil, abych zapálila do jejich děr sirný květ... Sousedka se zvědavě ptala, co dělám... dej mi jich pár, máme hryzců spoustu... nejsem lakomá, dávám...... Druhý den na mne přiletí soused, šílí... kouř ze sirného květu se chodbičkami hryzců dostal až do skleníku ke kořenům, do rána byla všechna rajčata a okurky šedivá,, schlíplá, bez známek života... jestli se zbavili hryzců jsem se nedozvěděla....Jo zahradničení je radost, ale i věda:)))