Přesně 520 let uplynulo 5. prosince od chvíle, kdy Kryštof Kolumbus objevil karibský ostrov Hispaniola (dnešní Haiti), kde později založil první evropskou kolonii v Americe. To už bylo zřejmé, že jeho sen o přeplutí Atlantiku se plní, protože o dva měsíce dřív našel v této oblasti jiné ostrovy. Jejich objevení ale obestírá velká záhada.
Plavba přes Atlantik trvala příliš dlouho a námořníci se bouřili. Kolumbus je stále ujišťoval, že pevnina není daleko – to ovšem tvrdil už tak dlouho, že mu nikdo nevěřil. Vzpoura byla na spadnutí, když se jako na zavolanou objevilo na obzoru jasné světlo pohybující se nahoru a dolů. Kdo to na pobřeží dával Kolumbovi signál ve chvíli, kdy hrozilo, že buď otočí lodě zpět dobrovolně, nebo s ním posádka skoncuje?
Světlo v temnotách
Deník výpravy (české vydání z roku 1942) mluví jasně: „Dne 11. října, po západu slunce dal se admirál směrem k západu. Pluli jsme rychlostí 12 mil v hodině a do dvou hodin po půlnoci se dostali kupředu o 90 mil. Poněvadž karavela Pinta byla rychlejší než ostatní dvě lodi, plula před admirálem... Sotva nastala noc, když námořníci odříkávali Salve Regia, (admirál) tuše, že je země nablízku, upozornil je na nadcházející objev a vybídl k bedlivé bdělosti.“
Tomu už nejspíš nikdo z Kolumbovy posádky nepřikládal valný význam. Jenže v tu chvíli se stalo něco podivného: „Admirál stoje v 10 hodin večer na předním půlpalubí spatřil světlo. Třebaže věc byla tak nejistá, že se neodvážil tvrdit, že je to země, přece jen zavolal Pedra Gutiéreze, králova poháronoše a řekl mu, že se mu zdá, že vidí světlo, aby i on se podíval, což tento učinil a světlo viděl. Totéž řekl Rodrigo Sanchezovi ze Segovie, kterého král a královna poslali s armádou jako inspektora, ten však neviděl nic, poněvadž byl na takovém místě, odkud nemohl viděti. Když na ně admirál upozornil, bylo spatřeno ještě jednou nebo dvakrát, bylo to jako vosková svíčička, která se houpala nahoru a dolů, což by se však jen pramálo lidem bylo zdálo jako známka země, nicméně admirál byl jist, že je jí velmi blízko...“
Bermudský trojúhelník
Světlo, které se jako na zavolanou objeví v takový historicky příhodný okamžik, pochopitelně budí nedůvěru. Indiáni sotva lákali nečekané a nezvané hosty na břeh, ostatně nejspíš lodě ještě ani nemohli pro tmu a velkou vzdálenost vidět. Kromě toho se světlo pohybovalo sem a tam "jako špatná voskovice, která se rozsvěcuje a zhasíná". Někteří historici se proto snaží záhadu smést ze stolu tvrzením, že šlo o padající meteorit, tomu však charakteristika světla vůbec neodpovídá.
Podivné jsou i další okolnosti jevu. Na Pintě světlo nikdo neviděl, přestože byla pevnině o velký kus blíž. Ale ani na ostatních lodích by je nejspíš nikdo nespatřil, kdyby je na mihotající jiskřičku admirál neupozornil. Skoro to vypadalo, že čekal na nějaký signál – a ten přišel. Jenže kdo mu jej dal?
Nelze si přitom nevzpomenout na pověsti, že Kolumbus šel na jisto, protože jako kartograf měl k dispozici tajemné mapy, které neznámý kontinent zakreslovaly dlouho před jeho výpravou. Jen zdánlivě se s tím nesrovnává Kolumbovo tvrzení, že doplul do Indie. Neznámý světadíl nikoho (tím méně pak investory výpravy) nezajímal, zato bohatý Orient ano.
Jisté je jen jedno: toho dne Kolumbus pro svět objevil Ameriku. Sice dodnes nevíme přesně, kde se tak stalo, lze však jen stěží pochybovat, že někde na severu Karibiku – v oblasti dnes známé také jako Bermudský trojúhelník smrti. Záhadou zůstává, kdo mu to tehdy svítil na cestu, která otevřela novou kapitolu v dějinách lidstva.
Další články autora najdete na www.novakoviny.eu