Den neúspěšných chvilek

Senioři od 65 – 70 let * mohou jezdit v Praze zdarma, pokud prokáží nárok buď průkazem PID „Senior 65-70“, který je možné obdržet na počkání za 20,- Kč na předprodejních místech nebo Infocentrech DPP (je třeba předložit fotografii rozměrech o 3,5 × 4,5 cm ne starší jeden rok a občanský průkaz nebo pas) nebo lítačkou s nahranou aplikací senior (aplikaci nahrají za 120,- Kč na předprodejních místech nebo Infocentrech DPP). Pokud senior neprokáže nárok předepsaným způsobem, musí si zakoupit plnocennou jízdenku (při prokázání nároku na slevu pro seniory od 60 do 70 let stačí jízdenka zvýhodněná).

Doufám, že to nevyzní zlomyslně, to bych nerada, ale u nás se říká: cizí neštěstí vždycky potěší. Krásně jste to popsala, pobavila jsem se.

Pěkně napsané, jen si myslím, že pokutu byste platila jen symbolickou, pokud do druhého dne tu lítačku doložíte...tak to tedy bývalo dřív :-)

Den neúspěšných chvilek ještě jde. Horší by byl život neúspěšných dní. Díky.

Náramně jsem se Julie u Vašeho článku pobavil ! Já bych asi večer u té Smetanovy Mé vlasti vypil po takovém dni celou lahev vína.

Julie, díky za pěkný fejeton..... :-) To nebyl Den blbec,to je přímo DK+TN....aneb den kretén+to nevymyslíš .. Nedávno jsem projela půl matičky Prahy s jízdenkou v ruce,ovšem neoznačenou. A s úsměvem na tváři . Když mi to doma došlo,nebylo mi opravdu dobře.

Díky za zajímavý článek, který mne velmi pobavil a připomenul mi i mé mnohé a nikdy neočekávané maléry *

Zase prima fejeton, paní Julie, díky. Stalo se tento týden - spěchám na důležité jednání, venku prší, vracím se pro deštník, do toho telefon, potřebuji ještě rychle něco zkopírovat, vše odkládám na křeslo v předsíni, pohled na hodinky, pak šup, zaklapnu dveře. Již v tom okamžiku jsem si uvědomila, že klíče i mobil jsem nechala uvnitř. Dům je dole uzamčen dvěma dveřmi. Jsem uvězněna v činžáku, zvoním na sousedy, nikdo neotevírá. Je to jako ve špatném filmu. Až po půl hodině sezení na schodech u vstupních dveří kdosi vstoupil a mě vypustil ven. Bez mobilu ani ránu!

Den blbec. Vyskytuje se docela pravidelně, možná právě v okamžicích, kdy je člověk víc roztěkaný. Na jednu věc se pak nabalí další. S tím kódem mě také doručovatelé občas dostanou, ale zatim jsem běžela zpatky jen dvě patra od vchodu nahoru a dolu.

Perfektní fejeton. I to se někdy stává. Útěchou budiž fakt, že po takových malérech následuje obvykle několik pohodových dní.