Fotoreportáž: Výlet do Terezína

Naďo, dík, máš parádní fotodokumentaci z výletu. V Terezíně jsem byla několikrát a na posled. návštěvu mám děsivé vzpomínky. To už jsme měli první dvě děti a manžel s námi vlezl do nějaké dlouhatánské podzemní chodby. Fakt neměla konce, šli jsme a šli a bylo před zavírací dobou. Děsila mne myšlenka, že nevyjdeme včas, že nás tam zavřou. Jsem senzibil a v takových místech cítím to zlo, co se tam dálo. Terezínem jsme i pak docela často jen projížděli, ale víckrát bych do pevnosti už nešla.

Díky za článek a fotky. Jsem ráda, že jich je tolik - já bych sema tam nejela..

Děkuji za vaše příspěvky a hvězdičky, mám z toho opravdu radost. :-)

Krásně jste výlet nafotila. Mraky dodaly fotkám úžasnou atmosféru.

Ani já, bych už do Pevnosti nevstoupila - nikdy. V Terezíně sloužil u vojska můj bratr v sedmdesátých letech. V devadesátých letech když odešli poslední vojáci už kasárna jen chátrala a jsou to ruiny. Moc hezké fotky.

Děkuji za přiblížení tohoto místa. Kolem Terezína jsem několikrát projížděla, ale nikdy jsem v sobě nenašla odvahu se tam podívat.

Kamarádka se v koncentračním táboře v Terezíně narodila. Já jsem tam jednou přespala ve starém domě a ten pokoj na mne působil tak stísněně, že jsem do rána nespala. Možná, že se tam v době války něco nedobrého stalo.

Terezín, jako Litoměřičák, pochopitelně znám. Je to, kromě velmi depresivního muzea, krásná ukázka barokní pevnosti. Moje žena tam odmítala jezdit. Původně jsme tam měli bydlet, ale dali jsme přednost Litoměřicím. Pěkná informace, Naďo.

Oprava, pejsek je Booníček, mám v tom trochu zmatek, promiň pejsku:)))

Také jsem měla při prohlížení fotek pevnosti stísněný pocit, nepřešel ani pohledem na nádherné mraky nad ní. Proto fotky s pasoucími koníky, nadherná řeka, Větruše a malý chlupatý Amíček byli jako balzám na duši.