Nemám žádné kamarádky. Proč to lidé nechápou a připadám jim divná?
FOTO: Ingimage

Nemám žádné kamarádky. Proč to lidé nechápou a připadám jim divná?

17. 5. 2021

Jsou ženy, které mají spoustu kamarádek. Některé mají jen jednu přítelkyni, které se říká ‚ta nejlepší‘. Některé si však za celý život žádnou kamarádku nenašly. Když na toto téma začnou mluvit, jejich okolí říká: ‚to je divné, člověk přece přátele musí mít.´

Musí nebo nemusí? Některé ženy si život bez toho, aby s někým chodily na kávu, klábosily, svěřovaly se, nedovedou představit. Naopak je ale mnoho těch, které jsou naopak raději samy a představa, že by je někdo ze samoty vyrušoval, je děsí.

„Když jsem se nedávno ocitla v nemocnici po malé autonehodě, sestra se mě ptala, koho má kontaktovat, kdo mi přinese toaletní potřeby a tak. Řekla jsem, že žiju sama a děti nemám. Tak se zeptala na kamarádky. Když jsem řekla, že nemám kamarádky, vypadala šokovaně. ‚Určitě máte nějakou kamarádku, která za vámi ráda přijde,‘ řekla. Vysvětlila jsem jí, že nemám, ale bylo jasné, že to nechápe,“ vypráví dvaašedesátiletá Irena, učitelka. Celý život pracuje v převážně ženském kolektivu, nikdy se nevdala, i když měla pár vážných známostí. „Nyní není divné, když žena žije sama, ale je divné, když řekne, že nemá kamarádky. Je trendem žít single, ale zároveň se obklopovat přáteli, žít aktivně, sdílet své pocity, názory. Já to nedělám, takže jsem divná,“ říká.

Podobně jako ona o sobě mluví Jitka, další dáma ve věku kolem šedesátky. Pochází z Ostravy, pracuje v médiích. „Kolegové nechápou, že každý rok jezdím sama na dovolenou. Neustále mě chtějí s někým seznamovat, dohazují mi osamělé ženy, které by prý rády jely se mnou.  Syn mi také říká, že bych měla mít kamarádku. Nemám. Nepotkala jsem ženu, se kterou bych si rozuměla tak, že bych s ní chtěla trávit dva týdny u moře. Jednou jsem jela se sousedkou, byla to hrůza, lezla mi na nervy. Nikdy jsem neměla kamarádky, ani ve škole jsem neměla žádnou nejlepší. Spíše jsem se bavila s klukama a ty holčičí řeči mě nebavily,“ vypráví.

Některé ženy ve vyšším věku říkají, že pociťují, že jim dobrá kamarádka chybí. Protože taková výborná celoživotní přítelkyně mnohdy dokáže nejen naslouchat v těžkých chvílích, ale také pomoct, být po ruce, když se člověk dostal do nesnází. „Přece ale nebudu trávit čas s takzvanými kamarádkami jen proto, aby mi mohly přinést nákup, když si zlomím nohu. To si můžu zavolat pečovatelskou službu, ne? Ženy, které znám, mi připadají spíše jako drbny a takzvaně kamarádí mezi sebou jen aby se porovnávaly,“ říká Jitka.

Když se na toto téma začne mluvit, jde o velmi třaskavou směs, protože ženy, které si život bez kamarádek nedovedou představit, nechápou ty, které si za celý život takovou spřízněnou duši nenašly. A naopak. Ty, které kamarádky nemají, nechápou ty, které znají kouzlo svěřování se, nekonečných debat, nezištné pomoci. Tyto dvě skupiny si zpravidla nedůvěřují, nedovedou se vzájemně pochopit.

„Být spojen s jinými lidmi je základní lidská potřeba stejně jako pocit pohody nebo pud přežít. Kdo žije osaměle, škodí sám sobě. Ovšem lidé mají samozřejmě rozdílnou potřebu sociálních kontaktů. Zatímco někdo potřebuje být neustále s lidmi, někdo se opravdu cítí spokojeněji o samotě,“ uvedla psycholožka Julianne Holt Lunstadová, autorka výzkumu, nakolik má samota vliv na psychiku člověk ve vyšším věku. Podobně jako řada dalších psychologů je přesvědčena, že ve stáří by člověk nějaké blízké přátele mít měl.

Ovšem pozor, mnozí psychologové tvrdí, že kamarádství vznikají v dětství, v mladém věku a kdo to takzvaně nestihne, má velmi nízké předpoklady, že se mu v jeho životě objeví někdo, kdo se pak dá nazvat nejlepším kamarádem, nejlepší kamarádkou. Když člověk začne pracovat, založí rodinu, setkává se nadále se spoustou nových lidí. Poznává rodiče dětí, které jsou kamarády jeho dětí, mnoho nových lidí v práci, nové sousedy. Ale jen málokdy si mezi nimi najde někoho opravdu blízkého. Zpravidla velká kamarádství vznikají v mnohem nižším věku a nezřídka se stává, že právě ze spolužaček se stávají nejlepší kamarádky na celý život.

Zajímavý poznatek na toto téma publikovala americká spisovatelka Marla Paulová. Podle ní si lidé nejsou schopni ve vyšším věku najít nové velké kamarády či kamarádky, protože už mají mnohem vyšší laťku. „Když jsme byli mladí, šli jsme na pivo s téměř kýmkoli. Ale s přibývajícími lety dovedeme vycítit, kdo je manipulátor, hysterik, egomaniak a už pro ně v našich životech není místo.  Jsme nároční. Žena se seznámí se ženou, dohodnou se, že si někam vyrazí, jedna přijde o něco později a druhá už je naštvaná a říká si: to si myslí, že na ni budu čekat? Ale kamarádce, kterou máme opravdu rádi a provází nás celým životem, to odpustíme, nepřemýšlíme nad tím,“ říká.

Ženy, které si nenašly takzvaně nejlepší kamarádky v mládí, musejí počítat s tím, že šance, že takové najdou ve vyšším věku, je malá. Jistě, mohou se potkat se spoustou zajímavých lidí, ale takové to obrovské kamarádství na život a na smrt, o jakých se píše v románech, se zpravidla konat nebude. A mnoho žen, které kamarádky nemají, to vědí. Přesněji řečeno, moc si tímto tématem nezatěžují hlavy. Nezajímá je. Kamarádky jim totiž nescházejí. To jen ženy, které naopak kamarádky k životu nutně potřebují, si myslí, že ty samotářky musí být zákonitě nešťastné, osamělé, divné.

Zkrátka, jde o téma, ve kterém se tyto dva odlišné druhy nikdy nepotkají, neporozumějí si. Společenské ženy budou vždy o těch samotářských říkat, že jsou divné a budou si myslet: ‚Jak někdo může žít, aniž by měl nejlepší kamarádku?‘

Ty samotářské ženy si budou o společenských říkat, že jsou divné a budou si myslet: ‚Jak to, že je to nerozčiluje, že se pořád s někým druží?‘

přátelství psychika
Hodnocení:
(4.8 b. / 29 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Andrea Bravermanová
Chápu ty divné. Z různých part a jiných těchto mám osypky. Skutečných kamarádek je málo, ale jsou.
Magda Škodová
Mám jednu opravdu dlouholetou přítelkyni, ale bydlíme od sebe daleko a navíc každá v jiném státě... Možná proto, že se vidíme zřídka, jsme pořád dobré přítelkyně. Jinak mám pár kamarádek, se kterými si ráda popovídám, zajdeme na kafe, na oběd, ale třeba na dovolenou bych s nimi nejela - ani ony se mnou. Ale mám i dobré sousedy a bývalé kolegy, takže když jsem skončila náhle v nemocnici, dovezli mi všechno potřebné a ještě se postarali o byt.
Jiřina Kleinová
Souhlasím s paní Caklovou. Taky jsem měla nejlepší přítelkyni (tak se označovala ona). Ale přišel covid a nastala změna - tak šíleně se bála, že nechtěla chodit na procházky, na víno, na kafe, když jsem jí řekla, ať se uklidní, a nekouká na televizi, která ji děsila k smrti, tak mě dost výrazně hlasitě doslova řekla: "odstěhuj se na Aljašku, nebo někam do prd..le, když nechceš poslouchat." No a od té doby se už neozvala. A tak nějak to je s nejlepší přítelkyní...
Martin Vrba
To je hrůza – žít bez kamarádek. Každá správná žena má mít dokonce dva druhy kamarádek. Jedny má pro to, aby jí mluvily do vztahů tak dlouho, dokud ji nepřesvědčí, že ten její je sobec a vůl a jejich kamarádská snaha je konečně korunována rozchodem – rozvodem. A pak má mít ty druhé, které jí řeknou, že ty první kamarádky jí poradily blbě a že se má ten vztah – manželství pokusit za každou cenu zachránit. Bez kamarádek to vůbec nejde - bez nich je v tom každá žena úplně sama a tudíž naprosto bezradná. :)
Jarmila Komberec Jakubcová
Občas jezdím sama na různé dovolené d destinací kam moje kamarádky nejezdí. Je to dáno tím, že buď je poznávání míst kam jezdím je nezajímá nebo to finančně náročnější. Mám nejlepší kamarádku ze studií v Austrálii. Ale řadu dobrých přátel jsem našla i tady na portálu íčka. Díky jemu jsem poznala pár báječných žen a těším se na setkání s nimi.
Hana Řezáčová
Mám jednu kamarádku ještě ze školy - 60 let a pak jednu 40 let z práce. Také mám plno milých kolegyň, se kterými se v normálních časech scházíme každý měsíc, teď si často voláme. Vídám se i se spolužačkami ze školy, také se spolucestovatelkami z "důchodcovských" zájezdů ... Jsem ráda, že je všechny mám a těším se až se zase budeme pravidelně scházet ... Ale ne každá "houfy" kamarádek potřebuje, nepotřebuje třeba ani jednu, nejraději je sama se sebou - chápu to, každá jsme jiná ... Jen by mně bylo trochu líto někoho, kdo po kamarádství touží a nemá to štěstí ...
Ivana Horáková
Já jsem ráda sama, ale ne moc dlouho. Potřebuju kontakt s lidmi, nejen kamarádkami. Je fakt, že mými kamarádkami jsou spolužačky ze základky a střední školy. Našla jsem i ve svém pozdním věku novou kamarádku, ale ty, s kterými se znám od dětství jsou pro mě víc. Jim se nestydím svěřit se všemi strastmi, poklábosíme o všem možném, poradíme si navzájem v nesnázích. V nynější době mám trochu problém s různými politickými názory. Parta lidí, s kterou se znám od svých 18 let přes svého manžela, jsou na tom politicky odlišně. Je těžké se s nimi bavit, raději se snažím o politice nediskutovat. Pro mě, kdo souhlasí s politickým vývojem v této zemi, není vhodný kamarád (ka). Nemůžu si pomoct, je to tak.
Daniela Řeřichová
Patřím k těm, co jsou rádi součástí týmu, party. Mám přátele, kolegy, kamarádku padesát let, nebráním se novým přátelstvím. Ale chápu ostatní, kteří takovou potřebu nemají a vyhovuje jim jejich způsob života.
Eva Braunová
Každý kdo jste sem napsal máte pravdu.Kamarádku mám a nemám,protože je na chhalupě a viděly jsme se po pěti letech a známe se ze ZŠ už 50let.Tři roky jsem v důchodu a taky bych ráda poznala paní se kterou bych chodila na turistiku,nakupovat,ráda pletu,zahrada a toho je,co mě zajímá.Prohlížím i stávající seznamku,ale když někdo napíše,že je překážka mít manžela nebo přítele, tak na takový inzerát ani neodepíšu a myslím si o té paní SVÉ,inzerát tam je skoro nový na stávající seznamce.Měla jsem hodně kolegiň v práci,ale tři děti,chalupu a na kamarádství nebyl ani čas.
Věra Lišková
Mám dobrou kamarádku, udělá pro mne vše a já pro ni též, známé se již od mládí. Původně jsme byly tři, to už jen vzpomínáme.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Tento týden končí dne 17. listopadu, tedy v Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva. A to bude také téma vědomostního kvízu tohoto týdne.