Nemám žádné kamarádky. Proč to lidé nechápou a připadám jim divná?

Chápu ty divné. Z různých part a jiných těchto mám osypky. Skutečných kamarádek je málo, ale jsou.

Mám jednu opravdu dlouholetou přítelkyni, ale bydlíme od sebe daleko a navíc každá v jiném státě... Možná proto, že se vidíme zřídka, jsme pořád dobré přítelkyně. Jinak mám pár kamarádek, se kterými si ráda popovídám, zajdeme na kafe, na oběd, ale třeba na dovolenou bych s nimi nejela - ani ony se mnou. Ale mám i dobré sousedy a bývalé kolegy, takže když jsem skončila náhle v nemocnici, dovezli mi všechno potřebné a ještě se postarali o byt.

Souhlasím s paní Caklovou. Taky jsem měla nejlepší přítelkyni (tak se označovala ona). Ale přišel covid a nastala změna - tak šíleně se bála, že nechtěla chodit na procházky, na víno, na kafe, když jsem jí řekla, ať se uklidní, a nekouká na televizi, která ji děsila k smrti, tak mě dost výrazně hlasitě doslova řekla: "odstěhuj se na Aljašku, nebo někam do prd..le, když nechceš poslouchat." No a od té doby se už neozvala. A tak nějak to je s nejlepší přítelkyní...

To je hrůza – žít bez kamarádek. Každá správná žena má mít dokonce dva druhy kamarádek. Jedny má pro to, aby jí mluvily do vztahů tak dlouho, dokud ji nepřesvědčí, že ten její je sobec a vůl a jejich kamarádská snaha je konečně korunována rozchodem – rozvodem. A pak má mít ty druhé, které jí řeknou, že ty první kamarádky jí poradily blbě a že se má ten vztah – manželství pokusit za každou cenu zachránit. Bez kamarádek to vůbec nejde - bez nich je v tom každá žena úplně sama a tudíž naprosto bezradná. :)

Občas jezdím sama na různé dovolené d destinací kam moje kamarádky nejezdí. Je to dáno tím, že buď je poznávání míst kam jezdím je nezajímá nebo to finančně náročnější. Mám nejlepší kamarádku ze studií v Austrálii. Ale řadu dobrých přátel jsem našla i tady na portálu íčka. Díky jemu jsem poznala pár báječných žen a těším se na setkání s nimi.

Mám jednu kamarádku ještě ze školy - 60 let a pak jednu 40 let z práce. Také mám plno milých kolegyň, se kterými se v normálních časech scházíme každý měsíc, teď si často voláme. Vídám se i se spolužačkami ze školy, také se spolucestovatelkami z "důchodcovských" zájezdů ... Jsem ráda, že je všechny mám a těším se až se zase budeme pravidelně scházet ... Ale ne každá "houfy" kamarádek potřebuje, nepotřebuje třeba ani jednu, nejraději je sama se sebou - chápu to, každá jsme jiná ... Jen by mně bylo trochu líto někoho, kdo po kamarádství touží a nemá to štěstí ...

Já jsem ráda sama, ale ne moc dlouho. Potřebuju kontakt s lidmi, nejen kamarádkami. Je fakt, že mými kamarádkami jsou spolužačky ze základky a střední školy. Našla jsem i ve svém pozdním věku novou kamarádku, ale ty, s kterými se znám od dětství jsou pro mě víc. Jim se nestydím svěřit se všemi strastmi, poklábosíme o všem možném, poradíme si navzájem v nesnázích. V nynější době mám trochu problém s různými politickými názory. Parta lidí, s kterou se znám od svých 18 let přes svého manžela, jsou na tom politicky odlišně. Je těžké se s nimi bavit, raději se snažím o politice nediskutovat. Pro mě, kdo souhlasí s politickým vývojem v této zemi, není vhodný kamarád (ka). Nemůžu si pomoct, je to tak.

Patřím k těm, co jsou rádi součástí týmu, party. Mám přátele, kolegy, kamarádku padesát let, nebráním se novým přátelstvím. Ale chápu ostatní, kteří takovou potřebu nemají a vyhovuje jim jejich způsob života.

Každý kdo jste sem napsal máte pravdu.Kamarádku mám a nemám,protože je na chhalupě a viděly jsme se po pěti letech a známe se ze ZŠ už 50let.Tři roky jsem v důchodu a taky bych ráda poznala paní se kterou bych chodila na turistiku,nakupovat,ráda pletu,zahrada a toho je,co mě zajímá.Prohlížím i stávající seznamku,ale když někdo napíše,že je překážka mít manžela nebo přítele, tak na takový inzerát ani neodepíšu a myslím si o té paní SVÉ,inzerát tam je skoro nový na stávající seznamce.Měla jsem hodně kolegiň v práci,ale tři děti,chalupu a na kamarádství nebyl ani čas.

Mám dobrou kamarádku, udělá pro mne vše a já pro ni též, známé se již od mládí. Původně jsme byly tři, to už jen vzpomínáme.