Máte také "svého člověka"?

Oprava: dobré

Ano, každý člověk se má rád a já to nezapírám, ale jsou i dny, kdy se fakt ráda nemám. Dobrá filozofické pojednání. :-)

Moc zajímavá úvaha. A já Ti za ní děkuju. Ale nedá mi to a napíšu jednu větu,kterou nám říkal firemní psycholog. ,, Každý člověk se má rád a kdo říká že ne,ten si lže.,,

Nádherná filosofická úvaha ! Jak rád bych dosáhl té pokory, ale ten můj člověk mně nedá chvilku klidu a pořád mně do něčeho nutí.

Myslím, že hodně lidí k tomu dojde až s přibývajícím věkem. Máme už rádi větší klid, pochopení pro ostatní a hodně často si říkám - co nechceš aby lidé dělali tobě, nedělej ani jim. A je pravda, že lidé nespokojení, závistivci, pachtící se po všelijakých metách ,jsou často agresivní ,prudiči hysteričtí, rádi se předvádí. No to se nám to mluví, když už jsme v klidnějších vodách a snad i trochu zmoudřeli :-)

Zuzko ano, musíme se mít rádi. Čtu teď knížku" Síla je ve vás" od Louse L.Hay a tam je toto všechno napsáno velmi jasně. Snažím se to naučit , ale není to lehké.

Zuzko, to je velmi zajímavé zamyšlení. Že mě bolí celý člověk, říkám běžně – pokud tomu tak je. Jinak bych v sobě svého člověka nehledala. Za středobod vesmíru jsem se nikdy nepovažovala. V životě jsem se o sobě napřemýšlela víc než dost. Teď už se jen snažím žít sama se sebou v klidu a míru. Občas si s nelibostí uvědomím, že hodně říkám „já“. Pak na omluvu dodám, co mi zbývá. Když příležitostí k tomu, abych říkala „my“, moc nemám. ♥

Milá Zuzanko moc děkuji za tento výstižný článek*. Musím pravdivě přiznat, že i já se "svým člověkem" už velmi, velmi dlouho naprosto ztotožňuji.

Něco jako sebereflexe, pohled druhých, zapadnutí mezi ostatní - je potřeba. A určitý odstup mi pomáhá i ve vypjatých situacích: podle vzoru snad Michala Viewegha si v tu chvíli představím situaci i sama sebe jako kreslený seriál, to mi někdy pomůže :-)