V dnešní době, v které žijeme, je situace, které věříme a potěší zároveň, považována za zázrak. Všude kolem nás neslyšíme nic jiného, než téma a la Coronavir, omezení, zákazy, příkazy, atd. Je už toho tolik, že se pomalu začínáme bát doma večer otevřít ledničku, když nás přepadne mlsná, aby v ní nebyl Coronavir. Proto jako z nebe přišly informace, že se vše mění k lepšímu. Zákazy, příkazy, i nařízení.
Konečně můžeme zajít do restaurací si posedět, i na jídlo, ale jelikož by to mohlo být jednoduché, tak ejhle, jen s potvrzením, že nejsme infikováni světově známým virem. Takže zase jen pro ty vyvolené, co to potvrzení mají.
Konečně můžeme na diskotéky. Super. Ale zase novota. Nesmí se tancovat.
A k tomu jako hřebíček překvapení, ani živá hudba se nesmí provozovat. Takže teď zbývá už jen pomocí inzerce hledat místo, kde je mrtvá hudba.
Další a další příkazy, které v dodatku zase vše mění, se den po dni množí, že člověk si doma tak může za chvíli říci… Mohu podle nařízení všude, ale nesmím tam být. No a mám doma sedět v jakém koutě? Mám jich víc. Poraďte…
Jako inspirace všeho kolem, i čertovská myšlenka, co si pod písmenky představit, zaujme vystavená kniha v knihkupectví na Václavském náměstí. Obzvláště název knihy.
Tohle by mohlo sedět na téma, kdyby někdo psal o českém národu, jak se cítí v dnešní době moudrých příkazů, zákazů, a omezení.
No a čertík v hlavě hned zašeptá provokativně…
Tu knihu s tím nadpisem by mohla vydat přímo… o českém národu. Koho tím asi myslí ???
