Konverzace nad hroby

Moc hezký článek a hezký obsah článku. Na mládí at už bylo jakékoliv se rádo vzpomíná. Na první lásky, taneční na nezdary a úspěchy. To vše zkrátka patří k mládí. A pokud jde o chyby na těch se učíme i v tomto věku seniorském. Jsem mladší a některé své spolužáky už také nikdy neuvidím. Nejvíce mě zasáhla informace, když se ke mně dostalo, že uznávaný chirurg ve Zlíně, což je můj spolužák ze třídy to má také už za sebou.

Ráda se podívám po hřbitůvkách na horách i na dolinách. Doma se lidé často pozdraví, dají kus řeči. Všimla jsem si, jak často se příjmení opakují v různých částech naší země. Pro mě je to zamyšlení, pozastavení a pak zase zpět do současnosti, kde pořád někam pospícháme. Hezké !

Přátelé, všem velký dík za vaše ohlasy. Nečekal jsem jich tolik.

Napsal jste to hezky a závěr jste pěkně odlehčil...letos v zimě, když byl zakázán pohyb mezi okresy, jsme s mužem začali navštěvovat malé pražské hřbitůvky i velké honosné hřbitovy...bylo tam ticho a klid a téměř žádní lidé...někde byly náhrobky honosné, téměř jako v mauzoleu, jiné skromné...náhodně jsme objevili hroby nejen různých českých osobností, ale i našich známých a tak jsme si na ně zavzpomínali...musím přiznat, že někde jsme se docela i zasmáli, aniž bychom to ovšem mysleli zle...např. rodina Pařilova měla na hrobě položenou lahev whisky, kousek od hrobu Bedřicha Smetany byl náhrobek s nápisem rodina Smetanova Bedřichova a tak bych mohla pokračovat...také mě nebaví navštěvovat hřbitovy masově o Velikonocích a na Vánoce, ale tohle byla opravdu pohoda...

:-) :-) "Sám všechno činí ušlechtile časem svým, ano i žádost světa dal v srdce jejich, aby nestihal člověk díla toho, které dělá bůh, ani počátku, ani konce..." "Dobré jméno je nad výborný olej a den smrti nad den narození" :-) :-) Kazatel

Moje mladí je jinde, já jsem se přiženil, ovšem za ta léta už tady mám řadu kamarádů a známých. A taky tátu. Maminka je na Moravě. A protože je hřbitov po cestě ", když chodím moje denní obchůzky, často se stavím, na kus řeči. Potkávám stále stejné lidi,teda většinou ženy. Mají větší výdrž a taky potřebu udržovat pořádek :-) A vůbec to není depresivní, lidi se pozdraví, poklábosí, prostě součást života. Jó dušičky, to je jiná. Řekl bych povinnost. Nevím. Hezky jste o napsal.

Hezké počteníčko,trochu smutné, ale hezké.

Na hřbitovy nechodím a ani tam nechci po smrti umístit. Přímo nenávidím ty „nájezdy“ na hřbitovy o dušičkách a o vánocích. Věřím, že po smrti následuje něco jiného a pěkného a smrt je jen smutným zakončením jedné etapy, která začala narozením. Já své přátele nacházím ve vzpomínkách na místech, kde jsme spolu prožívali ty nejkrásnější chvíle a ne ve zlatě vyvedeném písmu na náhrobku, z těch míst pak odcházím posílen. Cíleně se vyhýbám všemu smutnému, úplně si „vystačím“ s tím, co mi samo přijde do cesty, aniž bych to hledal. Ale ctím každý jiný postoj každého člověka k životu a ke smrti, ale přiznám se, že se i vyloženě programově smutným - i když ještě „živým“ lidem také vyhýbám.:)

Pěkně jste si zavzpomínal a popovídal, i když to bylo na místě, kterým se mnozí vyhýbají. Z našeho hřbitova je krásný rozhled po kraji. Chodíme tam docela často a rádi. Mnozí naši rodinní příslušníci a spolužáci jsou pohřbeni na různých hřbitovech po republice, ale na tomto jsou přátelé a známí, ale mnohem větší množství neznámých. Mám tyto tiché a celoročně rozkvetlé zahrady ráda, i když sama nehodlám skončit ani v "piksli ani pod kamenem". Kdo mě znal a nebyla jsem mu lhostejná, může si na mě vzpomenout kdekoliv.

Honzo, moc hezké, nostalgické a reálné. To v našem věku zažíváme asi všichni. A ten humor na konci článku je poučný v tom smyslu, že bychom vše měli brát alespoň trochu humorně. I ty smutné stránky života. Jinak bychom se asi zbláznili.