Tuto netradiční trasu jsme v plánu neměli. Nejdříve jsme se shodli na Ploskovicích. O něco později jsem souhlasila s Jendovým pozměňovacím návrhem. Vyjeli jsme brzy dopoledne. Cesta byla příjemná. Já jsem se nemohla vynadívat na tisíce červených vlčích máků; snad za celý život jsem jich neviděla tolik.
V Libochovicích na náměstí byla část parkoviště ohrazena červeno-bílou páskou. Za ní stojící dívka nám oznámila, že k zámku se nesmí kvůli natáčení. Jenda se na sebe trochu zlobil, že si to nezjistil předem, ale to jsem mohla udělat taky. Prostě nás to nenapadlo. Otočili jsme to zpátky na Litoměřice a přes ně pokračovali do Ploskovic. Stejně jako v Libochovicích, i tady jsme už byli. Zámek byl otevřen, ale část se ještě opravovala. Prošli jsme zahradou a vyšli do polí. Chvíli jsme pokračovali po hezké cestě. Při návratu do areálu nás zaujala kamenná zeď v horní části netradičně opravená dřevotřískou. Radši jsme si ji nevyfotili. U zámku jsme pak poseděli, stejně jako loni, v podloubí u restaurace. Za dvojku Müllera a nealko pivo Jenda zaplatil 105 korun. Peněz ale nelitoval - jaký by to byl výlet bez závěrečné sklenky či hrníčku kávy? Celou dobu nám dělali společnost pávi. Nelíbí se mi, jejich křik je velmi nepříjemný. Jenda se snažil ulovit foťákem jednu pávici. Soustavně ho ignorovala. Možná proto, že to byl páv. To jsme neprobírali; Jenda mluvil o holce. Až nyní při psaní článku jsem se poučila, jak se liší.
S výletem jsme byli moc spokojeni. A Britney nám nevyhubovala, že se vracíme později, než jsme jí slíbili. Na webu jsem poté zjistila, že v Libochovicích je nepřístupný pouze zámek, nikoli zahrada. Tak příště.
Nyní vám nabízíme několik fotek.
Foto: Věra Ježková a Jan Zelenka
