Předkrm: jihotyrolský špek a parmská šunka
Na severu Itálie se na stůl pravidelně dává špek – libová, napůl sušená a napůl dušená vepřová šunka. Není tučná, provází ji pouze úzký proužek tuku. Ten by se neměl odkrajovat, znalci říkají, že právě tučná část dodává špeku tu pravou chuť. Chuťově podobná je také parmská šunka, ta je ovšem pouze sušená vzduchem a vepři se vykrmují syrovátkou.
Knedlíky
Itálie nemá jen malé gnocchi, knedlíčky, které se vyrábějí z kukuřičné mouky nebo se do nich přidávají brambory, ale také velké (jiho)tyrolské knedlíky se zelím. Připravují se na mnoho způsobů – se špekem, červenou řepou, sýrem, medvědím česnekem a servírují je na severu Itálie. Malé gnocchi ochutnejte jižněji, například kolem Říma dělají krupicové knedlíky - gnocchi a la Romana - podávané s máslem nebo rajčaty.
Těstoviny, tak s mořskými plody
Itálie dala světu desítky druhů těstovin, které se servírují na mnoho způsobů, každý z nich s trochu jinou omáčku. Co ale musíte ochutnat, když jste u moře, jsou Frutti de la Mare, těstoviny s plody moře (jedná se o směs mušlí, krevet) nebo Pastu Vongole (s mušlemi v pikantní omáčce). Ještě možná zmiňme cannelloni, těstoviny – jakési trubky – plněné masem nebo sýrem a špenátem, které se na jihu servírují s rajčatovou nebo bešamelovou omáčkou.
Risotto
Italské risoto je na hony vzdálené tomu českému. Hlavním rozdílem je samotná rýže, ze které se vyrábí. Ital v obchodě sáhne po tradiční kulatozrnné, například Arborio, Carnaoli nebo Vialone Nano. Má vyšší obsah škrobu a je lepkavější. Jako celé rizoto, které Italové konzumují na nejrůznější způsoby. Například verze milanese se dělá z bílého vína, cibulky, šafránu a strouhá se na něj parmazán. Risi e Bisi je měkké vodnaté rizoto s čerstvým hráškem a kouskem slaniny. Co se týče risotta, představivosti kuchaře se meze nekladou.
Sicilské Arancini
Tohle na český stůl ještě moc neproniklo – ve strouhance obalené a do zlatova osmažené koule připravované z rýže a plněné nejčastěji ragù a nakrájenou mozzarellou nebo sýrem či šunkou. Rýže je trochu rozvařená a ochucená šafránem. Ragú se vaří s rajčatovou štávou, červeným vínem a hráškem.
Ossobuco
Z okolí Milána se do celé Itálie rozšířilo ossobuco – telecí koleno v omáčce z rajčat a vína. Každý kuchař má na omáčku svůj vlastní recept. Bistecca alla Fiorentina pochází z Florencie a jedná se o křehký biftek ochucený olejem a bylinkami. Saltimbocca alla Romana je lahodné telecí se šunkou a šalvějí.
Sýry - pecorino a gorgonzola
Italské sýry jsou proslulé a seženeme je i v Česku. Pojďme zmínit ty nejznámější: pecorino je ovčí sýr, jeho chuť je slaná a výrazně pikantní. Někdy se servíruje s hruškou. Gorgonzola z Lombardie je bílý krémový sýr s modrou plísní, ricotta se vyrábí z ovčího mléka, má měkkou konzistenci a pochází z jižní Itálie. Stejně jako měkká mozzarella, ta originální se vyrábí z buvolího mléka.
Káva
Káva je v Itálii věda. Espresso je tady nepřekonatelné a rádi vám ho udělají v kteroukoliv denní i noční dobu, ale má to svá pravidla. Italové si k snídani dopřávají kávu s napěněným mlékem - cappuccino nebo caffe latte. Odpoledne už pijí machiato – espresso s kapičkou mléka. Pokud si v italské kavárně poručíte jen „latte“, donesou pouze sklenici napěněného mléka bez kávy.
Tiramisu
Sladké tečky Italové umějí. Ze severu je slavné tiramisu – kávou nasáklý piškot s mascarpone. V Milánu si s oblibou (hlavně o Vánocích) dopřávají panettone – lehký kynutý bochánek s kandovaným ovocem. Ty už známe i z českých předvánočních obchodů. Torta di limone z regionu Emilia-Romagna se vyrábí z citronů a šlehačky. Z Toskánska pocházejí sladké sušenky cantucci, které se servírují k dezertnímu vínu. Na Sicílii ochutnejte cannoli – jakési kremrole plněné ricottou.
… a digestiv nakonec
A až to všechno sníte, dejte si jako digestiv některý z oblíbených italských likérů. Například žluté limoncello, které pochází z oblasti Kampánie. Vyrábí se z citronové kůry, lihu a cukru. Na pravé limoncello se používá místní odrůda citronů zvaná limone di Sorrento. Ze Sicílie pochází Averna, kořeněný bitter. Jeho recept je tajný a obsahuje výtažky z bylin a lékořicového dřeva. Z hořkých bylinek je také Amaro Montenegro, původem z Boloně.