Na Šumavě jsem ještě nikdy nebyla. Když jsem dostala pozvánku na letošní týdenní pobyt koncem června na Šumavě v Srní, tak jsem vůbec neváhala a ihned se rozhodla, že se společně s členy EXODU Blansko tohoto pobytu zúčastním.
Když jsem četla náročný program, měla jsem přece jen trochu obavy, jak to se svou fyzičkou a věkem zvládnu - ale sen vidět jednou v životě toto krásné místo naší země byl silnější...
První zastávkou našeho autobusového zájezdu byly Holašovice, kde jsme si prohlédli vesnickou památkovou rezervaci ve stylu selského baroka a měli zde i svůj první chutný oběd.
Další zastávkou bylo historické městečko Kašperské Hory - má 1.200 obyvatel a je přirozeným centrem střední Šumavy a nejvýše položeným gotickým městem v Čechách. Vynikající průvodce nás ve velmi horkém dni dobře provedl všemi dostupnými památkami tohoto královského městečka, a když u místní kašny jsme se mohli hezky osvěžit proudy tryskajích kapének studené vody - to už byla skutečná nádhera.
Ubytovali jsme se ve výborném hotelu Vydra v Srní, kde jsme měli zajištěnu polopenzi - snídaně byly formou švédských stolů a večeře jsme si mohli vybírat ze dvou nabízených jídel.
První den nás čekala Naučná stezka Povydří z Antýglu, vedoucí nádherným kaňonem divoké řeky Vydry...
Protože velmi ráda fotografuji, tak v Holašovicích mne velmi zaujaly nádherné budovy i kouzelný rybníček na návsi a já právě u něj dostala přímo do palce na pravé noze zásah včeličkou - bylo mi jí moc líto, že si vybrala právě můj palec, ale její jed je prý velmi léčivý - ovšem palec napuchl tak, že jsem ani nedokázala obout botasky. A tak jsem náročnou Naučnou stezku musela vynechat a zvládla jít jen 1 km do Srní, které jsem si hezky prohlédla...
Viděla jsem i barokní kostel Nejsvětější trojice, kde je i socha Panny Marie ze zbořené Hauswaldské kaple. Vzpomínkový park se Stolem Smíření na okraji bývalého hřbitova mi nabídl moc hezké posezení. Všechno tam bylo nádherně upraveno, místní mi říkali, že u nich se seče tráva dva dny v týdnu...
Druhý den se zde měl v místním koloniále natáčet další díl seriálu Policie Modrava, poté i u lékaře - lidé se mohou na natáčení dívat z okolí a vidět tak ve skutečnosti i známé hrající herce - to jsem se dověděla na Obecním úřadě. Za naším hotelem Vydra vede zajímavý Srní okruh, který jsem si také dobře prošla a viděla nádhernou i velmi členitou okolní krajinu.
Další den nás čekalo Návštěvnické centrum Srní - Vlčí výběh. Zde jsme z 300m dlouhé lávky mohli vlky dobře pozorovat a projít Klostermannovu naučnou stezku 3,4 km s informativními panely, které nás především seznámily s básníkem Šumavy Karlem Klostermannem. Tato náročná stezka při výstupu nás velmi rozehřála - do cíle se musí zdolat kopce - a končila až u autobusové zastávky Rokyta. Při čekání na autobus bylo některým naopak dost chladno, takže našla u jedné účastnice uplatnění i moje zelená šála, kterou vždy nosím pro "strýčka příhodu..."
Další den jsme měli první zastávku na Hradlovém mostě Rechle. Viděli jsme i Klostermannovu chatu, která leží v samotném srdci Šumavy v malebné vesničce Modrava. Kvilda - Jezerní slať /Kvildská/ nás velmi zaujala i s tamní rozhlednou, je to jedno z nejchladnějších míst u nás. Také se zde v roce 1959 natočil film Král Šumavy, který se mi tehdy moc líbil. Prohlédli jsme si i zajímavou Horskou Kvildu, která se nachází uprostřed zachovalé přírody a nemusí se ani chodit do vzdálených cílů...
V místní Hospodě u Krámu jsme se všichni dobře občerstvili. Odtud jsme odjeli naším autobusem do Dobré Vody, kde jsme si prohlédli unikátní skleněný oltář v kostele sv. Vintíře a mnozí ochutnali i místní vyvěrající léčivou vodu.
Následující den byla cesta 8 km k Ledovcovému Prášilovu jezeru. Ovšem já jsem na tomto zájezdě byla asi ten největší smolař - utvořil se mi totiž na druhé noze veliký a bolestivý puchýř, který mi zase nedopřál na nohy botasky, a tak jsem zůstala jen v lehké obuvi v Prášilech. Zde jsem si je krásně prochodila, v informačním centru koupila svým blízkým nádherné kalendáře Šumavy na příští rok - všichni už na Šumavě byli. Viděla jsem místo zničeného kostela, který se snaží trochu obnovovat, místní hřbitov, nádherné okolní lesy. Několik málo kilometrů odtud se nachází i poledník.
Viděla jsem zde i Botanickou zahradu, která je dokonce nejvýše položenou v celé Evropě. Popovídala jsem si i s místními lidmi - jeden pán mi říkal, že už třetím rokem jezdí do kempu do Jedovnic - to je kousek od mého bydliště a velmi se tam celé jeho rodině líbí... Takže oni jezdí rádi do našeho okresu a my všichni jsme zase byli velmi vděčni za tento krásný kout Šumavy. V resturaci U Michala jsme se všichni sešli na oběd a pak už nás čekal gotický hrad Velhartice i s renesančním zámkem.
Poslední den jsme měli zastávku v Klatovech s výborným průvodcem a také návštěvu barokní lékárny se zajímavým výkladem. Zde nás provázel i déšť - na Šumavě skutečně v tyto dny hodně pršelo, ale naštěstí pro nás většinou jen v nočních hodinách. Po společném obědě jsme už přejížděli jen s kratšími zastávkami do našich domovů v okrese Blansko.
Viděli jsme toho hodně, v autobuse jsme si i dost povídali - protože se z těch našich cest už celkem dobře známe a vždy se těšíme zase na naše společné setkávání.
A jaký závěr - společné poděkování naší milé vedoucí Věrce za její dokonalou organizaci a plán cesty a také i našemu panu řidiči za ty bezpečně zvládnuté dlouhé kilometry a pohodu, čistotu i dobré občerstvení přímo v autobuse...