Literární obývák „U MLSNÉ BRITNEY“ IX

Teď mě napadlo, že nejsou žádné chyby, jen nepřiměřeně vyhodnocené příležitosti. Myslím, že zatloukat jsme se naučili díky nepřiměřeným reakcím na naše "chyby". Jako dítě bych také raději volila mučidla. :-) Párkrát jsem to dokonce i zažila. Ta mučidla. :-)

Ten první citát je můj oblíbený a dokonce si ho stále pamatuji i latinsky. Je-li "chybovati lidské", mělo by být stejně lidské moci chybu i přiznat.

Pravdivý článek.

Přiznat chybu je opravdu umění, zvlášť před dětmi. Nějaké roky jsem učila, ale nikdy bych nekopala nic "do outu" a netvrdila, že mám pravdu. Záleží na tom, jak se to přiznání chyby prezentuje. Chybu bych brala jako jasný fakt, prezentovaný nesprávně. Vše ostatní je jen vlastní mínění, dohad, domněnka. Děkuji oběma.