Nikdy paneláku neříkej "nikdy"
FOTO: Julie Vargová

Nikdy paneláku neříkej "nikdy"

19. 8. 2021

Za mých mladých let, kdy jsem s rodiči žila v bytelném cihlovém tříposchoďovém domě, ve městě, kde se prý kvůli nadmořské výšce nesměly stavět paneláky, jsem hrdě prohlašovala, že v takovém panelákovém kurníku bych nikdy bydlet nechtěla.

Jak to už život umí zařídit, na vlastní kůži jsem se přesvědčila, že člověk opravdu nikdy nemá tvrdit, že to nebo ono nikdy neudělá. Již dvacet let bydlím na sídlišti v panelovém domě obklopená stejnými typy staveb. Jinými slovy, panelák, kam se podíváš.

Kdysi mi kdosi tvrdil, že paneláky jsou výmysl komunistů. Jenže v jedné francouzské kriminálce, myslím, že v Sicilském klanu, kde na konci děje Jean Gabin zastřelí Alaina Delona, jsem nesledovala jen smrt postavy ztvárněné pohledným hercem, moji pozornost upoutalo prostředí provedené vraždy: předměstí Paříže, zablácené prostranství lemované dlouhými panelovými domy. A ejhle, ne všechno negativní, co se připisuje našemu minulému režimu, má kořeny u nás. Z různých zdrojů se dočteme, že první panelové domy se objevily v Nizozemsku po 1. světové válce, v Německu v roce 1923 a první blok panelových domů byl postaven v roce 1939 v Paříži – určitě ten, před kterým Alain Delon v roli zloducha prožil poslední okamžiky svého života.

V České republice se s výstavbou prvních paneláků začalo v 50. letech minulého století. Zatímco na západ od nás se tyto typy domů přestaly stavět v 70. letech 20. století, východní Evropa od těchto domů upustila o dvacet let později. Zájemce o čísla uspokojí například Wikipedie, ve které se dočtou o nejvyšším, nejdelším paneláku, ale i o typech, stavebních postupech a tak podobně.

Pověsti provázející bydlení v paneláku mě nenechaly chladnou, když jsem se ocitla před faktem, že mi nic jiného než 12. poschodí panelového domu v jednom pražském sídlišti nezbývá. Nechuť, obavy z hluku, strach ze závad na výtahu, velká vzdálenost do centra a další a další důvody, proč se z nového bydlení netěšit. Jenže se stalo něco, s čím jsem ani v nejzapadlejším koutku mysli nepočítala: smíření, oblíbení, spokojenost. Nyní na náš panelák nedám dopustit.

Do centra nejezdím, je tam mnoho lidí, stačí mi transport z a do práce. Vše, co potřebuji k životu, mám v dosahu chůze a několika minut: polikliniku se všemi možnými lékařskými ordinacemi, několik lékáren, opravnu elektrospotřebičů, bot, hodinek, poštu, nespočet kadeřnictví, kosmetik, manikérek i pedikérek, zámečnictví, pohřební službu, hřbitov, svatební salón, květinářství, kostel. Nechybějí obchody s drogerií, kosmetikou, keramikou, botami, jízdními koly, osobními automobily. Pobočky bank, spořitelen, směnárny, cukrárny, restaurace, kulturní dům, městská knihovna, bazárky s oblečením, zastavárny, veterinární ordinace, prodejny kdysi zvané Zverimexy, podzemní parkoviště. A pochopitelně obchodní centrum, supermarkety několika řetězců, mateřské, základní a střední školy, centra volného času, hřiště dětská i pro dospělé, stromy, parčíky a hustá síť veřejné hromadné dopravy. Prostranství před domy jsou prošpikovaná zelení, u mnoha vchodů kdosi z nájemníků udržuje květinové záhony, květiny zdobí balkóny, lodžie. Binec se tu také najde, ale ten je u nás leckde. I na třicetitisícovém sídliště se najdou vandalové, počmárané fasády, zničené lavičky, postele a skříně ledabyle pohozené u popelnic. Inu, za vším tímto nepořádkem hledejme jen a jen člověka.

Určitě jsem na něco zapomněla. To proto, že jsem tuto službu nepotřebovala, ale určitě bych za ní nemusela přes půl Prahy. Možná, kdybych si chtěla koupit pistoli pro osobní bezpečnost, nebo kulovnici pro lov divokých prasat, musela bych mimo naše sídliště. 

Už slyším námitky a vidím kroucení hlavou s poznámkami, jak někdo může vychvalovat bydlení v paneláku, když rodinný domek je k nezaplacení. Já si říkám, ať si každý lebedí v tom, co je mu blízké, milé a dostupné. Se sedmi křížky na krku už jinde bydlet nechci. Možná máme štěstí, protože naše sousedy zprava, zleva i pod námi neslyšíme. Určitě díky novým oknům, opravám domu, jeho zateplení. A nějak jsme se doma shodli na tom, že občanská vybavenost, jak se tomu všemu okolo nás říká, je pro nás v našem věku velmi důležitá. Je totiž snadno dostupná.

„Moje“ panelákové sídliště mi poskytuje mnoho hezkých pohledů. V jeho centru, ale i na jeho okraji. A z 12. poschodí je za krásného počasí vidět daleko do kraje. Jako inspirace k výletům a pozdějším návratům do panelákového bytu.

 

Zdroj:

www.wikipedia.org
https://www.prazskypatriot.cz/praha-ma-pres-padesat-sidlist-panelaky-prezily-predvidanou-smrt/

bydlení Můj příběh
Autor: Jana Vargová
Hodnocení:
(5 b. / 31 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zuzana Pivcová
Podobně jako Ivana jsem si přála bydlet v paneláku. Ten, kdo ví z vlastní zkušenosti, co to bylo bydlet v promrzlém domku, kde se topilo nekvalitním uhlím, a nemít koupelnu, jen starou malou prádelnu na dvoře, a suchý záchod přes dvůr pěšky, pro mě bude snad mít alespoň trochu pochopení. Od ledna 1993 bydlím v malobytě na Jižním Městě. Trochu bych si přála balkon, ale jinak jsem spokojená. Vlastně byla až do karantény, kdy se ukázaly přednosti domku se zahradou. Doufám, že nějaký čas budeme ještě se sestrou moci střídat byty v Praze s chalupou v jižních Čechách.
ivana kosťunová
Já jsem vyrostla v rodinném domě a vždy jsem chtěla bydlet v paneláku, kde nemusím skládat uhlí, roztápět kotel, čekat, až se ohřeje teplá voda, a různé jiné povinnosti. Byt v paneláku jsme získali, vychovali v něm děti, 42 let v něm bydleli. Když jsem se před rokem stěhovali do rodinného domku, necítili jsme ani závan nostalgie, smutku, nebo lítosti. Ono je to vše už někde jinde. Lidé, vedle kterých jsme v paneláku bydleli, pomalu odcházeli, majitelé byty většínou pronajímají, takže někdy neznáme ani naše bezprostřední sousedy. Po roce bydlení v domku jsem došla k poznání. Bydlení v bytě je pohodlné, někdy i luxusní, ale rodinný domek se zahrádkou - to je ten pravý domov.
Hana Řezáčová
Vyrostla jsem ve vilce v pěkné městské čtvrti, pak mne, po svatbě, osud zavál do paneláku ... Jak jsem byla šťastná! Měli jsme svůj byteček (jak jsme říkali), zařídili jsme si vše po svém, vyrostly tam obě děti do dospělosti ... Na "stará kolena" jsme jinde, ale s láskou vzpomínáme, prožili jsme tam 27 let hezkého života ... Až léty přestane mít vše co bylo "za komunistů" nálepku, že to bylo nutně špatné, tak se přijde na to, že stavět u nás sídliště byl dobrý počin (nejsme tak rozlehlá zem, aby všichni mohli bydlet v domku) a že na sídlišti je pěkné městské bydlení, se všemi službami, školkami, školami, hřišti, zelení pod okny ... Výhrady, že jsou byty malé už ani snad neplatí, staví se teď mnohdy byty menší (a bez samostatné místnosti pro kuchyň) a šedá už sídliště také nejsou :-)
Krejcar Stanislav
Nikdy jsem v činžáku at cihlovém nebo panelovém nežil a už ani žít nebudu. Nezatracuji takové bydlení , ale byl jsem zvyklý na klid RD a zahrádu. Spolužáci na základce v těchto bydleli a nestěžovali si, zvykli si. Problém a otázka je jak se zmněnily činžáky ČSR-ČSSR-ČR ? Vždy se jednalo o práci zedníků a stavitelů(stavebních techniků) ,stavebních inženýrů projektantů a inženýrů architektů. V naší době bylo možné řešit bydlení i členstvím v bytových družstvech včetně podnikových. V té době to bylo výhodné a hojně využívané. Po roce 1990 se ukázali "páni domácí" jež činžovní paneláky " skupovali a jen vyjímečně do nich investovali. Proto v jednadvacátem století vznikl novotvar vybydlené bydlení a vybydlené lokality. Ony ty existence spodiny státu nebydlí ve svých ale v nájemných bytovkách soukromníků jež by se o svůj majetek měli starat a nevybírat jen nájem. Jako vlastník RD musím do udržby svého majetku každoročně investovat. Investují do nich i Kinští, Kolowratové nebo Schwarzenberkové. Proč tedy neinvestují vlastníci bytovek ?? Přejme si aby po nepotkalo ani majitele pražských a brněnských Towerů .
Miloslava Richterová
Napsala jste to moc pěkně, velice s Vámi souhlasím. Zažila jsem různá bydlení a takhle, se vším zabezpečením v okolí, když byly děti malé, to nemělo chybu. Všechno má své, ať si každý vybere. A vidíte, nakonec chaloupka se zahrádkou přece zvítězila :-)
Jana Šenbergerová
Ve srovnání s tím vaším je u nás jen takové sídlišťátko s jedenácti čtyřpodlažními paneláky a šesti věžáky, ale jak píšete, utopené v zeleni, do lesa co by kamenem dohodil a všechno pěkně v dosahu pěší chůze. Dvě samoobsluhy, škola, kam je možnost chodit pro obědy, zdravotní středisko - obvoďáci, zubař, gynekolog, dům s pečovatelskou službou, kdybychom ho potřebovali, o kousek dál domov důchodců. Bydlíme ve věžáku ve druhém patře, takže i nefungující výtah by nebyl problémem, pokud budou nohy sloužit. V domě čisto a klid, sem tam štěkne pes, kterého jdou venčit. Jsme tu maximálně spokojení a věříme, že to tak bude nejen do chvíle, kdy to tu opustíme nohama napřed, ale i po nás. A to jsem do svých jednadvaceti vyrůstala v rodinném domě se zahradou. Bydlí tam sestra, která si začíná dělat starosti, kam se poděje, kdyby zůstala sama. Už teď je péče o dům a zahradu docela velkou zátěží.
Eva Kopecká
Přes zimu pohodlí paneláku a blízkost do práce, do obchodu, na MHD, li ékaře. Přes léto známá vesnička s chalupou a zahradou, dokud síly postačí. V paneláku svítí okna, je slyšet sousedy, není tam člověk sám. A v chaloupce klid a pohoda.
Marie Měchurová
V paneláku (11 vchodů) jsem prožila ty nejkrásnější roky - po svatbě, narození dětí, aktivní střední věk. Bylo tam všechno po ruce. Domeček na stáří byl ale ten nejlepší nápad. Krásné fotky.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.