Nikdy paneláku neříkej "nikdy"

Nikdy jsem v paneláku nebydlela.V dětství 4 patrový činžák s lokálním topením buď kachláky,nebo později nafťáky = studený odchov.Pak v nově postaveném státním baráku jako správcovi. Nyní nejlepší - vlastní barák na vsi,konečně po 60 letech mám svůj ! pokoj a neustále mám pocit,že je neděle....

Ještě bych chtěla dodat, že moc záleží na sousedech - někteří dokáží vytvořit ze života peklo. A nevím jak u vás, ale tady běží jedna rekonstrukce za druhou... nechci to zakřiknout, už týden je klid.

Do paneláku jsem se nastěhovala po svatbě a od 1+1 jsme se přes 2+1 "dopracovali" do 3+1. A když přišlo rozhodování, jestli na důchod domeček se zahrádkou na vesnici, kam jezdí autobus dvakrát denně, domeček jsme radši prodali a vylepšili náš panelákový byt. Vše, co "na důchod" můžeme potřebovat, máme v dosahu pěší chůze. Za mě, panelák ano.

Opravdu pěkně napsané.Já jsem vyloženě panelákové dítě,sama jsem v paneláku vychovala 4 děti a žilo se nám dobře.Připadá mi ale,že v dřívějsí době byli lidé daleko víc ohleduplnější než dnes.Spousta bytů se totiž pronajímá a vlastníci bytů se o kvalitu nájemníků příliš nezajímá,hlavně že jim platí a podle toho to často vypadá.Já jsm si na stará kolena pořídila s manželem zahradu,kde jsme si postavili chatku,trávíme tam v létě téměř veškerý čas a ráda se vracím do svého panelového bytu,kde mám veškeré pohodlí,hlavně v zimě.Je to kompromis,který nám naprosto vyhovuje.Baráček jsem si kdysi moc přála,ale bohužel jsem si ho nemohla dovolit,ale i ,,baráčníci,, mají své problémy,takže jde hlavně o to,aby to člověku vyhovovalo a každému vyhovuje něco jiného.

V paneláku je mi dobře, nemusím se o nic starat. Okolí máme hezké, vše dostupné. V domku jsem žila přes 30 let, bylo to pěkné, ale náročné, ale byla jsem mladá, zvládla jsem plno práce i zařizování, manžel zase opravoval, co bylo třeba - a to bylo pořád. Myslím, že na stáří pro samotnou osobu je panelák fajn.

Pěkný článek. Moji rodiče měli dům s velkou zahradou v Praze-Modřanech. Mnoho schodů, studená voda, kamna na uhlí. Když tatínkovi amputovali první nohu, museli situaci řešit a s velkým smutkem se přestěhovali do paneláku na Chodově. Nakonec tam prožili poslední fázi života v pohodlí, s teplem a výtahem až k bytu. Všechno má své pro a proti.

Moc hezky jste o panelákovém bydlení napsala a přidala bezva fotky. Vaše sídliště patří podle mě k těm nejhezčím v Praze.

Moc hezky napsáno. Já teď bydlím v paneláku,ale moc ráda vzpomínám na bydlení v secesním domě. I když je to bezesporu komfortní bydlení,tak tam kde jsem vyrostla se mi líbilo víc. Mělo to něco do sebe.

Bydlení v bytě má svoje veliké výhody a těmi je méně práce hlavně s údržbou zahrádky. Já žiji celý život v domečku, tu práci kolem něho zvládám, ale kdož ví jak asi ještě dlouho...? Ale zatím mám kolem sebe velmi dobré, milé, obětavé a přátelské sousedy na klidné ulici - takže jsem také naprosto spokojena...

Kdo chce bydlet v dome at bydli a to jsem si myslela ze bez domu a zahrady nepreziju, a to si uz 5 let uzivam zivota v koupenem panelakovem byte, sice bez balkonu ale naprosto spokojena.