Nikdy paneláku neříkej "nikdy"

V paneláku bydlel bratr. Ale bydlení jsme vzali za levno, což šlo vidět na interiéru a stěnách. S tím si řeklo, že to půjde bez problém ale ne. Nakonec po třech měsících bydlení si rozhodl udělat menši rekonstrukci těch samých stěn neboli omítky. Z rodiny jsme s tím nikdo neměli praktiku, ale narazili jsme na tento blog https://ekprace.cz/vnitrni-strojni-omitky/, u kterého jsme si objednali pomoc a ano vyšlo to krásně. Při realizaci jsme se s bráchou dívali na proces a v hlavě jsme si jenom říkali, že to by jsme udělat nemohli.

Hezký článek: Včera dávali na CS Filmu film „Panel story“ (Věra Chytilová – 1979) Ukázka z filmu https://www.youtube.com/watch?v=Pbq9Y3aTyvE a tak jsem si ho nahrál. Byl natáčen v místě, kde jsme bydleli na JM. Více Wikipedie: https://www.csfd.cz/film/1535-panelstory-aneb-jak-se-rodi-sidliste/prehled/. Je to film pravdivě kritický, ale všichni jsme oceňovali rychlost výstavby a chyby tolerovali a snažili se to sami nějak dodělat – opravit. V paneláku jsem bydlel dvakrát a moc rád. Nejdříve, když jsme se přestěhovali v roce 1961z malého, ale moc hezkého bytu z Vysočan do Malešic 3+1 a později, když jsme se přestěhovali ze Štětí už se svou rodinou do paneláku 4+1 na kraj Jižního města nedaleko od lesoparku a nádrže, kde se dalo koupat i bruslit. 8 minut na metro – konečná stanice Kosmonautů – prosíme vás - vystupte si. !:) Jo - kolikrát jsem to za těch 20 let slyšel. To už tam v 84. byla skvělá občanská vybavenost . hotové silnice a chodníky, multikino, sámošky a dokonce u kostel. Tak, jako vždy a všude je to o lidech, protože v paneláku je všechno slyšet. Měli jsme štěstí – oba paneláky byly jen 4patrové a lidé okolo byli stejně hluční (nebo i méně), než my.:) Kéž by dnešní mladí lidé měli tolik paneláků – těch už moderních (jaké jsme měli my na JM) – těch, které mají sílu panelů větší s větší tepelnou i zvukovou izolací a hlavně od státu zadarmo nebo jako já – od podniku, za smlouvu, že tam bude ještě 10 let pracovat. Co by za tu tehdejší podmínku - dnešní jistotu zaměstnání dnešní mladí lidé dali nebo dokonce, co by všechno oželeli z té dnešní doby neomezených možností kapitalismu? Ptejte se jich osobně, u televize by mohla být anketa už zase zkreslená, jako za komunistů. :)

Já teda musím říct, že jsem docela ráda, že v paneláku už nebydlím. Teď máme rodinný domek a s tím jsem spokojená. Nicméně si myslím, že takový panelákový byt nemusí být nutně prohra. Mám kamarádku, která má byt 2+1 v paneláku, který si nedávno zrekonstruovala a když jsem u ní byla na návštěvě, tak jsem docela koukala jak hezky to tam má zařízené. Nejvíc mě teda dostala ta paneláková kuchyň. V té má snad dokonce i víc místa, než já v té naší. Ptala jsem se jí od koho ji má a prý od https://www.gabon.cz/rubrika/kuchyne/panelakove-kuchyne/

Když mi bylo 60 let odstěhovala jsem se s manželem do nově postaveného domečku z paneláku, kde jsem bydlela od svatby. Už bych do paneláku nechtěla, mám zimní zahradu, krb na dříví a veškeré pohodlí. Na nákupy sice jezdím do nedalekého hypermarketu autem, ale zase do lesa to mám 2 minuty pěšky. Kočičáci si mohou "odskočit" do zahrady kdy chtějí. Než jsme měli domeček jezdili jsme každý víkend na chatu, abychom byli trochu v přírodě.

Když jsem se vdala, bydleli jsme u manželových rodičů ve vilce. Trochu se to upravilo Jak šel život, s manželem jsme se rozvedli, domek prodali a každý se odstěhoval jinam. Já začala bydlet v7.patře paneláku v novém sídlišti. Musím říct že se mi byt hned líbil. Byl to stavebně nejhezčí byt, který jsem měla. Měl 3 velké pokoje, velkou kuchyň, halu, koupelnu a samostatné WC.A velkou lodžii. Bydlelo se tam krásně. Bydlela jsem tam 14 let. Pak se změnila má rodinná dispozie a musela jsem si nají byt menší. Podařilo se, mám byt 2+1+zasklenný balkon opět v panelovém domě v 1.patře. Všichni nájemníci jsou slušní lidé, společné chodby si myjeme sami podle rozpisu, Před oknem je malý parčík a za ním slojí další panelák.

V paneláku bydlel bratranec a při občasných návštěvách jsem zjistila, že bych tam bydlet nechtěla. Od sousedů, ze všech stran , bylo slyšet vše . Později si koupil domek a byl rád , že má klid a soukromí . Já žiji celý život v rodinném domě a jsem ráda , že to tak je.

V paneláku bydlel bratranec a při občasných návštěvách jsem zjistila, že bych tam bydlet nechtěla. Od sousedů, ze všech stran , bylo slyšet vše . Později si koupil domek a byl rád , že má klid a soukromí . Já žiji celý život v rodinném domě a jsem ráda , že to tak je.

Až na malé výjimky bydlím celý život v paneláku. Má to své výhody i nevýhody, ale nyní, při svém mizerném zdravotním stavu, si nedokáži představit, že žiji v rodinném domku. jsem sám a dcery jsou daleko.

Jak já záviděla mým spolužákům v 60tých letech , že se stěhují do nových paneláků. My v rodinném domě, uhlí, koupání v prádelně. To už je pryč a doufám, že ve zdraví dožiji v domku se zahradou . Sice je neustálý pohyb a více práce, ale jsem tomu ráda.

Nikdy jsem nebydlel t.zv. ve vlastní vilce, či domečku, i když v jedné vile jsme bydleli, ale v pronájmu a to v jedné malé místnosti až pod střechou, kam se nevešla ani moje postýlka a musel jsem spát v kočárku. V mojich dvou letech jsme se stěhovali do velkého "činžáku" do bytu 1+2, kde se topilo uhlím. Už asi tehdy jsem podvědomě toužil po ústředním topení a teplé vodě po otočení kohoutku. Na panelák tedy nedám dopustit. Moje panelákové bydlení začalo v roce 1966 a nestěžuji si.