Nikdy paneláku neříkej "nikdy"
FOTO: Julie Vargová

Nikdy paneláku neříkej "nikdy"

19. 8. 2021

Za mých mladých let, kdy jsem s rodiči žila v bytelném cihlovém tříposchoďovém domě, ve městě, kde se prý kvůli nadmořské výšce nesměly stavět paneláky, jsem hrdě prohlašovala, že v takovém panelákovém kurníku bych nikdy bydlet nechtěla.

Jak to už život umí zařídit, na vlastní kůži jsem se přesvědčila, že člověk opravdu nikdy nemá tvrdit, že to nebo ono nikdy neudělá. Již dvacet let bydlím na sídlišti v panelovém domě obklopená stejnými typy staveb. Jinými slovy, panelák, kam se podíváš.

Kdysi mi kdosi tvrdil, že paneláky jsou výmysl komunistů. Jenže v jedné francouzské kriminálce, myslím, že v Sicilském klanu, kde na konci děje Jean Gabin zastřelí Alaina Delona, jsem nesledovala jen smrt postavy ztvárněné pohledným hercem, moji pozornost upoutalo prostředí provedené vraždy: předměstí Paříže, zablácené prostranství lemované dlouhými panelovými domy. A ejhle, ne všechno negativní, co se připisuje našemu minulému režimu, má kořeny u nás. Z různých zdrojů se dočteme, že první panelové domy se objevily v Nizozemsku po 1. světové válce, v Německu v roce 1923 a první blok panelových domů byl postaven v roce 1939 v Paříži – určitě ten, před kterým Alain Delon v roli zloducha prožil poslední okamžiky svého života.

V České republice se s výstavbou prvních paneláků začalo v 50. letech minulého století. Zatímco na západ od nás se tyto typy domů přestaly stavět v 70. letech 20. století, východní Evropa od těchto domů upustila o dvacet let později. Zájemce o čísla uspokojí například Wikipedie, ve které se dočtou o nejvyšším, nejdelším paneláku, ale i o typech, stavebních postupech a tak podobně.

Pověsti provázející bydlení v paneláku mě nenechaly chladnou, když jsem se ocitla před faktem, že mi nic jiného než 12. poschodí panelového domu v jednom pražském sídlišti nezbývá. Nechuť, obavy z hluku, strach ze závad na výtahu, velká vzdálenost do centra a další a další důvody, proč se z nového bydlení netěšit. Jenže se stalo něco, s čím jsem ani v nejzapadlejším koutku mysli nepočítala: smíření, oblíbení, spokojenost. Nyní na náš panelák nedám dopustit.

Do centra nejezdím, je tam mnoho lidí, stačí mi transport z a do práce. Vše, co potřebuji k životu, mám v dosahu chůze a několika minut: polikliniku se všemi možnými lékařskými ordinacemi, několik lékáren, opravnu elektrospotřebičů, bot, hodinek, poštu, nespočet kadeřnictví, kosmetik, manikérek i pedikérek, zámečnictví, pohřební službu, hřbitov, svatební salón, květinářství, kostel. Nechybějí obchody s drogerií, kosmetikou, keramikou, botami, jízdními koly, osobními automobily. Pobočky bank, spořitelen, směnárny, cukrárny, restaurace, kulturní dům, městská knihovna, bazárky s oblečením, zastavárny, veterinární ordinace, prodejny kdysi zvané Zverimexy, podzemní parkoviště. A pochopitelně obchodní centrum, supermarkety několika řetězců, mateřské, základní a střední školy, centra volného času, hřiště dětská i pro dospělé, stromy, parčíky a hustá síť veřejné hromadné dopravy. Prostranství před domy jsou prošpikovaná zelení, u mnoha vchodů kdosi z nájemníků udržuje květinové záhony, květiny zdobí balkóny, lodžie. Binec se tu také najde, ale ten je u nás leckde. I na třicetitisícovém sídliště se najdou vandalové, počmárané fasády, zničené lavičky, postele a skříně ledabyle pohozené u popelnic. Inu, za vším tímto nepořádkem hledejme jen a jen člověka.

Určitě jsem na něco zapomněla. To proto, že jsem tuto službu nepotřebovala, ale určitě bych za ní nemusela přes půl Prahy. Možná, kdybych si chtěla koupit pistoli pro osobní bezpečnost, nebo kulovnici pro lov divokých prasat, musela bych mimo naše sídliště. 

Už slyším námitky a vidím kroucení hlavou s poznámkami, jak někdo může vychvalovat bydlení v paneláku, když rodinný domek je k nezaplacení. Já si říkám, ať si každý lebedí v tom, co je mu blízké, milé a dostupné. Se sedmi křížky na krku už jinde bydlet nechci. Možná máme štěstí, protože naše sousedy zprava, zleva i pod námi neslyšíme. Určitě díky novým oknům, opravám domu, jeho zateplení. A nějak jsme se doma shodli na tom, že občanská vybavenost, jak se tomu všemu okolo nás říká, je pro nás v našem věku velmi důležitá. Je totiž snadno dostupná.

„Moje“ panelákové sídliště mi poskytuje mnoho hezkých pohledů. V jeho centru, ale i na jeho okraji. A z 12. poschodí je za krásného počasí vidět daleko do kraje. Jako inspirace k výletům a pozdějším návratům do panelákového bytu.

 

Zdroj:

www.wikipedia.org
https://www.prazskypatriot.cz/praha-ma-pres-padesat-sidlist-panelaky-prezily-predvidanou-smrt/

bydlení Můj příběh
Autor: Jana Vargová
Hodnocení:
(5 b. / 31 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
mirek říza
V paneláku bydlel bratr. Ale bydlení jsme vzali za levno, což šlo vidět na interiéru a stěnách. S tím si řeklo, že to půjde bez problém ale ne. Nakonec po třech měsících bydlení si rozhodl udělat menši rekonstrukci těch samých stěn neboli omítky. Z rodiny jsme s tím nikdo neměli praktiku, ale narazili jsme na tento blog https://ekprace.cz/vnitrni-strojni-omitky/, u kterého jsme si objednali pomoc a ano vyšlo to krásně. Při realizaci jsme se s bráchou dívali na proces a v hlavě jsme si jenom říkali, že to by jsme udělat nemohli.
Martin Vrba
Hezký článek: Včera dávali na CS Filmu film „Panel story“ (Věra Chytilová – 1979) Ukázka z filmu https://www.youtube.com/watch?v=Pbq9Y3aTyvE a tak jsem si ho nahrál. Byl natáčen v místě, kde jsme bydleli na JM. Více Wikipedie: https://www.csfd.cz/film/1535-panelstory-aneb-jak-se-rodi-sidliste/prehled/. Je to film pravdivě kritický, ale všichni jsme oceňovali rychlost výstavby a chyby tolerovali a snažili se to sami nějak dodělat – opravit. V paneláku jsem bydlel dvakrát a moc rád. Nejdříve, když jsme se přestěhovali v roce 1961z malého, ale moc hezkého bytu z Vysočan do Malešic 3+1 a později, když jsme se přestěhovali ze Štětí už se svou rodinou do paneláku 4+1 na kraj Jižního města nedaleko od lesoparku a nádrže, kde se dalo koupat i bruslit. 8 minut na metro – konečná stanice Kosmonautů – prosíme vás - vystupte si. !:) Jo - kolikrát jsem to za těch 20 let slyšel. To už tam v 84. byla skvělá občanská vybavenost . hotové silnice a chodníky, multikino, sámošky a dokonce u kostel. Tak, jako vždy a všude je to o lidech, protože v paneláku je všechno slyšet. Měli jsme štěstí – oba paneláky byly jen 4patrové a lidé okolo byli stejně hluční (nebo i méně), než my.:) Kéž by dnešní mladí lidé měli tolik paneláků – těch už moderních (jaké jsme měli my na JM) – těch, které mají sílu panelů větší s větší tepelnou i zvukovou izolací a hlavně od státu zadarmo nebo jako já – od podniku, za smlouvu, že tam bude ještě 10 let pracovat. Co by za tu tehdejší podmínku - dnešní jistotu zaměstnání dnešní mladí lidé dali nebo dokonce, co by všechno oželeli z té dnešní doby neomezených možností kapitalismu? Ptejte se jich osobně, u televize by mohla být anketa už zase zkreslená, jako za komunistů. :)
Valerie Polášková
Já teda musím říct, že jsem docela ráda, že v paneláku už nebydlím. Teď máme rodinný domek a s tím jsem spokojená. Nicméně si myslím, že takový panelákový byt nemusí být nutně prohra. Mám kamarádku, která má byt 2+1 v paneláku, který si nedávno zrekonstruovala a když jsem u ní byla na návštěvě, tak jsem docela koukala jak hezky to tam má zařízené. Nejvíc mě teda dostala ta paneláková kuchyň. V té má snad dokonce i víc místa, než já v té naší. Ptala jsem se jí od koho ji má a prý od https://www.gabon.cz/rubrika/kuchyne/panelakove-kuchyne/
Jarmila Komberec Jakubcová
Když mi bylo 60 let odstěhovala jsem se s manželem do nově postaveného domečku z paneláku, kde jsem bydlela od svatby. Už bych do paneláku nechtěla, mám zimní zahradu, krb na dříví a veškeré pohodlí. Na nákupy sice jezdím do nedalekého hypermarketu autem, ale zase do lesa to mám 2 minuty pěšky. Kočičáci si mohou "odskočit" do zahrady kdy chtějí. Než jsme měli domeček jezdili jsme každý víkend na chatu, abychom byli trochu v přírodě.
Zdenka Jírová
Když jsem se vdala, bydleli jsme u manželových rodičů ve vilce. Trochu se to upravilo Jak šel život, s manželem jsme se rozvedli, domek prodali a každý se odstěhoval jinam. Já začala bydlet v7.patře paneláku v novém sídlišti. Musím říct že se mi byt hned líbil. Byl to stavebně nejhezčí byt, který jsem měla. Měl 3 velké pokoje, velkou kuchyň, halu, koupelnu a samostatné WC.A velkou lodžii. Bydlelo se tam krásně. Bydlela jsem tam 14 let. Pak se změnila má rodinná dispozie a musela jsem si nají byt menší. Podařilo se, mám byt 2+1+zasklenný balkon opět v panelovém domě v 1.patře. Všichni nájemníci jsou slušní lidé, společné chodby si myjeme sami podle rozpisu, Před oknem je malý parčík a za ním slojí další panelák.
Jindra Hubačová
V paneláku bydlel bratranec a při občasných návštěvách jsem zjistila, že bych tam bydlet nechtěla. Od sousedů, ze všech stran , bylo slyšet vše . Později si koupil domek a byl rád , že má klid a soukromí . Já žiji celý život v rodinném domě a jsem ráda , že to tak je.
Jindra Hubačová
V paneláku bydlel bratranec a při občasných návštěvách jsem zjistila, že bych tam bydlet nechtěla. Od sousedů, ze všech stran , bylo slyšet vše . Později si koupil domek a byl rád , že má klid a soukromí . Já žiji celý život v rodinném domě a jsem ráda , že to tak je.
Jan Zelenka
Až na malé výjimky bydlím celý život v paneláku. Má to své výhody i nevýhody, ale nyní, při svém mizerném zdravotním stavu, si nedokáži představit, že žiji v rodinném domku. jsem sám a dcery jsou daleko.
Soňa Prachfeldová
Jak já záviděla mým spolužákům v 60tých letech , že se stěhují do nových paneláků. My v rodinném domě, uhlí, koupání v prádelně. To už je pryč a doufám, že ve zdraví dožiji v domku se zahradou . Sice je neustálý pohyb a více práce, ale jsem tomu ráda.
František Matoušek
Nikdy jsem nebydlel t.zv. ve vlastní vilce, či domečku, i když v jedné vile jsme bydleli, ale v pronájmu a to v jedné malé místnosti až pod střechou, kam se nevešla ani moje postýlka a musel jsem spát v kočárku. V mojich dvou letech jsme se stěhovali do velkého "činžáku" do bytu 1+2, kde se topilo uhlím. Už asi tehdy jsem podvědomě toužil po ústředním topení a teplé vodě po otočení kohoutku. Na panelák tedy nedám dopustit. Moje panelákové bydlení začalo v roce 1966 a nestěžuji si.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.