Dnes ráno jsem přijala výzvu manžela - rybáře a vydala se s ním k řece. Zanechala jsem ho svému osudu a vydala se po okolí potěšit se tichem, občasným zvukem nějakého opeřence, bzukotem zatoulaného komára a vstříc slunečním paprskům. Ty se dosud skrývaly za horizontem louky, ale zlatavá barva dávala na vědomí, že to nebude trvat dlouho a jasný kotouč se vyhoupne nad koruny stromů. O pohledy, které se mi naskytly, se ráda podělím.