Do světoznámého zimního střediska Schladming se jezdí lyžovat. A tak jsme tam jeli v létě a vzali si kola. Že jsme bydleli ve Starchlhofu /F/, to není žádná reklama, protože ať jedete kam jedete, v Rakousku je to všude prvotřídní. A teď už, co nás tu zvlášť silně oslovilo. To /F/ vás nabádá, abyste si vyhledali příslušnou fotku.
V prvé řadě to bude klasický výlet na Dachstein lanovkou, která však nekončí na nejvyšším vrcholu skalní skupiny (2995 m n. m.), nýbrž na prťavějším Hunerkogelu. Na fotce /F/ mírně vpravo od středu můžete na ostré skále vidět budovu stanice lanovky. Po cestě není žádný stožár (podobně jako na Lomnický štít), ale zabloudit nemůžete, protože lana vedou jen jedním směrem. (To bylo vysvětlení pro milovníky železnice, protože jim se koleje každou chvíli dělí a odbočují. My, milovníci lanovek, můžeme jezdit jen šikmo nahoru nebo šikmo dolů nebo v nejhorším případě kolmo dolů.)
Lanovka není žádná šouralka, pohybuje se rychlostí 43 km/hod. Když kouknete dolů, máte tam dvěstěmetrovou hlubinu. Výškový rozdíl obou stanic je kilometr. Jedna z kabinek má ještě druhé patro, otevřené. Jestli jste fakt teple ustrojení, tak si tam vylezte. Brzy ucítíte, jak vám nadledvinky nabízejí dostatek adrenalinu.
Nahoře je velká budova s restaurací a především krásný výhled do širokého okolí. Nejdřív nás upoutal ledovec /F/, na který se jezdí soustřeďovat české a jiné národní lyžařské týmy, když už u nich není sníh. Nadšenci uvítají můstek /F/, který vede jak do ledového paláce, tak na plošinku, která se jmenuje Schody do prázdna /F/. V ledovém paláci je mnoho soch z ledu, pěkně osvícených a dobře přístupných. Od staroegyptského Tutanchámona až po amerického kosmonauta na Měsíci. Já vybral aspoň jeden, snad dostatečně ostrý obrázek – ledovou lokomotivu /F/. Je vážně celá z ledu.
Abychom nezůstali jen na kopci, tak pár snímků z krásných alpských údolí /F/. Pod koly máte pevný povrch, kocháte se krajinou a ještě si můžete zastavit a chvíli se jen tak brodit potokem /F/. Také jsme se potkali s balvanem, který hrozí zavalit chaloupku /F/, ale dělá to už stovky let, tak snad ho příště najdeme na stejném místě. V údolích můžete natrefit dokonce na vodopády. Tenhle bych nazval spíš potokopád /F/, ale byl osvěžující. Když vás začnou bolet nohy, začnete hledat nějakou židli…, ale ne každá je pro vás /F/. Jo a ta modrá ovečka! /F/ Ten nápis jsem teda fakt nepochopil…
Na konci údolí zpravidla přijedete k restauraci, na farmu či aspoň k salaši, kde vám dají něco k jídlu a dávají najevo radost, že jste se dostali až tam. U jedné takové nás zaujala stodola /F/, jen se podívejte, jak celá kvete. Která stodola v české vesnici takhle kvete? Opravdu se používá jako stodola a seník, leč povšimněte si těch dveří /F/. Když přijdete blíž, pochopíte. Ano, je to hajzlík (byl dokonce splachovací). Toto slovo znamená česky prostě „domeček“.
Tak zase vylezeme trochu výš, na protější stranu údolí Enže, abychom viděli celý masív Dachsteinu. Totiž nelezli jsme, jako skoro pod každým pořádným kopcem tu čekala lanovka. Na Jezdecké pastvině, Reiteralmu, jsou skvělé panoramatické pohledy na Dachstein a je tu také jezírko, v němž se celý vzdálený skalní masiv zrcadlí. Celé to vidíte na titulní fotografii.
Z kopce vedou úžasné, krkolomné sjezdy, na nichž řádí desetileté děti s chrániči na všechny klouby, s helmou, která má řádnou ochranu brady, s diskovými brzdami a s dalším vybavením pro přežití. Na ostře klopené zatáčky a skokánky bychom své vnuky neposlali, ale jak je vidět, i tady se vývoj posunuje pod heslem Rychleji a bláznivěji.
Já srdnatě vyšplhal na kopec Grasselhöhe s nadmořskou výškou 2001 metr. Mně šlo o ten metr, samozřejmě. Bylo to drsné nahoru i dolů a nechápu, proč tam rodiče rvali dvou- a tříleté děti, které brečely, jakmile popadly dech. Já byl ale spokojený. Vrchol byl dobyt a já úplně dobit. (Nebo to bylo obráceně?) Na vrcholu jsem jako jediný přítomný nefotil jen směrem k Dachsteinu, ale také na druhou stranu /F/ a jak vidíte, všude to stojí za to.
Co napsat na závěr? V Rakousku je všechno krásné a všechno funguje. Marně hledáte, s čím být nespokojeni. To je pohroma pro běžného Čecha, který přece potřebuje být s něčím nespokojený a proti něčemu hovořit. Tak co bych teda já… Aha, už jsem na to přišel: Bylo tu příliš mnoho dobrého jídla. Přibral jsem dvě kila.
P.S. Někdo mi kdysi psal, ať dávám co nejvíc fotek. Já to ale zatím nedělám, snažím se, aby pečlivě vybrané fotky byly dobře provázané s textem. Proč vás zavalit obrázky bez popisu a vysvětlení? Děku za pocho.
