Všichni tři přitom trpí vysokým tlakem, vysoký cholesterolem anebo cukrovkou. Nebezpečnými nemocemi, jež mohou mít devastující následky. Jenže nebolí. A možná proto nejsou lidé schopni nebo ochotni dodržovat léčebný režim.
Výsledek léčby je přitom jednoznačně závislý na tom, jak dalece ji jsou pacienti ochotni dodržovat. Respektive nakolik jsou schopni na léčbě s lékařem spolupracovat. Odborně se tomu říká adherence. Jestliže pacient dodržuje to, co mu lékař doporučil, má vysokou šanci, že léčba bude úspěšná. A v případě chronických nemocí se může vyvarovat dalšího rozvoje nemoci a vyhnout se komplikacím.
Předpoklad účinné léčby: spolupráce pacienta s lékařem
Ale dodržování léčby není jen na nemocných. Hlavní roli hraje účinná spolupráce s lékařem a dalšími zdravotníky. Ti by měli především pacientovi vysvětlit, proč zvolili daný postup a jak má metoda fungovat. Díky tomu pacient může své onemocnění i zvolenou léčbu pochopit, což je nezbytným předpokladem pro zlepšení spolupráce.
„Opakovaná́, systematická́ edukace s využitím prostředků̊ zlepšující její́ účinnost (písemná dokumentace, využití názorných materiálů̊, modelů) zlepšují́ pochopení onemocnění i léčebné́ intervence ze strany pacienta, což je nezbytným předpokladem pro zlepšení spolupráce. Nepochybně důležitým prvkem strategie ke zlepšení adherence je volba racionální farmakologické léčby s důrazem nejen na účinnost, ale i dobrou toleranci,“ vysvětluje profesor Michal Vrablík, zástupce přednosty III. Interní kliniky Všeobecné fakultní nemocnice.
Tento přístup aktivní spolupráce pacienta s lékařem se čím dál více i v našich končinách uplatňuje především u léčby chronických onemocnění. Ale seznam nemocí se stále rozšiřuje. „Způsob, jak pacient přistoupí k léčbě své nemoci, ovlivňuje terapii všech nemocí, a to i těch nejbanálnějších,“ zdůrazňuje klinická psycholožka Šárka Slabá z Všeobecné fakultní nemocnice ve svém odborném článku Adherence k léčbě z pohledu psychologa.
V původním konceptu se předpokládalo, že se pacient bude lékařskými doporučeními řídit pouze pasivně. Vycházel z podřízeného vztahu mezi pacientem a lékařem. Protože v něm chybělo, že pacient je ten, kdo se má o své zdraví starat aktivně, považuje se dnes tento přístup již za přežitý.
„Adherenci můžeme chápat jako míru, do jaké pacient doporučení zdravotníka dodržuje (farmakologická i nefarmakologická), přičemž plán léčby vznikl na základě dohody mezi pacientem a lékařem, čímž se pacient stává klíčovou osobou v péči o své zdraví,“ zdůrazňuje Šárka Slabá.
Proč jsou pacienti neochotní
Aktivní spolupráce pacienta s lékařem na léčbě nejenže vede k optimálním výsledkům a zlepšuje nemocným kvalitu života, ale také snižuje náklady na zdravotní péči. Přesto se podle Světové zdravotnické organizace až polovina lidí neléčí tak, jak by měla. Podle různých studií se nejméně ochotně se léčí lidé s vysokým krevním tlakem a lidé s vysokým cholesterolem. Přitom nespolupráce na léčbě zvyšuje riziko významných kardiovaskulárních příhod o 20 až 40 procent. Zkrátka chroničtí pacienti onemocnění hůře zvládají, protože se těžko vyrovnávají s faktem, že se musí léčbě podrobit do konce života.
Pacienta v jeho přístupu k nemoci ovlivňuje řada faktorů. Jedním z nejdůležitějších je postoj rodiny a nejbližšího okolí. Pokud mu pomáhají a podporují ho, snaží se dodržovat to, na čem se s lékařem dohodl. Rozhodně ve vyšší míře, než když je na svou nemoc sám. Roli hraje i finanční stránka věci. Protože doplatky za léky, zdravotní pomůcky či nehrazené výkony a dopravu do ordinace, mohou být pro někoho neúnosné.
Dalším důvodem, proč lidé nespolupracují, je, že nepochopili léčebný režim. Ten opravdu někdy bývá složitý: pacient má užívat několik léků v různou dobu, po jídle či nalačno a v různých lékových formách. Stejně tak negativně na adherenci působí, pokud nemocný trpí nežádoucími účinky léků, a nebyl na ně připraven. A s rostoucím věkem se míra spolupráce také vytrácí. „Ve stáří je snížena schopnost člověka pochopit, respektovat, realizovat a dodržovat doporučení zdravotníků. Důležitou roli v aktivním přístupu pacienta má také léková forma, jednoduchost léčebného plánu a srozumitelnost doporučení,“ potvrzuje Šárka Slabá.
Někdy bývá příčinou neochoty i přemíra informací. Internet nám sice poskytuje nevídaný přísun znalostí, někdy je však těžké rozlišit, které z nich jsou relevantní a kterým zdrojům bychom se naopak měli vyhnout.
Důvěra – základní podmínka
Lékař by měl nemocného motivovat, vysvětlit mu žádoucí i nežádoucí účinky léčby a stejně tak ho poučit o následcích, pokud nebude doporučení dodržovat. Samozřejmě je třeba volit co nejjednodušší a zároveň co nejúčinnější terapii. Tedy takovou, jíž je pacient schopen přijmout. Úspěch přijde jen v případě, že pacient své nemoci rozumí. „To není vůbec jednoduché a v oblasti kardiovaskulární prevence zvláště. Vysvětlit srozumitelně nemocnému komplexní vztahy mezi rizikovými faktory a cévním poškozením představuje úkol obtížně řešitelný, navíc v čase vymezeném běžnému vyšetření. Přesto se o to musíme pokusit,“ uvádí profesor Vrablík.
V případě chronických onemocnění, které jsou celoživotní, je dobré, když si pacient s lékařem stanoví dílčí a splnitelné cíle. Pokud je třeba, aby pacient zhubnul, měl by ho lékař motivovat k postupné a trvalé změně stravovacích návyků. Stejně tak pohyb by měl ordinovat podle fyzické zdatnosti svých pacientů. Dosahováním dílčích cílů, jež by měl lékař ocenit, byť nastal sebemenší pokrok, roste pacientova sebedůvěra.
Lékař by si měl také všímat odporu pacienta a snažit se ho otupovat. Prostě být pozorný, empatický, naslouchat pacientovi a podporovat ho.
Nic z toho však nepůjde, pokud si lékař s pacientem nevybudovali vztah založený na důvěře. A to je možné opět jen díky komunikaci, citlivému přístupu a tomu, že lékař bude léčbu také vnímat jako důležitou.
Desatero pro lékaře
- Vysvětlete pacientovi srozumitelně a trpělivě podstatu onemocnění a princip léčby, přizpůsobte léčbu individuálním potřebám pacienta.
- Zdůrazněte pacientovi důležitost léčby a rizika non-adherence (nespolupráce na léčbě).
- Reagujte na pacientovy otázky vstřícně, udržujte oční kontakt, snažte se jej motivovat.
- Doporučte pacientovi, aby si informace psal, poskytněte mu vhodné informační materiály.
- Doporučte pacientovi používání upomínek na mobilním telefonu, případně vhodnou aplikaci pro chytré telefony.
- Navrhněte pacientovi, aby do léčby zapojil svou rodinu.
- Opakujte pacientovi důležité informace o způsobu užívání léků.
- Připomínejte pacientovi zásady zdravého životního stylu.
- Ověřujte si při každé návštěvě, že pacient doporučení k léčbě chápe.
- U problematických pacientů zvyšte počet kontrol.
Desatero pro pacienty
- Vyslechněte si všechny informace, které vám lékař poskytuje.
- Pokud čemkoliv nerozumíte, nebojte se zeptat.
- Uchovejte si a využívejte všechny informační materiály, které vám lékař poskytl.
- Snažte se léky užívat přesně tak, jak vám lékař předepsal.
- Používejte nějakou formu upomínek (například v mobilním telefonu), abyste nezapomínali léky užívat.
- Snažte se dodržovat zásady zdravého životního stylu.
- Dodržujte všechna další doporučení lékaře.
- Pokud vám léčba z nějakého důvodu nevyhovuje nebo se u vás objeví nežádoucí účinky, informujte o tom lékaře.
- Mluvte o své nemoci a léčbě se svými blízkými.
- Mějte na paměti, že pokud budete doporučení lékaře dodržovat, bude léčba účinná a pomůže vám.
Zdroj: Teva
