Kávička, dortíček, sklenička... Mladí lidé hospodaří jinak než senioři

Myslím, že dost pravdy má dcera p. Skopanové - také si dělám radost drobnostmi a vím, že pro jiné je to živobytí . A už se těším, až budeme všechny zase doma a zajdeme si na to kafčo a dortík. Samozřejmě ne každý týden, ale o to víc se na to můžeme těšit. :-)

Zajímalo by mne, jak s výsledky průzkumu Ministerstvo financí naloží. Také byly v minulosti časy, kdy jsme si s rodinou nemohli ani vyrazit na oběd - to si před výplatou někdy půjčoval pětistovku i náš ředitel. Naštěstí je momentálně doba, kdy si můžeme občasnou drobnou radost dovolit - my senioři, mladí také.

Nikd mne nenapadlo pojmenovat moji setrnost slovem financni gramotnost, hned mi stouplo sebevedomi. Pri toulani Prahou kde jsou ceny pro turisty tam opravdu neutratim ani korunu svacina a piti se nese z domu, obed v restauraci pro dva nehrozi, za ty penize uvarim na dva dny, ale vyjimecne se rada necham obslouzit to si vychutnam ze nemusim varit.

Zajímavý pohled. Asi na tom něco bude.

Souhlasím, že mnoha mladým lidem chybí finanční gramotnost, a to nejen co se týče návštěv restauračních zařízení. Na druhou stranu já si také dávám pracovní schůzky v kavárnách a rády se s vnučkou zveme, přičemž domácí limonáda nebo dvojka vína vyjde na stejné peníze. Kavárny byly odjakživa místem společenského i uměleckého varu. Moc mi v lockdownu chyběly. Ale když na ně nebudu mít, tak se nezhroutím. A líbí se mi reflexe Věry J. ☺

Termín „fenomén mizejících peněz“ se mi líbí. Proč mám pocit, že se týká i mě? :-)

A přitom se zdraví čaute. Promiňte, ale já ten podivný výraz nemůžu dostat z hlavy :)

Moje dcera mi odpověděla, když lidi nebudou utrácet tak jiní lidé nebudou mít co jíst.