Finanční poradci používají také výraz latté faktor. Jeho autorem je David Bach, který napsal několik bestselerů týkajících se nakládání s penězi. Snažil se tak vystihnou skutečnost, že mnoho peněz se takzvaně rozkutálí v kavárnách, tedy nejčastěji za kávu latté, která je mezi mladými lidmi velmi oblíbená. „Dát si něco v kavárně je pro mladou generaci naprosto běžné, zatímco dříve to bývalo něco poměrně výjimečného. Žádná jiná generace netrávila v kavárnách a restauracích tolik času a neutrácela tam tolik peněz jako současní mladí lidé. Jednorázově jde o malé částky, takže máme pocit, že nejsou důležité,“ uvedl.
Podle analýzy UniCredit Bank, která si všímala pohybu na kartách svých klientů, utratili v minulých letech mladí Češi měsíčně až pět tisíc dvě stě korun za takzvaně malé položky, to znamená útraty v kavárnách, v prodejnách s rychlým občerstvením nebo za levné oblečení a doplňky. Když něco stojí stovku, dvě, tři, mnozí lidé mají pravděpodobně pocit, že nejde o žádné velké peníze. Několik dalších výzkumů potvrdilo, že až polovina Čechů ve věku od osmnácti do třiceti let sice má pocit nedostatku financí, ale zároveň uváděli, že si neodpustí nějakou tu kávu či sklenku s přáteli.
Finanční poradci zpravidla každému, kdo si chce udělat pořádek v hospodaření, doporučují, aby si zapisoval nějakou dobu všechny své výdaje. I ty nejmenší. To znamená každou kávičku, každou malou koupenou svačinku. Výsledky bývají šokující.
„Pracuju ve velké firmě v centru Prahy, což znamená, že často s kolegyněmi nebo klienty chodím na schůzky do kaváren. Denně někdy dvakrát i třikrát. Nechám tam minimálně stovku. K tomu připočtěme oběd, za který dávám okolo sto padesáti korun. Vydělávám slušně, přesto nemůžu vyjít s penězi,“ vypráví sedmadvacetiletá Petra z Prahy. Když svůj životní styl popsala své babičce, ta se dlouho smála. „Moje milá, myslím, že si vůbec nedovedeš představit, jak žijí penzisté, kteří hospodaří se čtrnácti tisíci jak já, přičemž devět z nich padne na náklady spojené s bydlením. Já když jdu do kavárny, tak je to pro mě svátek,“ řekla.
„A nechybí ti to? To musí být hrozné, když člověk najednou nemůže chodit na kafe, na sklenku, na oběd.“
„Nechybí, protože pro mě nikdy nebylo běžné dávat si někde jen tak kávu či zákusek. Na oběd se šlo do restaurace jen, když rodina měla nějako oslavu.“
Když si Petra začala všechny své výdaje zapisovat, pochopila, o čem její babička mluví. „Já jsem se přímo zděsila. Pochopila jsem, že jsem finančně negramotný pitomec. Opravdu jsem nastavila razantní opatření a měsíčně si teď odkládám minimálně čtyři tisíce. A vůbec to nebolí, pořád si můžu občas dopřát nějakou radost, posedět s kamarády, neznamená to, že bych se výrazně omezovala. Jen si prostě už ke kávě nedám minerálku za padesát korun, ale raději se pak napiju vody z vodovodu. A na oběd jdu jen jednou týdně, jinak si nosím jídlo sebou,“ vypráví.
Mnoho starších lidí nyní vůbec nedokáže pochopit životní styl mladé generace.
„My jsme byli zvyklí, že musíme vyjít s tím, co jsme vydělali. Když se půjčovalo, tak na něco důležitého, my si například na novomanželskou půjčku zařídili byt a ten nábytek nám pak sloužil přes třicet let,“ vypráví pětasedmdesátiletá Hana z Ostravy. A pokračuje: „Vařily jsme. Do práce jsme si nosily jídlo v kastrůlku. Pracovala jsem v obchodě v centru města a rozhodně jsme si nemohly dovolit chodit na oběd do restaurace. Vnučka dnes chodí z práce na oběd do restaurace každý den a neustále říká, že nevyjde s penězi. Jednou mi řekla, že si spočítala, že za takzvané drobnosti utratí měsíčně asi pět až šest tisíc korun. No to je šílené,“ dodává.
Ministerstvo financí dělalo průzkum, jehož cílem bylo zjistit, jak jednotlivé věkové kategorie nakládají s penězi. Ukázalo se, že domácnosti seniorů si tvoří rozpočet a pak jej dodržují. Naopak od mladých, kteří přiznávali, že když jim pochybí na něco peníze, mají k dispozici několik kreditních karet, kterými si vypomohou. Ve shrnutí průzkumu zaznělo následující: „Přehled o osobních financích mají především lidé ve věku od čtyřicet pět let výše, ale mladí do dvaceti devíti let a studenti v omezené míře.
Latté faktor je výraz, který možná zní směšně, ale perfektně vystihuje dnešní životní styl. Tak je dobré si na něj občas vzpomenout, když má člověk pocit, že nemůže vyjít s penězi.
