Přestože se toto číslo zdá být dramatické, ve skutečnosti se za ním skrývá dobrá zpráva. V minulých letech bylo plýtvání jídlem ještě větší. Situaci již několik let sleduje tým vědců a aktivistů z Brna, kteří také organizují různé kampaně, aby lidi na tento problém upozornili.
Zjistili, že v době pandemie koronaviru se české domácnosti začaly chovat hospodárněji, než jindy. „Během tvrdého lockdownu bylo snížení plýtvání nejdramatičtější, ačkoliv jsme paradoxně seděli doma, děti jedly doma, takže se víc nakupovalo a vařilo. Maminky ale měly čas naplánovat si, co uvaří, měly čas projít si ledničku nebo naplánovat nákup. Nechodili jsme na časté spontánní nákupy,“ uvedla Lea Kubíčková z Provozně ekonomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně, která výzkum vede.
S čímž souvisí jeden fakt, který se projevuje řadu let. Těmi, kdo nejhospodárněji zacházejí s potravinami, jsou seniorské domácnosti. Tedy lidé, kteří mají čas a chuť si nákupy promyslet, vaří, pečou, zpracovávají přebytky. Jinými slovy, chovají se tak, jak bývalo normální kdysi, tak jak hospodařili naši předkové. Tvrdý lockdown takto naučil přemýšlet i lidi, kteří dříve byli zvyklí cestou z práce nakoupit hromadu zbytečností, stravovat se po restauracích a pak čas od času doma zjistit, že se v lednici skrývá něco s brutálně prošlou záruční lhůtou, co skončilo v odpadu.
Podle mnoha odborníků na tuto problematiku je velkým problémem, že mnozí lidé podléhají lákadlům velkých balení. Obchodníci vytvářejí dojem, že nakoupit velké množství jídla za takzvaně výhodnou cenu je terno.
„Lidé kupují to, na co je reklama a navíc v množství, které jim nutí někdo jiný. V restauracích pak jedí velká množství jídla, protože na talířích jsou obří porce, které mají přilákat hosty. V obchodech si kupují balení XXL, tři balení za dvě,“ říká Iva Málková, zakladatelka hnutí STOB, které pomáhá lidem najít zdravý životní styl.
Podle ní je hlavním problémem to, že v mnoha lidech nákup jídla vzbuzuje pocit uspokojení, radosti a nepřemýšlejí, co a proč vlastně jedí. „U pokladny hodí do košíku sladkost, která je na očích a vzbudí v nich pocity blaha, protože zrovna viděli televizní reklamu, jak se u té samé sladkosti sbíhá šťastná rodinka s rozzářenýma očima dětí i psů,“ vysvětluje.
Vítězem je zpravidla ten, kdo se naučí lákadlům obchodníků odolávat a kupuje jen to, co si předem sám naplánoval a promyslel, jak to zpracuje a kdy to sní. Neznamená to ovšem, že jde o lidi, kteří si něco odpírají, jak si o nich bezhlaví nakupovači často myslí. „V penzi jsem se naučila hospodařit, ale neznamená to, že bych nějak trpěla,“ vypráví sedmašedesátiletá Věra. Na velký nákup se vypravuje jednou týdně a zásadně má předem napsáno, pro co jde. „Jedná se o suroviny, ze kterých pak celý týden vařím. Takže třeba kuře, které naporcuju a mám z něj vývar a další tři varianty jídel, přičemž ještě zbytky mnohdy zapeču s těstovinami. Nekupuju takzvané blbosti, tedy sušenky, sladkosti, to si raději upeču koláč nebo chroustám sušené ovoce. S manželem nám to tak vyhovuje, ale jedna naše známá se vždy diví, jak málo za jídlo utrácím a pořád naříká, že nemůže vyjít s penězi. Říká, že my hladovíme, šetříme, odepíráme si radosti a není schopna pochopit, že to tak není. Přitom pohled do jejího nákupního vozíku vysvětluje vše – polovinu ho má narvaný různými limonádami, džusy, sušenkami, buchtami v igelitu,“ vysvětluje Věra. Tvrdí, že zatímco její známá mnoho věcí vyhazuje do popelnice, ona ne:. „Když peču, udělám koláč menší, takový, že ho s manželem hned sníme. Ona si sama pro sebe koupí velkou vánočku, která je za dva dny tuhá, takže jí půlku mrští do odpadu.“
Lidé mají různé způsoby přístupu k hospodaření s potravinami, faktem však je, že plýtvání s nimi je v Česku obrovské, přestože poslední průzkum naznačil, že se nad tímto fenoménem hodně lidí zamýšlí. Zřejmě přibývá těch, které kampaně zveřejňující údaje o plýtvání poněkud vyšokovaly a uvědomili si, že se mluví právě o nich.
