Příliš mnoho jídla. Přehnaně nakupujeme, jíme i vyhazujeme

Byla jsem vedena z domova k šetrnosti, ono nic jiného také nezbývalo Neplýtváme jídlem ani dnes i pro zbytky máme strávníky.

Byli a ještě stále jsme, tehdy před šedesáti lety 4 hladové krky a nikdy nic nezbylo. V neděli ráno dala maminka vařit starou slepici, která už nesnášela vejce. Zadělala, ze 2kg mouky, 2 vajec a kostky (250gr) smetolu, na buchty a odešli jsme do kostela, jak jsem se již zmínila, tatínek byl varhaník. Po návratu upekla 3 pekáče buchet, uvařila slepičí polévku, v pondělí byla slepice na paprice a bylo vystaráno. Nic se nevyhazovalo, nebylo co. Co se v mládí naučíš, ve "stáří" jako když najdeš, takže ani dnes nevyhazuji, umím hospodařit a mrazák to jistí :-)

Moje maminka je z 11ti dětí. Ta bída a chudoba ji asi naučila šetřit se vším, tedy i s jídlem. Já se snažím nakupovat s rozumem. Je hodně lákadel v dnešní době, ale člověk se musí naučit to zvládat. Pokud něco zbyde, dám slepicím. Moje 2 milé kočičky taky nechají zbyteček, vhodím slepicím. Nevyhodím nic.

Problém bude asi v lidech a generaci. Jak se asi plýtvalo s potravinami v době našich dědů a babiček a ......., před čtyřceti lety komunistického socialismu ? V čem byli vedeni naši rodiče v rodinách jež zde byli ještě před vítězným únorem 1948. Kolik dnešních hospodářů a hospodinek , dokáže z prdu udělat jídlo pro rodinu jako jsme to zažily my ?? Je komické přiznání vzdělankyně jednoho českého bankovního domu, že bude muset i v důchodovém věku pracovat , že jí důchod stačit nebude (až to příjde) ! Je zajímavé , že u těchto ekonomicky vzdělaných jedinců vůbec s takovou prognozou může přijít. U umělců a hereček se to dá pochopit, bohémský způsob života a nemyslení na strýčka Příhodu, je pro tuto sortu příznačné. Ale budoucnost průměrných středoškolsky vzdělaných občanů by měl být aspon na úrovni řemeslníků osvč jež si na svůj odchod na odpočinek chystají cca třicet let. Jsou schopní a neschopní lidé - to platilo a platí v každé době a každé společnosti a politickém režimu.

Od té doby. co máme v obci kontejnery na bioodpad vidím, jak se plýtvá s jídlem. Já nejsem líná odnést zbytek kamarádce pro slepice a jsem ráda, když mi kamarádka nechá otrhat rybíz, který nepotřebuje. Vnoučata z něj pak mají domácí sirup. Asi je to povahou - někdo se ovládne a nekoupí zbytečnost a někdo koupí co vidí a pak teprve řeší co s tím. Plýtvání jídlem mi vadí.

Jednou mi chtěla tchýně předvést jaká je hospodyňka a pochlubila se mi v červnu, že ona má ještě v mrazáku jahody z loňské sklizně. To jsou hodně drahé jahody. Řekla jsem. No, odpověď ji vhod nebyla. Byla jsem začátečnice... A moje matka mi zase vyčinila, proč kupuju strouhanku. Že kdybych byla hospodyně Jak se patří, měli si svoje rohlíky...mně ale rohlíky nezbývají, povídám, tak nevím, která z nás dvou hospodaří líp. Odpovědí mi bylo dlouhé ticho. Kuře poučilo slepici....

Vesměs se to tady píše. Je problém mladých domácností. My starší na to máme víc času a přehled. Za nás snad jen dodám,nechodime do restaurací.

Myslím si, že pokud má člověk jen trochu rozumu, byl by bláhový, kdyby vyhazoval jídlo. Asi někdo, kdo se teprve učí hospodařit za své peníze, u toho pochopím, že něco prošlého nebo zkaženého občas vyhodí. Časem si dá větší pozor už při nákupu. Občas si říkám, z čeho ty informace novináři čerpají. Zdá se mi to číslo moc velké.

Musím říct, že v různých životních etapách jsem měla k dispozici různé sumy peněz. Snad nejhorší to je, když je člověk s dítětem na rodičovské dovolené. To se sakra muselo počítat. Když to člověk nejméně potřeboval, rozbila se dítěti jediná zimní bunda a bylo vymalováno... Kupodivu mě takové pozorování a přemýšlení o různých věcech přesvědčilo o tom, že není až tak důležité, kolik člověk vydělá, ale jak s tím umí hospodařit. Protože když vedle sebe postavíte dva lidi s různými platy, většinou ten s menším příjmem je nucen promyšleně s penězi nakládat a ten s tím vyšším výdělkem si občas něco nákladnějšího dopřeje a potom si stěžuje, že nevyjde. Nikdy jsem neměla ve zvyku kupovat něco, co se nesnědlo. Ani když byly děti malé větší dospělé a ani teď, kdy mám na starosti jen svou mlsnou pusu. Dá se na jídle ušetřit. Aniž by člověk hladověl. Neběhám po marketech s lístečkem, ale když přijdu k něčemu v akci, co jím, je to lepší, proč mít tutéž věc za jednou tak vysokou cenu. Některé levné věci, které procházejí, jsou tedy drahé. Ty mě neoslovují. Zase musím upřímně říct, že kdybych měla třeba domácí ovoce na knedlíky, jakože nemám, kvůli sobě bych je nevařila. Abych to potom nacpala do mrazáku a vyjídala. To by mě nebavilo. Mají hotové,balení pro jednoho, tak je lepší si to koupit čerstvé. Ano, pro širokou rodinu by se to nevyplatilo. Ale abych pro sebe vařila dvacet třicet knedlíků....to ne. Zrovna tak když mám chuť na makove koláče, koupím si dva v osvědčeném pekařství. Pochutnám si. Péct celý plech je pro jednoho nesmysl. Jedla bych to čtyři dny. Na jídle se dá ušetřit. Pokud x lidí hospodaří společně a pokud jim chutnají stejné věci. Koupit ke gulášové polévce každému čtyři škvarkové placky by bylo drahé. Tam se vyplatí upéct dva plechy....a je do snídaně....

Tak to u nás nehrozí. Jíme jen čerstvá jídla. 3x týdně nakupují a všechno se spotřebuje. Mrazák jsme prodali. V mražáčku nad ledničku máme vitamíny ze zahrádky.