Předložky
Předložky patří mezi neohebné slovní druhy. Na některé se podíváme z hlediska jejich vazeb a významu.
1) Předložkové vazby
mimo x kromě, vyjma
Předložka mimo se pojí se 4. pádem, předložka kromě se pojí se 2. pádem. V užívání těchto předložek se objevují chyby velmi často.
Např.na dopravních značkách:
ŠPATNĚ Mimo vozidel. Mimo dopravní obsluhy.
SPRÁVNĚ: Mimo vozidla. Mimo dopravní obsluhu.
SPRÁVNĚ: Kromě vozidel. Kromě dopravní obsluhy.
Další příklady:
Mimo moji sestru přišli všichni. !!! ŠPATNĚ: Mimo mojí sestry ... !!!
Vzali si všechna štěňata mimo to hnědé. !!! ŠPATNĚ: … mimo toho hnědého. !!!
Mimo tyto události si na nic jiného nevzpomínám. !!! ŠPATNĚ: Mimo těchto událostí… !!!
SPRÁVNĚ: kromě mojí sestry, kromě toho hnědého, kromě těchto událostí
Předložka vyjma se pojí se 2. i se 4. pádem: kromě bratrů, mimo bratry, vyjma bratry i vyjma bratrů.
„z“ a „s“
Předložka z se pojí s 2. pádem: vstal z postele, vyšel z domu, vystoupil z vlaku, jak z toho ven, radost z vítězství …
Předložka s se pojí se 7. pádem: matka s dcerou, lahev s vodou, koláč s jablky, pán s plnovousem …
Užívání předložky „s“ s druhým pádem je vnímáno jako silně zastaralé. Můžeme ji použít, pokud chceme zdůraznit směr „z povrchu pryč“ či „po povrchu dolů“. Např.: sundat se skříně, vzít se stolu, téci se svahu. Na rozdíl od významu „zevnitř něčeho“: vyndat ze stolu, ze skříně, vytékat ze svahu.
Ve frazeologických spojeních být s to a kdo s koho píšeme s, protože se v nich zachovala stará, dnes již neužívaná vazba předložky s se 4. pádem.
naproti
Předložka naproti označující polohu se pojí se 3. pádem:
Náš dům stojí naproti škole. !!! ŠPATNĚ: naproti školy !!!
Seděli jsme naproti dveřím. !!! ŠPATNĚ: naproti dveří !!!
Naproti tomu krásnému paláci je příjemná restaurace. !!! ŠPATNĚ: Naproti toho krásného paláce … !!!
2) Význam předložek
díky x kvůli
Mezi těmito předložkami je významový rozdíl. Mluvčí i pisatelé ho však často opomíjejí. Původní význam předložky díky je kladný: zásluhou, s pomocí. Např.: Díky lékům se mu udělalo lépe. Díky dobré přípravě dostala za zkoušku jedničku.
Předložka díky slouží i k vyjádření ironie: Díky tvé neschopnosti jsme si dovolenou pěkně užili.
Často se ale setkáváme s výroky, v nichž dík není namístě. Např.: Díky mrazům silničáři nestihli opravit silnici včas. Díky dovolené má obchod zavřeno. Díky požáru přišli lidé o majetek. Stav Josefa Laufera se nemění. Přichází díky tomu o miliony. Díky pádu letadla zahynulo několik lidí.
Internetová jazyková příručka uvádí u hesla díky: „Některé zdroje tradičně nedoporučují užívat předložku díky v negativních výpovědích (např. Díky pochybení údržbáře zemřelo pět lidí.). Je však zřejmé, že předložka díky v současné době v očích některých uživatelů češtiny již ztratila hodnoticí význam a takováto spojení vnímají jako zcela neutrální. Vždy je ovšem třeba počítat s tím, že pro řadu lidí je užití předložky díky v negativních kontextech stále nepřijatelné nebo přinejmenším rušivé.“
Pravdová a Saturková (2010) konstatují, že „značně nevhodné je spojení předložky díky se jmény označujícími lidské tragédie nebo živelní pohromy“ (s. 35).
Místo předložky díky můžeme použít předložky kvůli, vinou nebo výrazy následkem, v důsledku, vzhledem k, s ohledem na: Např.: Kvůli zradě jednoho z nich prohráli bitvu. Vinou chvilkové nepozornosti se zranila. Následkem silných dešťů nastaly na jihu země povodně. V důsledku poruchy topení je zavřeno. Vzhledem k nedostatku informací jsme nemohli projekt dokončit.
Výrazy s sebou a sebou
Předložka s se píše ve spojeních jako brát s sebou, vzít s sebou, nést s sebou, vést s sebou, jídlo s sebou apod.
Samotné sebou bývá po slovesech, jimiž se označují pohyby, které dělá původce děje svým tělem: házet (hodit) sebou, škubat (škubnout) sebou, hýbat (pohnout) sebou, praštit sebou apod.
Je rovněž součástí spojení jistý (sám) sebou, překvapený sám sebou, rozumí se samo sebou.
Zdroje:
Havránek, B.; Jedlička, A.: Stručná mluvnice česká. Upravené vydání podle nových Pravidel českého pravopisu z r. 1993. Praha: Nakladatelství Fortuna, 2002.
Internetová jazyková příručka. https://prirucka.ujc.cas.cz/
Pravdová, M.; Saturková, J. (eds.): O češtině 3. Praha: Edice ČT, 2010.
Úvodní foto: Jelínek, J; Styblík, V. Čtení o českém jazyku. Praha: SPN 1971. Ilustrace Miloš Nesvadba.
