Co pro mě znamená čas?
Kamenný budík z louky před hvězdárnou v Hradci Králové. FOTO: Vladislava Dejmková

Co pro mě znamená čas?

6. 9. 2021

Jistě mi dáte za pravdu, že slovo čas je v naší řeči velmi frekventované. Nejčastěji bohužel uslyšíme to známé “nemám čas”. V souvislosti s časem si vybavuji i spoustu dalších tvrzení týkajících se času.

Například:

Čas jsou peníze.
Dává si načas.
Už je na čase!
Je čas jít spát!
Nemám času nazbyt…
Až na to jednou budu mít čas...
Čas se krátí.
Čas měří každému stejně.

Nedávno jsem kdesi četla, že již staří Řekové chápali čas ve dvojím smyslu: jako Chronos a Kairos. Chronos je vládce času určovaného hodinami, kalendářem, je přesně definovaný. Tento “čas” máme stále v patách. Něco nestíháme, doháníme, plánujeme na určitý čas.  Na rozdíl od toho lze Kairos lze chápat jako čas vhodný pro určitou událost. Třeba vhodný čas pro odchod do penze či vhodná doba pro zimní prořezávání ovocných stromů. Toto rozlišení se mi velmi zalíbilo a posléze mě přivedlo k zamyšlení, jak jsem na tom s časem ve svém životě.

 

hucak.jpg

Hodiny na Hučáku - dokud jsem bydlela nedaleko, naslouchala jsem mnoho let jejich pravidelnému odbíjení. FOTO: V. Dejmková

 

V mém osobním životě obojí čas vždycky byl a stále je velmi důležitý. Jsem člověk, který preferuje plánování před náhodným plynutím čehokoliv. Nevím, proč taková jsem. Asi jsem se tak narodila, protože podobně to měli i moji rodiče. A určitě jsem tak byla vychována. Když jsem někde měla být v pět hodin, udělala jsem všechno proto, abych určený čas dodržela. A většinou jsem tam byla pět minut před pátou. Dodržení plánovaného času je pro mě samozřejmé, stejně jako respekt k času těch ostatních. Přesto i mně se podařilo v životě párkrát přijít někam pozdě. Většinou kvůli zásahu nějaké vyšší moci. I tak jsem byla vyvedena z míry a velmi jsem se omlouvala. I kvůli tomu ráda sleduji aktuální čas. Kdekoliv. Na svých hodinkách, na nástěnných hodinách, na pouličních či věžních hodinách, ale i na nádražích či autobusových zastávkách. To se odráží dokonce i na mých fotografiích, ráda fotím hodiny. Pár takových případů jsem zařadila do tohoto přispěvku pro zpestření. Klasický hodinový ciferník dokonce vnímám lépe, než pouhé číselné zobrazení času. Skutečnost, že vím, kolik je hodin, je součástí jakéhosi vnitřního řádu v mé mysli. 

 

nadrazi-9.jpg

Hodiny na budově hlavního nádraží mě doprovázejí na každou cestu vlakem. FOTO: V. Dejmková


Patrně z důvodu zachování rovnováhy žiji přes čtyřicet let s mužem, jehož vztah  k dodržování času je zcela protikladný. Prvním varovným signálem bylo, že se o téměř hodinu později dostavil na naši svatbu. Tehdy jsem to nejdřív pořádně  obrečela, ale pak jsem se dala přesvědčit a svatba se konala prostě o hodinu později. Postupně jsem se přizpůsobila tomu, že jakýkoliv s ním dohodnutý čas je velmi přibližný. Oznámení, že se vrátí domů v pět, prakticky znamená, že přijde domů asi tak do půl šesté. Nikdy ne dříve, vždy trochu později. V nekritických situacích jsem se s tím prostě srovnala. Provádím si svůj vlastní “přepočet” času a tím se řídím. Ve významných situacích se naštěstí přizpůsobil můj muž. Pamatuji si, že k tomu dost přispěly dvě události. První z nich byl málem zmeškaný odjezd na zahraniční dovolenou. Ještě dnes si umim vybavit, jak jsme se dvěma dětmi, dvěma kufry a šílenstvím v očích  dobíhali rozjíždějící se zájezdový autobus. Ten naštěstí zastavil a nastoupili jsme. A celou cestu tam jsme spolu nepromluvili ani slova. Druhá výrazná příhoda se odehrála na letišti v Antálii. Můj muž radostně konzumoval u stolečku snídani z balíčku, který jsme dostali v hotelu, a blahosklonně odmítal mé informace o tom, že už končí doba k nástupu do našeho letadla. Přesvědčil ho až můj rázný odchod k zavírajícím se “vratům”. Po této “příhodě” naštěstí můj muž přehodnotil svůj vztah k času Chronos aspoň u “velmi důležitých” událostí. 

 

bilavez3.jpg

Hodiny na Bílé věži mi přinášejí pocit něčeho starobylého, ale stále dobře funkčního. Mimochodem je "přehozená" velká i malá ručička. Všimli jste si? Prý si tuto záměnu ručiček vymohli tehdejší obyvatelé města, kteří žili na jeho okrajích. FOTO: V. Dejmková


S časem Kairos jsem na tom trochu jinak. Když se ohlédnu svým životem, musím přiznat, že jsem často mívala problémy s tím, najít vhodnou chvíli pro konkrétní činnost. Často jsem moc přemýšlela a váhala, až jsem občas  vhodný čas  promeškala nebo dokonce vůbec nenalezla. Ale s ubíhajícími lety se to postupně zlepšovalo. Zkušenosti mě naučily, jak zvolit ten správný čas pro to či ono. Skoro se mi zdá, že jsem vhodný čas pro důležité věci nakonec vždycky nějak našla.  Dokonce bych řekla, že se mi postupně podařilo oba časy ve svém životě tak nějak rozumně skloubit. A snad je i dobře a smysluplně využít.

 

 satlava-1.jpg

Sluneční hodiny jsou v Hradci Králové na několika místech, ale tyto jsou bezkonkurenčně nejkrásnější. Znají je hlavně hosté restaurace Šatlava, protože jsou prakticky ukryté v atriu mezi domy. FOTO: V. Dejmková

 

A jak jste na tom s časem vy?

 

 Zdroje informací: psychologie.cz

 

 

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 25 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dana Kolářová
Bezva fotografický nápad!
Jan Zelenka
Skvělý fejeton o čase. Koncem května jsem dával na íčko podobný článek.
Marie Novotná
Ten čas utíká stále rychleji a já jsem stále pomalejší. Snažím se neztrácet čas a užít si, mně vymezený čas , využít ku svému užitku i užitku jiných . Velmi zajímavý článek.
Věra Ježková
Moc hezké zamyšlení. I pro mě je čas důležitý. A preferuji plánování před náhodným plynutím čehokoliv. Nejsem dochvilná, jsem předchvilná. Trpím při představě, že bych někam měla přijít třeba jen o minutu později. Říká se, že dochvilnost není nic jiného než nutnost čekat na ostatní. Aktuální čas také sleduji neustále. A umím ho i odhadnout s přesností na pár minut. Např. když se v noci probudím, což bývá často. Správný čas jsem vystihla pro předčasný odchod do důchodu.
Soňa Prachfeldová
Můj čas plyne, je dán ubíhajícími léty, slabší fyzickou silou a vše nejde tak rychle, jak bych si přála a i tak pomalu tam, kde bych chtěla. Jsem dochvilný člověk a téhož si vážím i u druhých.
Jana Šenbergerová
Hezký článek i fotografie. Většinu života jsem musela fungovat podle hodinek. S odchodem do důchodu jsem je odložila a díky tomu zjistila, že si poradím i bez nich. Dovedu se orientovat podle slunce, a to i tehdy, když je zamračeno. Mé případné selhání jistí můj muž, který nosí hodinky i doma, což vůbec nechápu.
Alena Tollarová
Bez hodinek na ruce nevycházím z domova a průběžně na nich sleduji čas. Přednost dávám klasickým hodinkám s ručičkami. Raději si řeknu je za pět minut půl dvanácté než 11.25. To na vnoučatech vidím, že přečíst čas na normálních hodinách už jim docela dělá problém. Rozčiluje mě, když hodiny třeba na náměstí nejdou správně. To sluneční hodiny jdou správně vždycky. I když ... letní a zimní čas jim nic neříká :) Zajímavé jsou třeba ty u rozhledny Stradonka.
Zuzana Pivcová
Kdysi tu o dvojím pojetí času měl příspěvek Jirka Libánský, ale to tu ještě řada lidí nebyla. Vím, že třeba uváděl, jak pojímají čas přírodní národy. Tvůj článek s osobním postojem se mi velmi líbí. Netvrdím, že jsem dochvilná a vše předem plánuji. ale lidi, kteří nechají čekat hostitele a přijdou na návštěvu klidně o 1 - 2 hodiny později, aniž by měli vážný důvod a nějak se omluvili, nemám moc ráda.
Antonín Nebuželský
Pěkné. Taky nechodím pozdě :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.