Wikimedia Commons

Naposled

14. 9. 2021

Moje poezie

Autor: Dalibor Polanský

Hodnocení:

(5 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jiří Dostal 10.9.2023 07:44

:-) Nic proti smutku a pláči, hlavně pod sebou neutírat slzy sebelítosti... :-)

Jitka Chodorová 10.9.2023 07:08

Souhlasím s MM pode mnou, pěkné verše.

Marie Magdalena Klosová 6.9.2023 18:22

Onehdy tu byl na stránkách taky Pierot. Vždy jsou něžní, křehcí, směšní a smutní zároveň. Každý z nás ho kousek v sobě nese. A občas mu "kopou do zadku". Zkrátka, "c´est la vie". Pěkné verše. mm

Dalibor Polanský 16.10.2021 07:21

Jaroslav Charvát, to se nedá nic dělat, každý máme svou oblast, ve které se cítíme dobře. Někdy je to jenom o snaze porozumět.

VANDA Blaškovič 15.9.2021 14:06

Mýlíte se, Dalibore.

Dalibor Polanský 14.9.2021 22:23

Soni, jsem pouze smutný mim, a ten je odsouzen trpět kopance do svého zadku. A nitro? To nikoho stejně nezajímá, jen když si může kopnout.

Dalibor Polanský 14.9.2021 21:17

Zuzano, každý nosíme masku a ne jednu. Kdo se dobere té spodní vrstvy? Ani já ne té své vlastní. A nejsem sám.

Soňa Prachfeldová 14.9.2021 15:45

Člověk neodhalí jen tak své nitro, ono to ani nejde, snad jen náznak v poezii.

Zuzana Pivcová 14.9.2021 13:25

Jsme sami diváky i Pieroty vlastního života. Nemusí to být běloba, a přesto často skrýváme svůj vnitřní pláč pod maskou vykresleného smíchu. Co se na nás ostatním lidem líbí víc, pokud se vůbec něco líbí? Vždyť i ten potlesk je pouhá maska. Díky, Dalibore.

Jan Zelenka 14.9.2021 11:51

Krásné, Dalibore!

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek