Jsme Homo sapiens non communicantes?
Ilustrace: Tomáš Polák. Poskytnuto portálu i60

Jsme Homo sapiens non communicantes?

19. 9. 2021

„Ta lampička blbne už tejden, kdy ji hodláš spravit,“ ptá se Marcelka. „Jó, promiň, zejtra koupím čokoládu,“ odpovídá Jan. „Co blábolíš, proč bys kupoval čokoládu, já chci, abys opravil lampu na psacím stole, čokoládu ti pak klidně koupím sama, ale jíst bys ji neměl, seš tlustej.“

Jan se snaží napravit drobné technické zmatení jazyků a vysvětluje své ženě, že „čokoláda“ se říká šroubovací spojce na dráty, která je většinou hnědá, ale může být taky třeba i bílá nebo červená… přerušuje ho: „Proč se tomu teda říká čokoláda, když to je i červený, tomu nerozumím.“

Ani nedutám, jsem tu návštěvě. Jen registruju, že v Janovi evidentně vzrůstá hladina testosteronu: „To jako chceš, aby se červený čokoládě říkalo třeba jahoda, nebo co? Prostě čokoláda je čokoláda, vypadá jako čokoláda, odlamuje se jako čokoláda, elektrikáři tomu tak říkají a šmytec!“ „A ty seš snad elektrikář, Jeníčku? Ti ať si tomu říkají jak chtějí, kdybys normálně řekl, že koupíš spojku na dráty, nemuseli jsme se tady dohadovat. Ale to je ta vaše sebestředná chlapská povrchnost, myslíte si, že každej musí hned pochopit všechno, co vypustíte z pusy.“ Touto mikroanalýzou manžela jakož i celé ostatní mužské populace Dáša dialog energicky ukončuje.

Nedávno jsem vyzvedával kamaráda Luboše, že půjdeme na ryby, a vyslechl jsem podobně metafyzickou disputaci: „Lubo, proč vlastně chytáš ryby, když je pak pouštíš,“ pravila jeho milovaná manželka Dáša. „Já u vody odpočívám, Dášenko.“ „A po čem odpočíváš, Lubo, vždyť nic namáhavýho neděláš?“ „Odpočívám psychicky, Dášenko.“ „A taky ryby nejíš,“ pokračuje Dáše v rozboru, „buďto je jez, nebo nelov, to je logický. Jak k tomu ryby přijdou, že je máš pro zábavu, ale proč se ptám, to je ta vaše mužská panovačnost, když se pro něco rozhodnete, tak to je správný i když je to blbost.“

Vzpomínám si na minipovídku Pavla Rozvalda, myslím, že se jmenovala „Zpátky“. Manželka v ní obviní manžela, kterej byl na nákupu, že jí zpátky vrátil málo peněz. On brilantně provede exaktní výpočet, položku po položce, od peněz, které obdržel, odečte utracené, přepočítá vracenou částku. Ona to odsouhlasí, pochvalně ho poplácá po zádech a řekne: „Ale stejně je to nějak málo!“

Možná Bible zapomněla uvést jednu významnou událost. Ještě před Babylonským zmatením všelidského jazyka muselo podle mě dojít ke ztížení komunikace mezi muži a ženami. Předpokládám, že když Bůh vypoklonkoval Adama a Evu z Ráje, ještě za nimi zavolal: „Ajtať, v potu tváře buďtež se dorozumívati!“

Zajímalo by mě, jak to chodí v rodinném partnerství zvířat. Jestli třeba když táta antilopák řekne mámě antilopě: „Hele, mamino, vem haranta a budeme utíkat, asi jsem zahlíd toho pitomce jaguára,“ ona neodpoví: „Zase to tvoje věčný pobíhání, bůhví co jsi viděl, ale to je ta vaše samčí antilopí ustrašenost, že jsem si radši nevzala bůvola.“

Ale zpátky k nám, furt se o něčem dohadujícím pánům tvorstva, živočichům Homo sapiens non communicantes. K tomu, že často mluvíme-li o tomtéž, nemluvíme totéž. Chovám hluboký cit k paní Pavle, chtěl bych být v jejích očích supermanem, takže se občas nezřízeně vytahuju, ba přímo chvástám. Například vyprávím o své volejbalové minulosti a navrhuju jí, že bychom se třeba mohli jít podívat na nějakej zápas (samozřejmě počítám s tím, že bych u ní získal body odborným zasvěceným výkladem). Jenže ona na mě upře krásné hnědozelené oči a konstatuje, že nevidí důvod, proč by měla trávit čas sledováním, jak se pár chlapů málem přetrhne, aby jim balón nespadl na zem. Pamatuju, že podobně se před mnoha lety zachovala spolužačka Anča, která naši partu ukecala, ať ji vezmeme na fotbal Sparty s Bohemkou. Co prej to je za událost, když o ní už tejden meleme. Po zápase nám ale oznámila, že nechápe, jak někdo normální může bejt v tranzu z jenom toho, že kluk nakopl míč do sítě.Třeba by v rámci Ústavu pro jazyk český mohlo vzniknout badatelské oddělení, které by se zabývalo dohadovacími disproporcemi mezi ženami a muži. Jenže jak to udělat? Když tam budou pracovat samí chlapi, výsledky poškoděj ženy a naopak. Smíšený tým nepřichází v úvahu, ten by se zřejmě nedohodl vůbec na ničem. Takže to nechme jak to je, že jo, zas tak o moc nejde!

Fejetony Tomáše Poláka
Hodnocení:
(4.9 b. / 23 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Caklová
My také a je to lepší, alespoň se manžel prostřednictvím íčka dozví, bez případných sporů, co má doma :-) :-) :-)
Marie Faldynová
Tohle už máme za sebou, čučíme každý do svého kompu a je klid. Je otázka, jestli je to lepší :-))
Jitka Caklová
Klidně bez pardonu, názorové rozdílnosti se meze nekladou, tedy alespoň doufám :-) :-)
Eva Kopecká
No ani muž nemusí mluvit odborným jazykem, aby vznikl konflikt. Vzpomněla jsem si na jednu z mnoha....na to my ženy máme asi zvláštní talent.... situací u nás. Mám na mysli situace, při nichž jsem pěnila vzteky. Cestou z víkendu...pro mě jako vždy vysilujícího.... velká zahrada, vaření, zavařování..... kuchyň a pozemek byly MOJE doména....mě to bavilo.....na mě bývalý povídá....tak se mi zdá, že dole něco klepe. Rozuměj....pod autem. Já to neslyším,přiznala jsem poctivě. Navíc nejsem automechanik, pomyslela jsem si....i kdybych to slyšela,bylo by mu to k ničemu. Vylezeme z auta, já plné tašky...tam jsem táhla nákupy, pro ně jsem chodila sama a pěšky, zpět jsem táhla špinavé prádlo, výpěstky, zavařené sklenice, večeři rodina taky bude chtít....on nelenil, klekl si a na těch čtyřech na mě halekal....no pojď se podívat,tady asi visí něco, co tu nemá být. Rozhodla jsem se po sídlišti a s útrpným tónem mu povídám,no já snad tady nebudu vystrkovat zadek do světa, a stejně tam taky houby uvidím,v životě jsem pod auto nekoukala. Já i děti jsme si poslechly přednášku o tom, jak on se stará a já se nestarám, co on má s námi starostí, které já si nepřipouštím, prostě mlel a mlel. Již poněkolikáté jsem potlačila chuť poslat ho kamsi, odtáhla tašky ke vchodu, pak domů, roztřídila věci, naplnila pračku, udělala jídlo, vykoupala děti, on posléze přitáhl domů a jako vždy se jal situaci řešit s rodiči. Jestli myslíte, že to tím skončilo, tak jistě ne. Tchýně mi při první příležitosti s despektem řekla, já se ti holka divím, ty seš doteď snad nic nenaučila, ty vůbec nejsi diplomat, měla ses podívat a říct no ty jsi hlava, ono tam asi opravdu něco je, tys měl pravdu a já to neslyšela...on by byl spokojenej a ty bys měla pokoj. No, maminko,povídám dopáleně, já tady nebudu hrát žádný divadlo pro sousedy, za chvíli snad bude chtít, abych vlezla pod auto dočista,já mu taky necpu pod nos potraviny, když vařím, zda se mu zdají čerstvé, já na čtyřech na ulici být odmítám. Tchýně si povzdechla, co s takovým materiálem. Co si vozí zadek na chalupu a neumí podpořit starostlivého řidiče. Po rozvodu mě jednou chytla sousedka zdola a povídá. Teda já jsem vás vždycky obdivovala, s jakým klidem jste tahala tašky do auta a jak jste seděli a čekali i s dětmi, až ten váš konečně vyleze že vchodu a milostivě nasedne. Řeknu vám, vy teda máte svatou trpělivost. Jo, povídám, to jsem ji měla až moc dlouho.... Dneska jezdím na chalupu s mladými. A i když tam vařím a dělám na zahradě, i když mi je jednou tolik, vůbec nejsem tak utahaná, jako jsem bývala tehdy. Dílem je to asi tím, že nade mnou nestojí někdo, kdo mě poučuje, jak se správně dělá to co ono a sám ani nehrábne. A myslím, že kdybych po něm tehdy, kdy jsem na té zanedbané planině zryla první záhon a on na mě ječel, že tahle se jahody nesázejí, mrskla motykou nebo rýčem, byla bych si ušetřila plno dalších problémů....
Jitka Caklová
Pane Kotasi, nevím komu děkujete, ale to nevadí. Tím, "Hezky jste to napsal.", jsem původně měla na mysli autora fejetonu, ale budiž :-)
Dana Puchalská
Fejeton se mi líbí. Děkuju. Mám ráda když je vtipný. Vtipy a humor jsou asi vzácná komodita..
Jitka Caklová
Hezky jste to napsal. Mám štěstí, že mě životní podmínky přiměly žít život 2 in 1. Fotbalu, ani sportu obecně, sice nerozumím, ale vím, že není čokoláda, jako čokoláda, nebo obalovačka jako obalovačka, ale i s tím mívají někteří muži problém se vyrovnat :-) :-)
Jana Kollinová
Opět jsem se pobavila. Obdobné dialogy, kdy se problém zvrhne v diskuzi na míle vzdálenou od původního předmětu, zažil určitě každý. Co ale stojí za pozornost, že autor začíná rozhovorem mezi mezi Marcelkou a Janem a diskuzi energicky ukončuje Dáša. Možná kamarádka nebo tchýně? A proč ne? Pane Tomáši, těším se na pokračování. Moc se mi líbí Vaše ilustrace. :-)
Daniela Řeřichová
Něco mi to připomíná, díky, opět jsem se pobavila.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.